Povídání o rakovnickém depozitu

S Kristýnou jsem se poznala v roce 2008, kdy jsem si z vrbičanského útulku ke své malé Kiki přivezla malou vykulenou Májinku. Tehdy Vájinku – malinko jsme pozměnili jméno. Časem jsme se s Kristýnou a Michalem začali více stýkat a dnes si dovolím říct, že jsme kamarádi. Pomalu ke Kiki a Máje přibyla útulková srdíčková Mierruška, Miška, Šmoulinka a Natálka. Protože mám v tomto ohledu sice vysoce tolerantního, ale současně rozumného manžela, po Natálce jsem dostala takzvanou „stopku“.

Pomáháme zvířatům - Návštěva a předání daru pro OS Srdcem pro kočky

Naše sdružení dobrovolníků PRO ZVÍŘATA se rozhodlo uspořádat soukromou sbírku a za vybrané penízky nakoupit potřeby pro kočičky v útulcích. Naše volba padla na OS Srdcem pro kočky ve Vrbičanech. Nakoupili jsme granulky, konzervy, taštičky, vaničky, mlíčka, vitamínky a písek pro čičiny a vydali jsme se předat dary osobně pí Kristýně Kacálkové, majitelce útulku.

NINA

Bylo středeční odpoledne, měsíc červenec vstoupil do druhé poloviny své vlády. Ten den jsme měli přijímat kocourka Honzíka. Volná místa v útulku však již téměř žádná nebyla, a pokud ano, tak již v rámci mnoha rizik pro kočičky nově přijaté a naopak také pro ty, které u nás již bydlely. Honzík měl u nás dojednané místo z nouze, nacházel se v nebezpečné lokalitě a bylo potřeba kocourkovi zajistit azyl.

Jana s Míša byly na cestě z práce pro kocourka Honzíka. Holky nestačily dorazit ani do Kladna, kde se Honzík nacházel, když jim osud do cesty přihrál jinou kočičku.

Pouťové oslavy v komorním provedení v Čelákovicích 2012

Jak vlastně začít………………….díky tipu od holek Plzeňaček (Lucka a Danča) jsme oslovili Spolek přátel čelákovického muzea, i slovo dalo slovo a měli jsme přislíbené místo pro charitativní krámeček našeho útulku. Hlavní osobou byl pan Petr Polnický, človíček velmi vstřícný a komunikativní a jemu patří velké díky za to, že jsme se mohli této akci zúčastnit.

Cestování s kočkou

Léto je v plném proudu, teplé počasí a s ním i prázdniny. Na dovolenou se všichni těšíme celý rok a nemůžeme se dočkat, až strávíme příjemné dny ať už někde v přímořském letovisku, na horách nebo na chatě. Při našem nadšení bychom však neměli zapomínat na naše kočičí miláčky a již v době plánování dovolené bychom se měli zamyslet nad tím, jak celou situaci vyřešit. Proto dobře zvažte, zda kočka může cestovat s vámi, nebo zda pro ni budete hledat jiné eventuality.

Kočičí plemena – Mainská mývalí

Impozantní velikost, dlouhý , chundelatý ocas a štětinky na ouškách, to je Něžný obr :-).

Mainská mývalí kočka (Maine-Coon), pro svoji velikost a přátelskou povahu přezdívaná „Něžný obr“, je jedno z nejstarších amerických plemen. Toto plemeno bylo pravděpodobně vyšlechtěno křížením amerických koček z oblasti Nové Anglie a Maine s dlouhosrstými kočkami z Evropy. Tyto kočky byly poprvé spatřeny v americkém státě Maine a od toho je odvozeno první slovo názvu plemene. Druhé slovo - "mývalí" bylo kočce přiřazeno díky jejímu huňatému ocasu, nápadně připomínajícímu medvídka mývala.

Budyňská pouť - 2012

O víkendu ve dnech 4.8. - 5.8.2012 se konala Budyňská pouť, které jsme se za srdíčkové kočičky účastnili. Organizačně vše proběhlo velmi hladce. Budyňská pouť byla opět zpestřením a přínosem pro náš útulek. Vzhledem k dalším povinnostem jsme se pouti účastnili pouze v sobotu.

Kočičí plemena – Britská krátkosrstá

Plyšová huňatá srst, oranžové velké oči a kulaté tvářičky, jakoby se usmívající, to je Britka 
Britka neboli Britská krátkosrstá kočka (British Shorthair) je bezpochyby nejoblíbenějším plemenem v Evropě. Poprvé se začala chovat kolem r. 1900 ve Velké Británii a byla vyšlechtěna křížením perských koček a domácích krátkosrstých koček s mohutnou stavbou těla. Původně existovala pouze v modré variantě a dodnes je právě modrá Britka tou nejoblíbenější, ačkoliv dnes se již chová ve všech možných barevných variantách.

Nalezené ptačí mládě nenoste domů, mnohdy stačí vysadit ho na větev

"S jistou nadsázkou říkám, že mláďata z hnízd vypadávají zhruba stejně často, jako děti z oken," popisuje ornitolog Zdeněk Vermouzek. Přesto se to občas stává a málokdo pak ví, co je pro takové ptáče nejlepší.

Varování pro majitele koček - vyklápěcí okno

S teplými letními dny hojně přibývá případů, kdy majitelé koček při větrání sami připraví pro svoje kočky smrtící past. Nebezpečí představují především okna vyklopená na ventilaci. O tom se na vlastní kůži dne 22.7.2012 přesvědčila kočička ze Švermovy ulice v Berouně. Zhruba hodinu visela ve třetím patře panelového domu zaklíněná za břicho mezi okny - hlavou a předními končetinami nad ulici. Svým zoufalým nářkem zburcovala kolemjdoucí obyvatele, kteří přivolali na pomoc hasičský záchranný sbor. Hasiči pak kočku s pomocí vozu s výsuvným košem z pasti vyprostili a ta putovala na ošetření k veterinárnímu lékaři. To vše probíhalo bez přítomnosti majitelů zvířete, kteří nebyli doma.Tato kočička měla velké štěstí neboť vyvázla pouze s lehkým šokem a zhmožděninami.

Blešák pro kočky 11/2012 – Michal poprvé sám na Kolbence

Kolbenka se tentokrát nesla v duchu vlka samotáře. Michal se odhodlal odjet na Kolbenku sám a zcela opuštěn nic nedbajíc mého naléhání: „a myslíš si, že to tam zvládneš?“ „Ano, zvládnu,“ odvětil Michal. Jak Michal pravil, tak se také stalo. Velmi náročné v případě blešáku “v jedné osobě“ bylo však ranní vybalování více či méně užitečných předmětů a odpolední balení.

Rozárka a Darkie

Dobrý den,

Ráda bych Vám napsala příběh o mojí zkušenosti s kočičkami.
Vyrůstala jsem v rodině, kde všude byli pejsci, i naši rodiče nám pořídili pejska. Momentálně mají 2 fenky (plemene čivava). Jedině rodiče mého tatínka měli kočky, tedy babička krmila kočky. Tehdy se nekastrovalo, takže kočiček přibývalo a zároveň ubývalo :-(. My jako děti jsme se koček bály, protože to byly kočky divoké a měly špatné zkušenosti s lidmi samozřejmě :-(. Ke kočičkám jsem přistupovala s obavou a nedůvěrou, neznala jsem je a taky jsem se jich bála.

Kočičí máma a syn

Kdysi žili v jednom prázdném domě kočičí máma se synem. Kromě nich už všechny lidi a domácí zvířata snědl netvor Sinpo. Jednoho dne Sinpo přišel znovu a povídá kočkám: "Snad někdy zítra, až mi dojde maso, vás dvě sním." Na kočky padla tíseň a zesmutněly.

Najednou se objevil nějaký kulatý kámen spadlý z nebe. Povídá: "Kočky, jakpak jde zdravíčko?" Kočky na to: "Copak o to, zdraví jsme, ale nešťastní." A kámen: "A pročpak jste nešťastní?" Kočky: "Sinpo nás zítra nebo pozítří sní." A kámen: "Tak já se k vám, kamarádi, přidám." A vlezl si do kamen.

Objevila se také jehla. Mluví tak, jako to bylo předtím. A pak povídá: "Mohu se k vám, kamarádi také přidat." A zůstala na kamnech.

Blešák pro kočky 10/2012 – Kolbenka s Jimmíčky, významná setkání - harmonie, poznání a pochopení

Kolbenka byla tentokrát spíše zakaboněná, jen chvílemi zvídavě vykouklo sluníčko. Na druhou stranu, kdo by stál o úmorná vedra, která nás sužovala v předchozích týdnech, že? Jako vždy Kolbenku rozjasnily tváře manželů Gelnarových Jimmíčkových. Zuzka profesí vysokoškolská profesorka s nadšením a vždy zářivým úsměvem na tváři prodávala, co jí síly stačily. Pan Michal profesí archeolog také nadšeně prodával a navíc hledal na blešáku hodnotné skvosty pocházející bůhví z jaké doby, to aby případně rozšířil svou vzácnou a originální sbírku.

Dovolená

Ahoj Ivíčku a všichni přátelé klubu kočičí tlapky,

dnes si budu asi pořád jenom stěžovat a stěžovat. Představte si, že naši páníčkové si klidně sbalili baťůžky, řekli „čau za týden“ a vyrazili na dovolenou. Tentokrát ani nebalili ten bezva kufr, kam jsme se vloni krásně schovali. Páníček táhnul hlavně pruty (prý na ryby, cháchaá), panička zase všechny zásoby ze spižírny. A co my? Co si tady počnem?