Vinobraní - Karlštejn 2011 a Chovatelská výstava - Slaný 2011

V sobotu dne 24.9.2011 v rámci vinobraní na Karlštejně proběhla prodejní charitativní akce ve prospěch srdíčkových kočiček. Od rána vše probíhalo zajímavě. Od sjezdu z Prahy na Plzeň začala mlha a cesta byla úchvatná a zajímavá. Na Karlštejně se odpařovaly lesy – byla to nádhera, úžasný pohled na přírodní úkaz.

Kočka v kuchyni

Erika si z návštěvy u rodičů odvážela plnou tašku zavařenin. „Ale mami, nedávej mi toho tolik, co s tím budu dělat?“ Zaúpěla, když tašku potěžkala. „No co, pro dnešek bys mohla začít palačinkami k večeři, Luboš bude určitě rád a ten jahodový džem se mi obzvlášť povedl,“ poradila jí mamka dobromyslně. „Vidíš, a to mi připomnělo abych se podívala, jestli slepice něco snesly. Všechna vajíčka jsem včera dala Kláře, peče na svatbu.“ Mamka byla za chvilku zpátky s pěti vajíčky v malém platíčku. „Víc jich nebylo, ale jsou velká a úplně čerstvá. A až uvidíš jaké mají krásné oranžové žloutky! Ne jako ty kupované bledule.“ „Děkuju za tu zásobu,“ řekla Erika s úsměvem a těžkou tašku dala na zadní sedadlo staré škodovky. Rozloučení proběhlo vesele, protože za týden přijede zas, tentokrát i s Lubošem. Dnes měl svůj rybářský den a za žádnou cenu ho nechtěl přeložit na jindy.

Eda nezbeda

Cítím strašlivou zimu, naprosto ukrutnou. Mráz a sníh momentálně drží nadvládu nad ročním obdobím. Nevím, jak jsem se tady vzal, kde jsem se tady vzal, ale jedno vím zcela bezpečně, už nikdy se nechci trápit hladem, zimou a nechci již nikdy zažít strádání. Navíc, jsem tak maličký a ztratil jsem maminku. Nedělám si vůbec žádné iluze o dalším životě, který si stejně ještě pořádně nedokážu představit. Viděl jsem maminku, ležela v mrazu na cestě mrtvá. Z pusinky jí vytékala krev, a protože byla zima, teplé výpary stoupaly vzhůru k nebíčku a mezi výpary i dušička mé maminky. „ Jednou se tam nahoře potkáme, maminko milovaná, to ti slibuji.“

Kočička Čikitka

„Mňau mňau mňáááááááááááááůůůůůůů mňau, malá paničko, pusť mě dovnitř,“ škráb škráb škráb škráb, „mňau mňau mňau mňaauu!!!“
Evička procitla. Ještě než stačila otevřít oči, už si uvědomila, že má kočičku a jsou prázdniny. Hurá! Vstala tak rychle, že by se maminka nestačila divit, kdyby to viděla, protože vstávání do školy, to je horor. Evička bosky přeběhla ke dveřím a otevřela je. Kočička Čikitka se doslova vřítila dovnitř. Skočila na postel, na židli, rozběhla se po stole a „lovila“ papírek od bonbonu. Čikitku měli doma už týden, ale pro Evičku to stále bylo nové a úžasné. Koťátko si vyškemrala. Mají sice psa, vlčáka Kazana, ale ten je tatínkův, chodí s ním do služby a s Evičkou si moc nehraje. Zato koťátko je hravé až až.

Kočičí zvědavost

Kočky patří mezi nejzvědavější zvířata. Jistě i váš chlupatý mazlíček musí všechno prozkoumat, rád se vkrádá do skrytých prostor nebo zjišťuje poklepáním packou, jak bude nový předmět reagovat…

Obzvlášť koťata a mladé kočky jsou zvědavé. Přestože jim to občas může způsobit různé nepříjemnosti, má tato chuť objevovat svůj opodstatněný význam. Mladá kočka musí totiž velmi rychle poznat svět a naučit se vše potřebné k přežití. Kočky, které žijí samostatně venku, mají asi půl roku (někdy i méně) na to, aby se připravily na život dospělé šelmy. Za tu dobu se musí naučit efektivně lovit a to není jen tak. Samozřejmě, že kočka má své vrozené instinkty, ale její chování ovlivňuje i učení a nápodoba. Kočka musí zjistit, jak efektivně zacházet s kořistí, seznámit se s okolním prostředím a zároveň se vyhýbat potížím.

Magdina kočka

Když Renata přinesla do práce dvě mourovatá koťata, v naději, že se jich někdo ujme, Magda neodolala a jednu kočičku si vzala. „To jsi hodná,“ rozzářila se Renata. „Luděk vyhrožoval, že je utopí. Sice nevěřím, že by to fakt udělal, ale už tak je naštvaný, že krmím Bětušku. Jednou večer jsem ji uviděla před barákem a další dny znovu a tak jsem jí nabídla trochu jídla. Luděk říkal, ať to nedělám, že nechce aby u nás zůstala. Ale mně jí bylo líto, tak jsem jí vždycky něco přinesla a teď to mám. Bětuška to pochopila tak, že kde se najde krmení pro jednu kočku, tam se uživí i koťata.

Aktuální situace v útulcích podle Marty Kubišové

Obecně platí, že útulky pro psy a kočky jsou chronicky přeplněné a jejich finanční situace se zhoršuje. Češi si bohužel začínají zvykat, že nechtěné zvíře odloží jako staré oblečení... Česká legislativa dostatečně nebrání týrání zvířat, opouštění zvířat nezodpovědnými majiteli a přesouvání zodpovědnosti na obec a dobrovolníky.

Bohužel u nás neexistují státní granty na kastrace psů a koček, takže se počet nechtěných zvířat neustále zvyšuje. Pokud stát nepřijme patřičné legislativní změny, útulky budou praskat ve švech a z důvodu nedostatku financí může docházet k utrácení zdravých zvířat.

Sen zvířat - Praha 2011 a Krajské dožínky - Peruc 2011

V sobotu dne 10.9.2011 proběhla v prostorách Hoffmanova dvora ve Vinoři umísťovací výstava opuštěných psů a koček s názvem SEN ZVÍŘAT.

Tato výstava se stala zároveň naší vzpomínkovou výstavou, kterou jsme loni zahájili řetězec výstav a v historii našeho útulku byla výstava SEN ZVÍŘAT výstavou vůbec první pod hlavičkou O.S. Srdcem pro kočky.

Stáli při nás andělé, aneb Fištův boj o přežití

Tento příběh je skutečný. Vše se stalo v dobách minulých, ale myšlenky jsou stále čerstvé…

Už nějakou chvíli jsme žili na vsi, vše jsme postupně poznávali. Hlavní zálibou byly naše fenky a pravidelné procházky, docházení na cvičák za slunce, deště i mrazu a další aktivity se zvířátky a přírodou spojené. Mezi právoplatné členy naší domácnosti patřily - vlkošedá fenka Máša, černá fenka Ebinka a neméně důležitými členy byly také kočičky – černá Žolinka, mourek Fišta, tou dobou kouřový a dnes již černý Elfíček, dlouhosrstá kráska Natálka s apartní pihou na čumáčku, zrzavá jednooká Zlatuška a černobílá kočička jménem Bubáček.

Epizoda z dobrodružného kocouřího života

Chtěla bych se s vámi podělit o jeden kocouří příběh, ve kterém hraje hlavní roli náš kocour Ivíček. Náš, tedy můj a mého milého. Z plzeňského útulku jsme si ho vyzvedli letos 7. ledna, jsou mu asi dva roky.

Jako každí páníčkové si myslíme, že zrovna ten náš kocour je ten nejkrásnější, nejlepší, povahově jedinečný a taky chytrý. Kdybych to měla nějak shrnout, Ivík je živel. Lítá a skáče po celém bytě, stále by si jen hrál, taky si musí během dne pořádně zabojovat a moc ho baví, když si hrajeme na honěnou. Často číhá na holuby za oknem, úspěšně chytá mouchy a můry a dokonce se mu jednou podařilo zakousnout netopýra. Můj milý se sice vždycky snaží rychle vyhnat zabloudilého netopýra z bytu ven, aby ho dřív nedostal Ivíček – jsou totiž chránění – ale tentokrát byl Ivík rychlejší.

Něco mezi nebem a zemí

Tento příběh byl sepsán pozdě večer, to když naší vsí obcházela Klekánice a všechny malé děti už šly dávno na kutě.

Stávají se podivné věci, věci mezi nebem a zemí. Já osobně jsem se setkala s různými jevy, nad kterými se nedalo jen tak mávnout rukou. Udály se věci, které zažívala moje prababička, sestra i další blízcí. Po smrti babičky se mi svěřila starší sestra s něčím neobvyklým. Moje sestra, která jednoduše “nevěří“ tenkrát pravila: "Kristy, babička tady za mnou byla, je tomu skutečně tak, nemohla jsem vůbec dýchat." Starší sestra, která o babičku pečovala a vyprovázela ji na poslední cestu a nalezla naši drahou babičku doma nakonec již bez života. Anebo prababička, která nám vždy vyprávěla, jak se setkávala s neobvyklými úkazy. „Sestřenko Evičko, vybavuješ si to také, že ano?“ Většina lidí se prababičce ale smála, to když ostatním vyprávěla své zvláštní příběhy.

Malá Beky, velká bojovnice

Byla jsem ještě kočičí miminko, nic jsem pořádně nechápala. Vše jsem začala vnímat až o pár měsíců později. Prožila jsem si od malička samá trápení, ale naštěstí vše spěje k lepšímu.

Našla mne jedna hodná lidská teta, která se jmenuje Jíťa. Jíťa totiž chodí naši kolonii berounských kočiček pravidelně krmit. Ten den měla posvíceno na nemocného Siamáka z naší smečky, který se na známých místech už nějakou dobu potuloval a v poslední době hodně na těle i duši chátral. Nakonec byl kocourek na smrt nemocný a Jíťa se ten den odpoledne, to když se vrátila z návštěvy útulku ve Vrbičanech, vypravila na obchůzku, aby Siamáka našla. Pokud by se zdařil odchyt, přivezla by kocourka do útulku - prý na dožití, dohodla se Jíťa s tetou Kristýnou, která o mne momentálně pečuje.

Guliho strachu plný příběh psaný srdcem

Jistě si vzpomenente na kocourka Guliverka, který žil před časem v našem útulku. Guldův páníček zažil dne 26.8.2011 nečekaný a strachu plný příběh, který si můžete přečíst.

Zdravím z Jenče, musím vám napsat, co se nám přihodilo. A bohužel se to týká Gulivera. A ještě teď ten šok trochu prožívám (ale už jen trochu; Míša, jak to tak bývá, asi víc).

Na křeslo se neškrábe

Škrábání je pro kočku naprosto přirozené, jenže když svou pozornost zaměří na novou sedačku, je to dost nepříjemné… Co v takové situaci dělat?

Škrábání je vlastně značkovací chování, které mají kočky vrozené, je tedy velmi obtížné mu zabránit. Ale nic není ztraceno, nejlepší obranou je poskytnout kočce lákavé škrabadlo, o které by si mohla podle libosti brousit drápky.

Jak vybírat granule?

Rozhodli jste se, že budete krmit svou kočku kompletním suchým krmivem, ale nevíte, jak se v široké nabídce orientovat? Přinášíme vám pár tipů, které vám s výběrem pomohou…

Jak jistě dobře víte, kvalitní výživa je pro kočku velmi důležitá. Nejenže díky správnému krmení lze potlačit určité zdravotní problémy nebo předejít nemoci, ale existuje přímá závislost mezi výživou a kvalitou (a délkou) života. Nekvalitní granule jsou podezírány z negativního vlivu na zdraví zvířat (alergie, onemocnění zažívacího a močového traktu aj.), takže se vyplatí pořádně si promyslet, co budete svému čtyřnohému kamarádovi předkládat každý den v misce.