Pralinka a Lentilka

Pracuji v cukrárně a náležitě využívám toho, že máme denně čerstvý přísun sladkých dobrot. Vlastně bych část platu klidně mohla pobírat v naturáliích, když stejně každý den do kasy poctivě odevzdávám hrst dvacetikorun za zákusky, dortíky, zmrzlinu a koktejly. Musím si osladit život!! Mám zlomené srdce. Miláček mě opustil. Ale co to říkám?! Jakýpak miláček! Grázl je to, zradil mě. V duchu mu nadávám daleko hůř, ale nahlas bych to nevyslovila, jsem přece slušná holka. Mám na něj šílený vztek a je mi to šíleně líto. Do poslední chvíle jsem nic netušila. Bylo mi s ním krásně a v těch několika málo věcech, ve kterých jsme se neshodli, jsem mu ustoupila. Sliboval mi nehynoucí lásku a já tomu věřila. Už je po ní, po nehynoucí lásce. V práci mu přidělili osmnáctiletou asistentku a bylo vymalováno. Osm společných let je zapomenuto, odešel za hlasem svého srdce (čímž se rozumí zcela jiný orgán). Já jsem o deset let starší než jeho nová – konečně pravá láska a nesahám jí ani po kotníky.

Rozloučení s nezapomenutelnou a milovanou Tarjinkou

Vcházím na ranní terasu a koukám. Podvědomě cítím bodnutí u srdce. „Bože, kde je Tarja?“, říkám si nahlas. „Tarji, Tarjinko, Tarjo?“ Nic se ale neděje, stále Tarju nevidím. Hledám v košíku, za košíkem, v pelíšku, v kočičích stanech. „Tarjo, prosím tě, Tarjo, kde jsi?“ Procházím terasu a Tarja stále nikde. Už už se chystám hledat ztracenou Tarju v hlavní budově mimo terasu a v tom si všímám přikrčeného tělíčka za turbo záchodky přímo na terase. Tělíčko je klečící, hlavička směřuje k zemi. „Tarjinko?“ Nic se ale neděje, Tarja nereaguje. Přemísťuji Tarju do pelíšku, kočička nedrží vůbec stabilitu. „Tarjinko, počkej, přinesu ti mléčko!“ Žádná reakce, na kterou jsem byla doposud zvyklá, ale nepřichází. Namáčím prst do mléčka a přikládám mléčko Tarje k čumáčku, stále však nic. Doslova nutím Tarju pít a hned po chvíli přestávám. Začíná mi klesat tlak, dělá se mi mdlo, jsem nervózní, cítím strach a úzkost, dostavuje se částečná hysterie. Tarjince nejde ťapat, nejde jí udělat byť by jeden jediný krůček, a tak přepadává ze strany na stranu. Zůstávám v šoku, v tu chvíli mi však ještě blížící se Tarjinky konec nedochází. Vždyť, včera jsme si Tarju všichni hladili, měla se k nám, vrněla, spapala celý jogurt…

Tobíkovy vzpomínky a trampoty

...poskládáno ze střípků, které nám pověděly návštěvy ze Slaného, ale také poskládáno z dojmů, které jsme získali v útulku...

Co se to děje? Všude je plno kouře, plazím se pod skříňku, dusím se, nic nevidím a ztrácím vědomí. Kde se poděla má panička? Panička mne má moc ráda a já jsem ve své podstatě velmi spokojený kocourek. Vlastně, panička má ráda všechna zvířátka, dokonce sype ptáčkům drobečky, když chodí na procházky.

Probouzím se z bezvědomí a jen matně slyším hlasy. Kdosi volá: „Hasiči jsou konečně tady“. Zároveň se ozývá jakoby odněkud z blízka: „rychle ji vyneste ven na terasu, nedýchá“. Další hlas dodává: „okamžitě sežeňte doktora, tak slyšeli jste, rychle!“ Opět upadám do bezvědomí…

Blešák pro kočky XIII – improvizace Kristýny a blešák pohledem Evičky

To se vám to lehce řekne, napsat článek o něčem, kde jste v tu danou chvíli vůbec nebyli… Zkusím si s tím tedy nějak poradit… Nakonec přichází e-mail. Trn z paty mi doslova vytrhla sestřenka Evička. Tomu však předcházela lehká improvizace. Čtěte dál a vše se dozvíte.

Magická kočka

Celé dětství mě provázely fantastické příběhy mé babičky. Měla neobyčejné zážitky a já jsem je strašně ráda poslouchala. Až jsem trochu povyrostla, pochopila jsem, že většina příhod se odehrála jen v babiččině fantazii, ale to mi vůbec nevadilo, stejně jsem ji pořád otravovala ať mi něco vypravuje. Babička například potkala mluvící vlaštovky a modrého kosa, měla ochočeného lesního mravence, na záhoně s mrkví jí vyrostl duhový čtyřlístek a jednou viděla padat hvězdu do řeky, kde se proměnila ve zlatou rybku a odplavala do moře.

Tarjino osudové vyprávění o životních útrapách a velké poděkování k tomu

Rozbíhal se měsíc červen a já jsem už opravdu nemohla vůbec nic, natožpak se pohnout. Plazila jsem se z posledních sil a částečně jsem ztrácela také vědomí. Matně jsem slyšela paní s pejskem, kterak na mne mluví: „kočičko, žiješ ještě?“ Nevěděla jsem ale, zda je to můj poslední sen či skutečnost. Bylo šílené dusno, tak strašné a úmorné a já jsem se nedokázala odplazit do stínu, nešlo to, definitivně mi došla energie a síla. Několik dnů kolem mne procházela spousta lidí, ale nikdo - krom jedné milé paní - si mne nevšímal. Dokonce jsem zaslechla něco o prašivé odporné kočce, a tak už jsem odpočítávala poslední minuty svého nešťastného života. Přesně tak to bylo, tenkrát jsem již ztratila všechny iluze a v nic dobrého jsem nedoufala. Z hlavičky mi vytékal hnis a z oušek také, cítila jsem krev. Byla jsem velmi slabá a dokonce jsem si přála, aby mé trápení už konečně skončilo.

Základní komunikační projevy kočky

Zooetologie je celý vědní obor, který se zabývá chováním zvířat. Nám chovatelům stačí znát jeho zlomek – základní komunikační projevy kočky, abychom si navzájem lépe rozuměli a naše soužití bylo ještě příjemnější.

Hlas a hlasové projevy

Vědci zatím rozlišili šestnáct různých zvuků, které kočky používají pro komunikaci s okolím. To, jak často jich využívají, záleží mj. i na konkrétním plemenu. Perská nebo britská kočka jsou spíše uzavřenější, méněmluvné povahy, kdežto jiná plemena, např. siamky, jsou mnohem upovídanější.

Kocourek Prcek

Moje přítelkyně mě včera večer obdarovala kotětem a já přemýšlím, jestli to mám brát jako zkoušku lásky nebo odvahy. Moje Alenka je velice laskavá a soucitná duše, obdivuji ji proto, ale proč bych měl následky její dobročinnosti nést právě já? Alenka má neuvěřitelný talent nacházet kočky v nesnázích, jedné želvovinové kočičky se ujala sama a o dva další nalezenečky se postarala do té doby, než jim našla nový domov. Jako jeden z těch domovů si vyhlédla můj byt. O včerejším večeru jsem měl úplně jiné představy. Pozval jsem Alenku k sobě domů na večeři, s vidinou, že po večeři se přesuneme do ložnice. Dával jsem si záležet, umím dobrou čínu, v lednici jsem měl výběr chlazených nápojů a prostřel jsem na balkoně. Mám pěkný výhled a večer byl příjemně teplý.

Nepodceňujte úlohu koček

Plánujete pořídit čtyřnohého kamaráda? Jako první vás asi napadne pejsek. Dnešní hektická doba však dává červenou jinému mazlíkovi…

Správným řešením může být kočka. Samozřejmě, akčního hafana šplhajícího s vámi po horách nikdy nenahradí. Žijete-li však uspěchaně a nejste si jisti, jestli byste měli dostatek času na venčení, dejte přednost mňoukajícímu chlupáči. I senioři ocení spíše přítulnou micku než uštěkaného raracha, který vyžaduje hodně pozornosti, pohybu a dovádění.

2. čtvrtletní zpráva roku 2011 o činnosti útulku O.S. Srdcem pro kočky

2. čtvrtletí roku 2011 přineslo nečekané změny. Koncem května jsem se rozloučila s pracovním kolektivem v mém dlouholetém původním zaměstnání a začala jsem se plně věnovat opuštěným kočičkám. Neměli jsme změnu takového rozsahu vůbec v plánu, přinesl nám ji sám život. Zároveň přišly obavy, jak budeme fungovat dál a zda to všechno zvládneme. Kostky byly vrženy, osud zamíchal karty a ukázal nám směr cesty, kterou se máme vydat. Nebylo to jen pouhé pohnutí mysli, šlo bohužel o vypětí všech sil na úkor zdraví. Nikdy bychom si byli bývali nepomysleli, že se vše v tak krátkém čase změní. Říkáme si ale, že vše je k něčemu dobré a každá změna má svůj hluboký význam.

Luisa a Lotka

Naše Andrejka je jedináček a závidí své nejlepší kamarádce Zuzce, že má sestřičku Barču. Zuzka naší Andrejce vykládá, jak má s Barčou tajemství a s Andrejkou tajemství mít nechce. A když už jí Andrejka něco tajného prozradí, Zuzka to vyzvoní Barče. A je po tajemství. Andrejka chce taky sestřičku, se kterou by si mohla hrát a večer před spaním špitat a nechce slyšet, že s miminkem si moc neužije. Neustále nás s Honzou pronásleduje dotazy, kdy už jí tu sestřičku nebo přinejhorším bratříčka opatříme. Denodenně nás upomíná, abychom snad nezapomněli. Sice se jí snažím zchladit nadšení tím, že jí vyprávím, jak jsme si v dětství se sestrou Alicí navzájem braly hračky a později oblečení, ale Andrejčinou touhou po sestřičce to neotřese. Alespoň do včerejška to tak bylo.

Kočičí vrnění aneb nevrní každá kočka stejně

Vrnění ovládá každá kočka jinak. Dokonce jsou kočky, které nikdy nevrní. Proč ovšem, to nikdo netuší. Buď to neumí, nebo nepotřebují. Navíc kočka domácí je jediná šelma, která umí vrnět při nádechu i při výdechu. Ostatní velké kočky to ovládají jen při výdechu. Frekvence vrnění je v rozmezí 25-150 Hertzů.

Koťata ze stodoly

„Těžký je život fotografa,“ povzdechl jsem si před kamarádem Jirkou. „Copak?“ Rozzářil se v očekávání nějakého mého průšvihu. „Ale, žena chce abych jí nafotil nějaká koťata, nejlépe v pohybu.“ „To pro tebe přece není žádný problém.“ „Není, jen musím sehnat někoho s koťaty. Ty máš od loňska kočku, neplánuje rodinu?“ „Už doplánovala, vím, že koťata má v nějakém úkrytu ve stodole, ale ještě jsem je neviděl. Takže u mě si nezafotíš.“ „Ale zafotím, neboj se, já je z úkrytu vylákám.“ „No jak myslíš,“ zasmál se Jirka při představě, jak se popase na mém neúspěchu. „Přijď zítra dopoledne, to jim nosíme krmení, ale potvůrky čekají, dobře schované, dokud neodejdem. Už jsme zkoušeli odejít a pak se nečekaně vrátit, ale vždycky stihnou utéct a schovat se.“

I toulaví psi si zaslouží lásku a pelíšky

O toulavých psech se toho říká ledacos. Jsou lidé, kteří si myslí, že patří na ulici, že si nezaslouží ani běžné

pelíšky pro psy

, nedovolili by mu spát ani na rohožce. Jenže pejskové také mívají z pekla štěstí.

Filípkovy patálie s velkou touhou po novém domově

Filda nám nedávno vyprávěl, že by chtěl také jednou odejít do nového domova…" Myslíte si, že si pro mne někdy přijedou moji páníčkové?", ptal se nás Filípek… "Jasně, že ano, Filípku, také se dočkáš, až přijde tvůj čas", odpověděli jsme…

Pomaličku se rozbíhal rok 2011, necítila jsem se vůbec dobře. Rok 2010 byl naprosto vyčerpávající a vysilující. Práce na plný úvazek, návrat domů a kolotoč okolo kočiček, naprostý blázinec, který se dal jen tak tak zvládat. Někdy se nedalo vůbec po ránu vstát z postele a normálně fungovat. Jindy se vstávalo o fous lépe, ale odpoledne už by oči spaly a jakýkoliv pohyb byl vysilující a bolestivý.