Dovolená

Dovolená

kočičí útulek
Ahoj Ivíčku a všichni přátelé klubu kočičí tlapky,

dnes si budu asi pořád jenom stěžovat a stěžovat. Představte si, že naši páníčkové si klidně sbalili baťůžky, řekli „čau za týden“ a vyrazili na dovolenou. Tentokrát ani nebalili ten bezva kufr, kam jsme se vloni krásně schovali. Páníček táhnul hlavně pruty (prý na ryby, cháchaá), panička zase všechny zásoby ze spižírny. A co my? Co si tady počnem?

No to se dalo čekat, večer zaharašily klíče v zámku a do dveří se hrnula babička. Já jsem samozřejmě dělala uraženou, ale Bártika to snad nikdy nenaučím. Hned se jí lísá kolem nohou, vrní, nechá se hladit a chovat. Jenomže babička je skoro jako ta od Boženy Němcový, vždycky má něco v kapsáři a hned začne vybalovat tyčinky a dobrůtky. Chápejte, že to potom musím taky vylézt ze skrýše a nechat se přemlouvat k papání mňamek. Je fajn, že u nás babička nocuje v době, kdy nejsou naši páníčkové doma, ale někdy je nesnesitelná. Pořád si chce s námi hrát, neustále zkoumá, jestli nám něco nechybí a nejhorší ze všeho je, že pořád kontroluje náš záchodek a vybírá bobky. Jakmile slyší, že některý z nás zahrabe ve stelivu, už běží s lopatkou a hledá, jaký poklady jsme tam ukryli. Tak jsem tam občas jen tak zaškrabala a to jste měli vidět – lopatka, prohrabání a nic…chichi…a znovu, hezky dokolečka. Bártik - zase nepoučitelnej, vždycky po něm zůstal nějaký ten poklad. Někdy si říkám, co jste ho ve Vrbičanech učili, žádný lumpárny, pořád je tak nechutně vzornej. No tak úplně pořád ne, dokážu ho nasměrovat jak potřebuju, ale panička už to prokoukla a vyhubuje nám oběma. To babička, ta jak zaslechla třeba ve dvě ráno nějaký tesklivý mňoukání, hned za mnou přiběhla a konejšila mě, ale dobroty jsem v noci nevymámila, to ne.

Po týdnu rozmazlování babičkou se naši páníčkové vrátili a co myslíte, že udělali. Zakryli nábytek šustícím igelitem a přišel jejich kamarád malovat stěny. No to si z nás snad dělaj legraci nebo co. Ale ty igelitový přehozy byli bezva, parádní probíhačka a schovávačka.
Teď už je zase všechno jak má být, naše škrabadlo na místě, páníčkové doma, ale co vymyslí zase příště?

Dodatek od babičky: „hlídám dva kočičáky jenom několik dní v roce, ale zážitků z toho mám na celý rok  , když si představím skoro 100 koček ve Vrbičanech, to bych se s lopatkou asi uběhala“

Autorka:
Jana Syblíková

Přihlášení

 

Facebook a my

Spolupracujeme

Podpořte nás nákupem přes tento banner u Zoohit.cz

Podpořte nás nákupem přes tento banner u Superzoo.cz

Vse pro kocky v Superzoo.cz

Náš útulek se účastní projektu "Click and Feed"