Rozloučení s milovanou Miu

Slyšíte to zvláštní ticho, ten vyrovnaný a hluboký klid tam někde uvnitř? Jen slabounký vítr a šelest větviček lze někde v dáli zaznamenat. To se s námi právě loučí stařičká bezzubá babička Miu. Všichni srdíčkoví kočičí kamarádi na chvíli ztichli, to protože se loučili a vyprovázeli stařičkou Miunku na poslední cestu. V pátek dne 28.2.2014 se Miunka již nevrátila zpět do výběhu za svými kočičími kamarády. Když se teta Kristýna vrátila z veterinární kliniky domů, již nepřivezla přepravku s Miunkou zpět, přesto všichni srdíčkoví kočičí kamarádi včetně tety Kristýny měli hlavičky směrem vzhůru, koukali z výběhů ven a sledovali bublinku vznášející se pomaličku nad srdíčkový útulek, kde již zůstane navěky s tou největší a časově neomezenou a nekonečnou rolí - ochránkyně klidných kočičích snů.

Bezzubá babička Miu byla v srdíčkovém útulku již delší dobu, několik dlouhých let jsme babičku znali, denně se s ní setkávali a tam někde v hloubi v minulosti se začal psát velký příběh malé, ale velice ostré kočičí dámy. Miu byla naprosto jedinečná, osobitá a svá.

Miunka k nám přišla před několika lety společně se svými černými kamarády ze Stochova. Ve Stochově u místních potravin byla tato skupina černých kočiček milována i zavrhována. Zlí lidé kočičkám rozkopávali boudičky, ti hodní se snažili naopak kočičkám pomoci troškou jídla. Především však kočičkám scházela veterinární péče, a tak chřadly a umíraly. Každá radost je také starost, a když není starost, je to samozřejmě špatné. Jenže mnohým venkovním kočičkám není jednoduché pomoci.

Když byly postupně přijímány stochovské kočičky do útulku, bylo u Miunky patrné, že se jedná o nejstarší členku stochovského klanu. Miunka neměla jediný zub a skvrnky v očích už tenkrát napovídaly tomu, že věk pod hranici 15 let už určitě nepůjde. Miu byla březí stejně tak jako její stochovské kočičí kolegyně. V krátké době porodila svá koťátka. Jenže ouha, Miu byla sice už tenkrát bezzubá a stará, ale bojovnice to byla veliká. Jen málokterá kočička se uměla stejně aktivně bránit. Při porodu však nastaly komplikace a koťata byla zajatá a zamotaná v pupeční šňůře. Nakonec bylo potřeba kočičku uklidnit a situaci vyřešit. Jedno koťátko nepřežilo, Miu nebyla schopná miminko vysvobodit a my jsme se dostali k malému již pozdě. Tak jako tak, většina stochovských koťátek dříve či později zemřela. Stochovské kočičky přinesly do útulku celou nůši zdravotních problémů a pro útulkové páníčky byla tato černá kočičí skupina velkou kočičí lekcí.

Čas běžel - ubíhaly dny, týdny a měsíce a Miunka si od nás stále držela odstup. Sem tam nastala situace, kdy Miu se vztyčeným ocáskem na důkaz přátelství přivítala paničku, ale jen když měla panička něco k snědku. V rámci útulkových dějin Miunka ještě více zestárla. Srdíčkový útulek za života kočičky Miu změnil svoji tvář, probíhala přestavba, kočičky měnily v útulku svá stanoviště. Miu si u nás prošla několika kočičími skupinami, nakonec se dostala do výběhu společně se svými posledními kočičími kamarády ze Stochova - Missynkou a Kennym. Miunka se vyznačovala krásným kočičím obličejíčkem – nádherně kulatá a souměrná hlavička s jasnýma očkama. Postupně však s časem ubývalo kočičce i na celkovém dojmu jedinečné krásy. Krásná byla Miunka stále, ale úplně jinak. V jasných očkách měla Miunka – jak už jsem zmínila - stařecké skvrnky, které mají v očích opravdu jen letité kočičky. Časem Miunku vysál věk a vysály ji také nemoci. Kočička na tom nebyla v posledních týdnech svého života zdravotně v pořádku. Vystupovala jí páteř, krevní zkoušky napovídaly chronickému onemocnění ledvin a nakonec také nádorovému onemocnění. Časem se přidal i útvar v tlamičce, ale pro velmi bídný kočičky stav a špatné krevní hodnoty nebylo možné Miunku již operovat a zjistit víc, či případně útvar úplně odstranit.

Když se začal zdravotní stav kočičky poprvé hroutit, byla Miunka oddělená od skupiny a pár dní kapala infuze v karanténní kleci. Kočička si sice zvykla, ale pro některá zvířátka je odloučení od skupiny a kapání infuzí moc těžkou záležitostí. Stejně tak jsem to cítila u Miunky. Bylo rozhodnuto, pokud by už byly do budoucna infuze jen prodlužováním nezvratného a brzkého konce, tak už Miunka žádné absolvovat nebude. Kdyby byla naděje na úměrné zlepšení Miunky stavu, pak samozřejmě ano.

V posledních týdnech života Miunka navázala hluboký vztah se svou paničkou Kristýnou. Nebylo dne, kdy by Miu nečíhala na paničku ve výběhu, to když byla ještě ranní tma a Kristýna kontrolovala a uklízela výběhy. Miu se nechala hladit, dokonce se nechala zdvihnout do náručí, bylo to krásné.

V rámci léčby jsme u Miunky dosáhli i úspěchu, přeléčili jsme ohromný zánět v tlamičce. Zároveň jsme ale tušili, že se pomaličku loučíme. Jak pomaličku to bude, záleželo už jen na milované kočičce. Nakonec přišlo skutečné a neodvratné rozloučení.

Rozhodně nepřehlédněte zápisky níže, protože zápisek z 30.12.2013 hovoří za vše. LÉČIT, POKUD TO SMYSL MÁ A NAOPAK POMOCI ZVÍŘÁTKU NA DRUHÝ BŘEH, POKUD TO SMYSL NEMÁ

V minulosti jsme vždy o Miu mluvili jako o největším držákovi z řad Stochováčků. To proto, že skutečně jako jediná neměla vážnější zdravotní komplikace a navzdory daleko mladším kočičím parťákům ze Stochova, kteří nás postupně opouštěli a odcházeli za duhový most, Miu stále dobře zdravotně prospívala. První zdravotní komplikace byly zaznamenány v roce 2013 a rok 2014 se stal pro milovanou bezzubou babičku Miu posledním.

Nikdy nezapomeneme na stařičkou velice drobounkou kočičku Miu - velkou bojovnici s pravou kočičí duší. Nikdy nezapomeneme, jak vroucně se tiskla ve výběhu k velkému kocourkovi Kennymu - poslednímu kamarádovi z řad stochovských kočiček. Kenny byl přijat zhruba jako roční kocourek - také velice nemocný. Předpokládáme, že by Kenny mohl být Miunky syn, vůbec to totiž není nemožné. Už navždy budeme vídat obrázek schoulené Miu v náručí Kennyho, jak spolu spokojeně odpočívají. Vzpomínáme na mnoho momentů a skutečností. Tok myšlenek je nekonečný.

V týdnu, kdy nás Miunka opustila, jsem zaznamenala důležitý moment. Večer, při pravidelné kontrole výběhů, jsem kontrolovala v boudičce Miu, to když spinkala v pelíšku. Spánek to byl tak hluboký, že jsem nemohla kočičku probudit. Myslela jsem, že zemřela. Nakonec se Miunka probudila a koukala na mne a já jsem koukala na Miunku. Bylo to zvláštní, nikdy na tento moment nezapomenu.

Zde je nedávná vzpomínka na Missy z klanu Stochováčků, která nás opustila v prosinci 2013, Missynka bydlela s Miu a Kennym ve stejném výběhu: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Strom_splnenych_kocicich_prani_-_Va.... Zde je Miu, která po Missynce převzala dárek z VÁNOČNÍHO STROMU SPLNĚNÝCH PŘÁNÍ: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Strom_splnenych_kocicich_prani_-_Va...

Zápisky z webu:

* 29.12.2013 Video a foto - kočičí stařenka Miu ze Stochova po návštěvě veteriny: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_a_foto_-_kocici_starenka_Miu_.... Kočičí babička Miu je skutečně nemocná. Krevní zkouška potvrdila zánět v tělíčku a nemocné ledviny. Ledviny by neměly být poškozené až tak zásadně, ale je tady kočičky stáří, které vše podtrhuje. Po tři dny budeme Miunka kapat infuze a poté - ve čtvrtek - pojedeme na kontrolu. Kočička je zatím v kleci, manipulace s Miunkou je horší, je to plašánek a na Michala se už několikrát bezzubou tlamičkou osopila. Vzpomínám si, jak jsem se již několikrát bála o život Jožinka i Ťapinky, byl v tom pokaždé zánět v tělíčku a zvýšené hodnoty jater či ledvin. Doufáme, že i u Miunky bude stejný problém. Doufáme, že i tentokrát to bude mít řešení. Kočička je stařičká, už vůbec bychom ji nechtěli stresovat a zatěžovat, kdyby to nemělo smysl, a proto pevně věříme, že antibiotika a infuze budou mít úspěch. Jsme proti zbytečnému stresování starých a plachých kočiček, uvidíme tedy, jakým směrem se vše pohne. Léčba u kočičky Miu smysl rozhodně má, čas ukáže víc. Michal by rád Miu přestěhoval poté do kuchyně, já si v tuto chvíli zase myslím, že by měla jít zpět za Kennym do výběhu, kde to zná, až bude Miu samozřejmě v pořádku. Vše ale ukáže čas, zatím jsou to jen první představy.

* 30.12.2013 Myslím, že budeme muset zabojovat o stařenku Miu. Víte, mám to v hlavě poskládaný zvláštním způsobem, pro mne ale velice zásadním a rozhodujícím a velice srozumitelným způsobem. Miu je stařenka, moc si přeji, aby dožila mezi svými kamarády, rozhodně s kocourkem Kennym: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_a_foto_-_Miu_v_lecbe_30.12.2013. Podvědomě si říkám, co když už k tomu nedojde? Co když bude stáří a nemoc silnější? Krevní zkouška poukázala na problém, ne však úplně zásadní, ale je tady stáří a hodnoty se mohou rychle měnit - něco může v tělíčku bujet i nemusí, víme o tom své. Miu se mi osobně nelíbí. Je samozřejmé, že musí zabrat antibiotika a kočička se musí srovnat se změnami, kterými prochází. Chtěla bych napsat, že jsem pro léčbu kočiček, pokud to má smysl a včerejší vyšetření prokázalo, že to smysl má. Je tady však stáří a stav kočičky, ve kterém se nachází dohromady. Bijí se ve mne dva světy. Daleko přijatelnější je pro mne odchod kočičky, u které vyšetření prokáže, že je čas odejít, než-li u kočičky, která má šanci, ale je stará a plachá a my netrpělivě čekáme, až bude líp. Píši zde své pocity, i když píši jménem kočičky Miu, nepíši přímo o ní, ale o celkovém pohledu na jednotlivé případy. Dnes mi zaslala naše Lu Maryšková článek, zde je: http://klimes.mysteria.cz/clanky/teologie/o_umirani_respekt.htm, který mne v plné síle zaujal, protože na toto téma narážím velice často. Ztotožňuji se plně s tímto článkem, i když je každý příběh o smrti/umírání úplně odlišný, vyjadřuje tento článek přesně to, co bych chtěla všem říct - LÉČIT, POKUD TO SMYSL MÁ A NAOPAK POMOCI ZVÍŘÁTKU NA DRUHÝ BŘEH, POKUD TO SMYSL NEMÁ. Vůbec nejtěžší příběhy jsou ty, které zrovna teď píše kočička Miu. Pro nás je důležité naučit se žít s dožívajícími zvířátky. Nechtěla bych už vůbec nic měnit na tom, čím v útulku procházíme. Zvířátka, která budeme muset vyprovodit na druhý břeh, žijí vedle nás a budou přicházet další a já děkuji za možnost sáhnout si až tam, odkud hlavu usilovně odkláním. Tento text píši pohledem pečovatele o opuštěné kočičky.

* 27.2.2014 Video a foto - stařičká Miu není ve své kůži?: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_a_foto_-_staricka_Miu_neni_ve.... Babička bezzubačka Miu není tak aktivní, jak jsme zvyklí. "Aktivní" je možná silné slovo, ale popravdě - ještě včera mne kočička vítala a číhala na papání, dnes je nějaká nesvá. Miunka má útvar v tlamičce, je to hubeňourek s vystouplou páteří, má nemocné ledviny a má asi 100let v přepočtu. Kočička je u nás na dožití a loučit se můžeme každým dnem.

* 28.2.2014 Video a foto - babička Miu není úplně ve své kůži: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_a_foto_-_babicka_Miu_neni_upl.... Bezzubá kočička Miu skutečně není ve své kůži.

* 28.2.2014 Máme smutnou zprávu, dnes jsme se naposledy rozloučili se stařičkou Miu. Miunka měla dnes naprosto šílené hodnoty hematologie - v minulosti již velmi výrazně překročený limit, byl dnes ještě fatálnější. Udělali jsme tento rok vše - krev byla v laboratoři na diferenciál, aby se zjistilo víc apod. K tomu všemu měla Miunka v minulosti i dnes ledvinové hodnoty také velmi špatné. Vše napovídalo s největší pravděpodobností zhoubnému onemocnění, opakovali jsme také test FeLV - ten byl však stejně jako v minulosti negativní. Rozum velel dopřát Miunce klidný spánek - už žádná veterina, už žádné infuze. Kočička už byla vysátá a bez energie, sotva se ploužila. Při pomyšlení na infuze v kleci, které by kočičku už jen stresovaly a hlavně by problém nevyřešily + silnější léky by pro změnu zatížily ledviny ještě více, jsme se rozhodli pro nejrozumnější a pro Miunku nejlepší možné řešení. Po zralé úvaze byla Miunka uspána a další srdíčková bublinka se vznáší nad útulkem.

Vzpomínáme a nikdy nezapomeneme, milovaná Miu!

Za všechna útulková Srdíčka
Kristýna Kacálková