Festival POJĎ DÁL v Jedličkově ústavu Praha

V 10.30 se přkodrcal náš milovaný Favorítek na vyšehradský kopec a začalo vybalování srdíčkového cirkusu. A už se zastavovali první zvědavci. My jako prodejkyně prodejem srdíčkových cirkusáren nepolíbené jsme byly nuceni k zábavné imrovizaci, jak naaranživat naše zboží exclusiv co nejatraktivněji. Neměli jsme špendlíky a neměli jsme dost místa, což za nás okamžitě vyřešili hoši z nadace The TapTap. Zapůjčili připínáčky, přidali další stánek :-). Úplně úžasní byli a krásně fungovali. Vedle našeho stánku se usalašila domácí pekárna ... udělalo mi to kapku vítr v peněžence, ale odolejte jejich čokoládovým košíčkům, domácím houstičkám, koláčkům z všelijakého ovoce, tvarohu a nejroztodivnějších lahůdek z domácích surovin, když vám to tam voní u nosu!!! Opravdu jsme moc myslela na Michala, že to tedy propásnul.

Fotogalerie: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Festival_POJD_DAL_v_Jedlickove_usta...

Před 14hod netrpělivě postával dav fanoušků kapely "100 Zvířat" http://www.youtube.com/watch?v=jzrcxExWLJ0&feature=youtu.be
před branou a my už měli v kasičce první tisícovku a to bylo ještě zavřeno. Nastal čas pro popolední drink a tak Terka s Andreou pocucávaly muškát a já nervózně očekávala davy nakupujících. A oni přišli a chodili stále... Pro štestíčka, pro prstýnky, pro polštářky, pro placky... a najednou na nás na všechny spadla voda a padala následující hodinu. Šla jsem se tedy už podruhé uklidnit k pekařům. Holky s úsměvem (vypadaly jak vodníci) usrkávaly vínko. Na hodinku se nám kšeft pozastavil. Do útrob jsem si nacapala další delikatesu a kde se vzal, tu se vzal ... z křoví se vynořil MÁCA. Tak jsme ho přibraly ke krámku a kšefty se zase rozjely. Všechny tři jsme měly co dělat, abychom uspokojily náročné zákazníky. Tedy Terka uspokojovala sebe a Mácu vínem a já s Andreou jsme kmitaly za pultíkem jako čečetky. Do toho všeho nám vyhrávalo 100 zvířat a penízky v kase přibývaly závratnou rychlostí. Podařilo se nám prodat i věrný penálek se želvou, který na krámku cestuje už řadu let. Několik polštářků už také má své vlastní pohovky. Děti se freneticky přehrabovaly v koši se štěstíčkama, radostě obálky otlapkávaly, no kam se na to hrabe kinder vejce.

V 17h se na pódiu začali připravovat hvězdy nejjasnější Taptapáci a když rozjeli svou slavnou píseň JSEM ŘEDITEL TOHOHLE AUTOBUSU, musela jsem i já za pultíkem rozvlnit své mohutné boky. ... no považte ... http://www.youtube.com/watch?v=8qacVvm-8ao - taky byste si chtěli hodit škrpálem. S jejich nástupem na scénu skončil náš kšeft, ale začala skutečná zábava. Po zahradě pobíhali šťastný lidičkové, mezi nimi se proplétalo tisíce vysmátých vozíčkářů a nikomu nevadilo, že už zase prší. Přepočítala jsem tržbu a zjistila jsem, že do zaokrouhlení pěkné sumy nám zbývá 200,-kč. Vyslala jsem tedy holky do davu a vzhledem k jejich vínem povznesené náladě, zbaveny studu alkoholem, donesly kýžené 200,- za placky, které vnutili dalším alkoholem opojeným příznivcům dobré hudby. Venku už byla skoro tma a tak jsme cirkus v rekordním čase zabalily, penízky pěkně uložily do obálky a zase jsme se milovaným favorítkem blížily k domovu.

Atmosféra byla po celý den velmi - velmi veselá a Srdíčkům přinášíme na stříbrném podnose 6040,-kč.

Podařilo se nám zpropagovat výstavu, rozdaly jsme přes 100 letáků (dávali jsme jen těm, kdo chtěli). Byl to moc krásně strávený 1.Máj a já si až večer uvědomila, že mě opět nikdo nepolíbil pod rozkvetlým stromem, ale tentokrát mi to fakt neva :-) ...

Autorka: Jana Michlanová