Rozloučení s milovaným Merlinkem

Slyšíte to ticho? To se všechna zvířátka, páníčkové z Vrbičan, sousedka Hanka, paní doktorka Maruška a všichni nejbližší naposledy loučí s milovaným Merlinkem. Venku vládne podzimní počasí, je lezavá zima. Ráno přicházím do kuchyně a vidím Merlinka na vyhřívané podlaze, ležel jen tak mimo pelíšek, mimo deku. Nikdy takto neležel, nikdy... Podávám kocourkovi ledvinovou kapsičku, ale hlavička mu klesá níž, stále kouká. Odnáším kocourka do karanténní klece, aby měl na papání klid, ale papání se nekoná, kocourek si lehá na hrudníček, hlavičku svěšenou a my jisto jistě víme, že přichází Merlinkův čas. Odnáším Merlinka zpět do kuchyně, chůze je vrávoravá a Merlinek ulehá opět na podlahu, zvedá hlavičku a vnímá, ale už neudrží rovnováhu. Pokládám Merlinka do medvědího pelíšku a za chvíli nacházím u Merlinka v pelíšku postiženou Agátku. Volám na veterinární kliniku, abych nahlásila, že přijedeme.

Poslední Merlinkova fotogalerie: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Merlinkovo_posledni_sbohem_10.11.2014

Ještě včera večer při veterinární kontrole u nás v útulku jsme si všichni společně říkali, že Merlinek už prožívá své poslední dny a jak už to bývá, vždy zhruba tak den před loučením, se zdravotní stav zvířátka na chvíli zlepší a bylo tomu skutečně tak i v případě Merlinka, který se včera vyhoupl na lavici.

Před pár dny kapal kocourek infuze, ale jeho stav se nezlepšil, stále však papal, sobotním návštěvám ještě usedal na klín, ale všechny už jsme připravovali na to, že jsou to poslední Merlinkovy dny. Tak nějak už to prostě cítíte a vnímáte, že už nebude lépe, protože čas prostě nelze obelstít. Za poslední týden už Merlinek nevyskočil na židli, stěží se dokázal vydrápat na místa, na které byl zvyklý. Prostě to už nešlo. Časem se přidalo k trvalým zdravotním také chronické postižení ledvin. Kocourek chřadl stářím i věkem.

Je to tak těžké, pocit bezmoci, úzkost, sucho v ústech, smutek, bolest, vzpomínky, hrdlo se svírá a někde hluboko uvnitř přichází smutné smíření. Kocourek Merlinek žil několik let šťastně v útulku Srdcem pro kočky ve Vrbičanech. Kdysi před časem přišel Merlinek do útulku bezzubý, zbídačený a nemocný, to jen proto, že jej opustili jeho páníčkové, kteří se stěhovali jinam, nu a pro kocourka už v novém domově nebylo místo. Tito lidé vůbec netuší, oč se v životě okradli a neuvědomují si, že nás všechny jednou bude soudit stejný soudce.

Merlinek byl naprosto úžasný kocourek, kterého si všechny milé návštěvy zamilovaly. Kocourek si užíval každého pohlazení, každého páníčka. Od samého prvopočátku Merlinka provázely zdravotní komplikace a nezbavil se jich už nikdy, měl natolik poškozenou nosní sliznici, že nebylo dne, kdy by měl kocourek suchý a bezproblémový čumáček. Člověku se v mysli ukládají detaily a já osobně vždy budu mít před očima místo, kde Merlinka páníčkové opustili. Toho dne, kdy jsme si pro kocourka jeli, byla zima, sychravo, spousta skla vysypaného ze starých skleníků Strnadova zahradnictví. Když jsme Merlinka a jeho kamarády dovezli domů do útulku, bál se, byl zalezlý v oranžovo modré boudičce. Myšlenky se rázem přenesou dál, když už u nás Merlinek bydlel déle a vítal návštěvy, seděl na klíně, byl tak moc přátelský a vděčný. A nakonec cítím hořkost a smutek, smíření a bolest a vidím plačící sousedku Hanku a paní doktorku Marušku se slzami v očích. To vše je navždy v nás s každým zvířátkem trvale uloženo, pokaždé je to úplně jiný příběh, ale pokaždé stejně silný... a další bublinka vystoupala nad útulek, aby společně s ostatními střežila naše kroky... Nikdy na Merlinka nezapomeneme! Vzpomínáme s úctou a láskou na životního kamaráda - součást našeho života. Letos nás opustili nejstarší kočičí kamarádi - Jožinek, Ťapinka, Merlinek...

Tví nejbližší...

Autorka: Kristýna Kacálková