Bleší trh pro kočky III pohledem Kristýny

Jak nejblíže specifikovat v pořadí již třetí bleší trh? Nenacházím správné pojmenování, neboť ten den mrzlo až praštilo, ale vidina dobré a užitečné věci byla silnější než třeskuté mrazy.

Jinými slovy se jednalo o skvělý nápad, totální úlet, legraci, šílenství, dobrodružství, ale především o neuvěřitelně prospěšnou činnost pro opuštěné kočičky.

Pro další bleší trh jsme si vybrali místo na Rašínově nábřeží v Praze, abychom si tak osahali a vyzkoušeli již třetí místo v pořadí, jeho funkčnost a návštěvnost. Předešlé bleší trhy totiž ukázaly, co se kde prodává nejvíce a nejlépe. Vše opět zorganizovala naše dobrosrdečná přítelkyně Iva Veselá, která nám již dlouhodobě pomáhá a přináší tak nesmírnou pomoc opuštěným kočičkám.

---
Minulý bleší trh přinesl trošku úskalí. Několik dobrovolníků nám na poslední chvíli vypovědělo pomoc, a tak musela Iva s Michalem zastat největší kousanec práce. Tím je myšleno ranní vybalování věcí na plac a odpolední balení neprodaných věcí zpět do krabic. Tato činnost zabírá vůbec nejvíce času a každá ruka je tedy velkým přínosem. Na minulý blešák přijela naštěstí také výpomoc z Přelouče – paní Zdeňka s manželem, kteří zastali práci, kterou nám odřekli dobrovolníci. Nakonec vypomohly i kamarádky Ivy - Kamila s Markétou, které přinesly na bleší trh moc krásné věci na prodej.
---

Tentokrát jsme byli chytřejší a vyrazili jsme do boje společně s naší Markétou, Ivou, Michalem a mojí maličkostí. Tedy chytřejší, lépe by vše specifikoval výraz, že nám dobrovolně vypomohla Markéta, protože viděla, že situace byla naposledy velmi krizová, a proto bylo potřeba najít jiné a efektivnější řešení. Odpoledne na místo určení dorazila také Ivy kamarádka Petra.

Cesta z Vrbičan s plně naloženým autem měla dvě mezi zastávky.

První zastávka byla u paní Heleny Stachové – již několikrát vyznamenané překladatelky z polské literatury, která nám zapůjčila úžasný oranžový slunečník. Tento oranžový slunečník už nás provázel na bleších trzích několikrát. U paní Stachové jsme měli možnost vidět nádherného zrzavého kocourka Jásonka a čekalo tam na nás velké překvapení v podobě zapůjčení teplého kabátu, čepice a daru v podobě kožených rukavic. A co víc, dostali jsme také věci na bleší trh, věci pro vystýlání pelíšků, víno a sušenky.

Druhá zastávka byla u paní Moniky Fillové – našeho andílka strážného. Paní Fillová pro nás měla přichystané věci na bleší trh, ale také nám předala “svůj“ finanční dar od lidiček, kteří chodí k paní Fillové na semináře. O těchto seminářích se můžete více dozvědět zde: http://www.cestareiki.eu/ .

Lehce před 8hod. jsme dorazili na Rašínovo nábřeží, kde jsme se současně střetli s Ivou. Za chviličku po nás dorazila také Markéta. My holky jsme zahájily vybalování. Michal odjel zařídit pár věcí a poté zaparkoval auto na neplaceném místě. Zanedlouho se vrátil a pomohl nám s vybalováním. Vedle nás stály podobné stánky tomu našemu, jen sortiment byl maličko odlišný. Všichni jsme se museli poprat s obrovským mrazem, se kterým jsme bojovali následně po celý den.

Kolem 9hod. už jsme měli vybaleno a mohlo se začít prodávat. S pocitem zklamání jsme bohužel zaznamenali, že lidé vůbec nechodí. Stáli jsme na nábřeží společně s okolními stánkaři a všichni jsme mrzli a mrzli. Jedna milá trhovkyně z vedlejšího krámku si u nás zakoupila maličký ozdobný košíček s kočičkami za 40,-Kč. S tímto finančním obnosem jsme si vystačili dobrou další hodinku či dvě. Lidé nechodili a nechodili a na nás tak začala přicházet první krize. Mluvili jsme o tom, jak zatím všude bleší trh frčel a na Rašínově nábřeží nic. Přicházelo zoufalství, zklamání, ovládl nás mráz. Došli jsme také k názorům, že v tomto mrazu může na bleší trh přijít jen šílenec anebo my. Chodili jsme se procházet a střídali se tak u stánku. Markétu napadla spásná myšlenka, dát na slunečník i na stůl visačku “vše za 20“. Dražší věci jsme popsali a ocenili jednotlivě tak, aby nebyly podceněny. Skvosty, které jsme na tomto bleším trhu prodávat nechtěli s jasnou vidinou, že na jiném bleším trhu tyto předměty udáme lépe, jsme tedy rovnou zabalili zpátky do krabic. Bylo potřeba opravdu neprodělat a využít z minulých akcí nastřádaných zkušeností k tomu, abychom vyčlenili věci, o kterých jsme věděli, že na tomto bleším trhu neprodáme a za zlaťáky je tak proměníme při jiné příležitosti.

Po 10hod. jsme zaznamenali první zájemce, kteří se k našemu stánku začali scházet. Následně se na náš stánek začali hrnout další a další lidé a o náš lukrativní sortiment začal být rázem obrovský zájem, což nás “zmrzlíky“ samozřejmě velmi potěšilo. V tomto duchu jsme pokračovali až do samotného konce. Troufám si říct, že jsme měli nejnavštěvovanější stánek na nábřeží.

Nutno dodat, že na Rašínově nábřeží se mimo bleší trhy konaly také zvěřinové hody, všude okolo stály kiosky s jídlem a pitím. Občas jsme si z poblíž stojících kiosků přinesli kelímek se svařákem či zmrzlé koláčky.

Před polednem jsme měli vzácnou návštěvu, přišla nás navštívit maminka Ivy – paní Marie Veselá. Paní Veselá přinesla na bleší trh teplý gulášek v nerez mističkách a my jsme měli hostinu, o které se nám ani nesnilo. Byla to zlatá nálepka na naše zmrzlé dušičky, nožičky i ručičky. Každý jsme spapali jednu mističku teplého gulášku, Michal poté spapal další dvě mističky… a jelo se dál. Nutno dodat, že paní Veselá je současnou paničkou čtrnáctiletého kocourka Macíčka, který je z našeho útulku.

Prodej se rázem rozjel ve velkém. Nechali jsme se také inspirovat sousedními prodejci, jak vyrobit stojánky na šátky a na hrnečky. Inspirovali jsme se pro příště, jak vylepšit všechno možné i nemožné. S pýchou vám musím oznámit, že se inspirovali ostatní prodejci také od nás, to když zjistili, co nejvíc na bleším trhu frčí. Frčí přesně to, co nám vy dárci posíláte, prostě všechno možné – již staré, opotřebované a použité. V tomto dobrém duchu jsme pokračovali až do odpoledne. Přijeli se na nás podívat čtenáři našeho webu, fanoušci, páníčkové našich kočiček, ale také naše mamka - Míla Kacálková. Odpoledne bylo provázené mnoha parádními zážitky.

Po 15hod. se objevil první a poslední odpadlík zároveň, jmenoval se Kristýna Kacálková. Mráz si vybral první daň a já jsem musela požádat Michala, aby přivezl auto přímo na nábřeží. Auto jsme nastartovali, zatopili a já jsem zůstala na dobrou hodinku v rozmrazovacím boxu, dokonce jsem se přistihla, že dřímám. I když bleší trh končil v 16hod., začalo balení už po 15hod., abychom vše stihli a nikde nemeškali. Doma nás čekala hromada práce, ale také jsme byli domluvení, že po cestě vrátíme oranžový slunečník paní Stachové, která nám slunečník ochotně zapůjčila. Markéta, Iva, Petra a Michal balili skvosty, které se ten den nepodařilo prodat a já jsem mezi odpočinkem nafotila pár dalších fotografií labutí kroužících po Vltavě.

Rozloučili jsme se a pádili jsme všichni směrem ke svým domovům.

Zde si můžete prohlédnout fotogalerii z blešího trhu na Rašínově nábřeží: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Blesi_trh_4.12.2010_Rasinovo_nabrez...

K celé akci bych napsala jen tolik, že jsem ještě nikdy nezažila nic tak úchvatného a šíleného zároveň. Nikdy jsem neměla možnost účastnit se tak zvláštně šílené zimní akce. Kouzlo zimy a průběh akce musel zapůsobit na každého z nás.

Akce nám vynesla obdivuhodných 5300,- Kč, které byly rozděleny mezi srdíčkové kočičky.

Naše přítelkyně Iva Veselá přišla před časem se spásnou myšlenkou pomoci, a to prostřednictvím sbírky starých věcí a následným prodejem těchto věcí na bleším trhu. Před časem jsme absolutně netušili, jak obrovskou sílu v sobě tento nápad ponese. Bleší trhy přinášejí neuvěřitelnou finanční pomoc opuštěným kočičkám a my jsme tak připravení na další bleší trhy, na další zajímavé a úžasné akce.

I nadále pořádáme sbírky nepotřebných věcí, které prostřednictvím blešího trhu můžeme proměnit ve zlato ve prospěch kočiček. Proto prosím za všechny opuštěné kočičky o zasílání pro vás již nepotřebných věcí na bleší trhy, protože pro nás mají tyto věci váhu zlata. Co posílat? Přijímáme naprosto vše: plyšáky, šátky, šály, čepice, kabelky, sklo, porcelán, postavičky, figurky, tácky, šálky, stojánky, těžítka, obrázky a další a další škálu a paletu rozličných věcí. Na bleším trhu se prodal i prasklý hrneček, oprýskané obrázky a já nevím co všechno ještě, a proto nejsou iniciativě nikterak meze kladeny. Co se nehodí do krámu vám, hodí se někomu jinému. Každá věc má svého majitele.

Tímto bychom chtěli velmi poděkovat paní Heleně Stachové, paní Monice Fillové, paní Marii Veselé a holkám – Ivě, Markétě a Petře za obětavost a pomoc. Také děkujeme všem dárcům, kteří nám poskytli věci na bleší trh, ale také děkujeme návštěvníkům, kteří se na nás přišli podívat a něco si zakoupili. Jste úžasní!

Za srdíčkové kočičky,
Kristýna Kacálková