Forestovo sbohem

Nevím, čím začít, jak vyjádřit lítost, pocit bezmoci a podivnou tíseň tam někde hluboko uvnitř. Když jsem viděla nebohého Foresta ležet nehybně v kleci, sevřelo se mi hrdlo úzkostí. Ležel na boku v nepřirozené poloze, v tu chvíli se mi chtělo křičet a vyhrkly mi slzy do očí. Nemohla jsem se vůbec nadechnout a z úst mi vyšlo tlumené: „prosím, ne“. Věděla jsem, že přišlo něco, co jsem někde ve skrytu duše cítila, ale absolutně jsem si nic takového nepřipouštěla, o to větší přišel šok. Bože, kdyby člověk dopředu věděl, co bude, udělal by snad něco jinak? To asi ne, protože vše je tak, jak má být, ale pokaždé přichází stejné myšlenky, obavy, nepochopení. Bohužel, smrt opravdu nelze jen tak pochopit, je totiž složitá.

Jaké to je, když jdu ven na vodítku

Milí vrbičanští a všichni ostatní přátelé,
panička slibovala, že napíše o tom, jak chodím ven na vodítku, ale pořád se k ničemu neměla, tak vám to napíšu já.

To bylo tak: brzo po té, co si mě páníčkové přinesli z plzeňského útulku, mi začali nasazovat takové divné kšandy. Prý si na ně mám zvyknout, protože budeme chodit do parku. Ani trochu se mi to nelíbilo, v kšírách jsem byl jak sešněrovaný a proč bych vlastně měl vůbec chodit ven. Dobře si totiž pamatuju, že venku jsem strávil nepěknou část svého života, vždyť je mi u nás doma s páníčky, v teple a s plnou mističkou moc fajn.

Strom splněných kočičích přání - mise Vánoce 2012

Od 14.prosince do Tří králů můžete pomoci kočkám v útulcích a přitom zůstat sedět v teple svých domovů a kanceláří.V tomto období se totiž opět koná již tradiční internetová sbírka na podporu koček v péči občanských sdružení z celé České republiky. Útulkové micky si i letos přejí krmení, pelíšky, léky, nebo třeba rovnou nové domovy.

První kolo akce, Vánoce 2010, přineslo do útulků 96 tisíc korun a následující Vánoce už to bylo skoro 740 000. Letos budou ve splnění svých přání doufat kočky z 26 organizací z 12ti krajů ČR. Každé kočce je možné koupit jeden dárek a zároveň virtuálně naplnit její misku - tedy přispět na krmení a stelivo na měsíc pobytu v útulku. Letos poprvé můžete podpořit i jeden velký projekt od každého útulku.

STŘÍBRNÉ VÁNOČNÍ DNY, Praha Letňany a 26.výstava opuštěných koček, Praha 2012

Od 6.12.2012 do 9.12.2012 se srdíčkový útulek zúčastnil veletrhu STŘÍBRNÉ VÁNOČNÍ DNY v Letňanech. Veletrh byl velmi časově náročný, ale měli jsme vedle sebe naše milé dobrovolnice, které se po celou dobu veletrhu střídaly. Veletrh byl velmi úspěšný a přinesl pomoc našim kočičkám. Veletrh zastřešili – Michal, Mirka, Terka, blonďatá Verča, Anetka, Lucka, Danča, Míša Cibulka, Alice a Alena.

Kočičí plemena – Ruská modrá

Ruská modrá prý pochází z okolí přístavu Archangelsk. Je to oblast vzdálená od severního polárního kruhu 200 km, což vysvětluje velmi hustý kožich této kočky. Ze země svého původu se ruská modrá dostala v 19. století společně s námořníky, ti ji v této době dovezli do Velké Británie. Roku 1880 v Anglii byla ruská modrá poprvé vystavována a hodnocena s ostatními modrými krátkosrstými kočkami. V této době byla tato kočka nazývána nejrůznějšími jmény - například archangelská, španělská modrá nebo maltézská modrá. Cílený chov započal v Británii, kdy přivezli dvě koťata jménem Yuly a Bayarda z Archangelska roku 1900. Roku 1939 se stala ruská modrá oficiálním samostatným plemenem. V USA se ruská modrá objevila taktéž v roce 1900, ale až ve 40. letech se chovatelé začali o toto plemeno zajímat. Na Novém Zélandu a v Austrálii byly vyšlechtěny ruské bílé a ruské černé. Uznány jsou pouze v Británii. Standart v USA se odlišuje od standardu Anglie.

V neděli dne 2.12.2012 proběhl na Královský advent na Karlštejně. Akce to byla velkolepá a krásná. Jako tradičně byl k vidění karlštejnský královský průvod včetně mnoha atrakcí. Nechyběly zde ani historické hry a další zábavné programy. Michal označil jako VIP vystoupení Mrazíka, přičemž zábavné byly především ruské bábušky a úplně nejlepší byla ježibaba.

Jak zkazit narozeninové překvapení v několika vteřinách

Prosím neberte to jako návod :-)

Od malířek Jany a Míši jsem týden před narozeninami dostala dárek. Bylo mi záhadou, jak se mohly dozvědět o mých narozeninách, ale co, jsou to prostě holky šikovné :-) Asi bych měla poznamenat, že jsem si před časem u Jany a Míši objednala obrázek naší kočičí rodiny tj. Amálka, Cipísek a Vojtík.

Holt už jsem tvor od přírody zvědavý a v předvečer mých narozenin jsem již nevydržela a řekla jsem si: „Co mohu zkazit otevřením dárku o několik hodin dříve?!“ A tak jsem dárek otevřela....

Kdo komu pomáhá?

Helenka vyrůstala v láskyplném prostředí, ale přesto hned jak začala plně vnímat okolní svět, měla pocit, že tohle není ten její svět, že to, co se kolem ní odehrává, je jenom sen a že to opravdové ji teprve čeká. Bylo to tiché, málo komunikativní dítě a přesto, díky své lásce k počítání, často předváděné rodinným návštěvám. Největší atrakcí byly její bezchybné matematické schopnosti, nezvyklé u tak malého dítěte.

Mezinárodní výstava koček v Lysé nad Labem 24.-25.11.2012

Každá výstava má svůj půvab, je jedinečná a nezapomenutelná. I v Lysé nad Labem jako před každou výstavou vládl v sobotu ráno předvýstavní ruch. Páníčkové se svými kočičkami se sjížděli ze všech koutů republiky a nazdobené výstavní klece se pomalu plnili. Malé organizační zmatky nás malinko zdrželi při rozbalování našeho „Srdíčka“, ale místečko jsme měli přímo ve výstavní hale. Již brzo po otevření výstavy jsme přivítali první návštěvníky. Opětovně nakupující vyjadřovali obdiv výrobkům. Přicházeli známí i neznámí, a vše se točilo kolem kočiček. Den utekl jako voda, poznali jsme další spřízněné duše a dostali dary pro kočičky z Vrbičan.

Barnabáškovo smutné sbohem

Můj příběh začal jako u mnoha opuštěných kočiček a kocourků. Narodil jsem se s trnitou korunkou, což pro nás venkovní kočičky znamená bídu a nouzi. Zažil jsem ty nejhorší životní chvíle, které bych nikomu zažít nepřál.

Všude to dunělo, až se zem otřásala. Tam a zpět jezdily velké železné příšery, kterým lidé říkali vlaky. Moje maminka byla vyplašená, vždyť ji páníčkové teprve nedávno vyhodili z domova, prostě už překážela, pouštěla chloupky, zkrátka byla páníčkům na obtíž.

Srdíčkové království

Za devatero horami, za devatero řekami, v malém království žili, byli král a královna. Jejich království bylo sice malé rozlohou, ale velké, převeliké svým významem. Zdejší panovníci si totiž nenechali od svých poddaných sloužit, ale naopak se rozhodli, že všechen svůj um a síly věnují péči o své poddané.

František Dobrota rodák z blízké vesnice - 2. díl

Milý člověče, chceš-li se o mne dozvědět víc, prosím, přečti si první díl mého vyprávění: http://www.srdcemprokocky.cz/?q=node/2115, na který navazuje vyprávění současné.

Čekali jsme všichni napjatě na výsledky vyšetření. Moje nová panička si zoufala a v duchu si moc přála, abych vše zvládl a překonal. Nakonec to skutečně přišlo, dočkali jsme se. Dozvěděli jsme se, že trpím chronickým onemocněním ledvin. Dostal jsem léky, které byly šetrné k mému onemocnění i věku, dostal jsem také infuze a léčba mohla naplno začít.

Kočičí plemena – Neva Masquarde (Něvská maškaráda)

FIFe považuje Něvské maškarády za neuznanou barevnou varietu sibiřské kočky. V Rusku je však toto plemeno uznáváno již téměř 15 let a takto je uznávají felinologické organizace WCF, TICA a CFA.

Již řadu let se vedou spory o tom, odkud vlastně Něvy pocházejí. Údajně existuje dokumentace, která dokládá, že lesní kočky s kresbou masky byly vídány v okolí řeky Něvy již před desítkami let. Odtud pochází i název plemene. Na druhé straně se ozývají názory, že Něvy nejsou žádné samostatné plemeno. Zdá se pravděpodobné, že Něvy vznikly ze spáření sibiřských lesních a thajských koček.

František Dobrota rodák z blízké vesnice - 1.díl

František Dobrota - rodák z blízké vesnice
Jmenuji se František, jsem již stár, a proto bych vám rád vypověděl svůj nelehký životní příběh potulného kocouřího dobráka. Rád bych, aby tady jednou za mnou zůstala vzpomínka na nezapomenutelného kocourka, kterým bezpochyby jsem.

Psalo se léto roku 2012, cítil jsem, že již dlouho sešlostí věkem nevydržím. Stáří již delší dobu klepalo na dveře, závratě na sebe nenechaly dlouho čekat a navíc se dostavila srdeční slabost. Jednoho dne jsem ztratil rovnováhu, upadl jsem do příkopu a zůstal na místě ležet. Popravdě, bylo mi neskutečně špatně, měl jsem velkou žízeň a voda nikde. Má ouška zachytila ne až tolik vzdálený pískot dětí a hudbu z amplionů. Něco mi říkalo, že je tady opět Třebízká pouť, která se rok co rok u nás ve vsi opakovala. Byl jsem doslova kost a kůže, kocourek na rozsypání. Hlavou se mi rojily myšlenky a vzpomínky mládí, když jsem byl ještě statný a silný kocour bojovník. Náhle jsem však upadl do bezvědomí a jako bych se vrátil o patnáct a možná i víc let zpátky...

Kočičí plemena - Rex

Jak Devon rex , tak i Cornish rex jsou přirozeně mutovaná plemena, která se v Británii objevila poprvé koncem 50.let a počátkem 60.let minulého století. Ačkoli mají obě kudrnatý kožich, jsou geneticky naprosto rozdílná. German rex - toto plemeno se zvlněnou srstí se objevilo poprvé v Německu koncem 2.světové války. Jedná se o totožnou mutaci jako u Cornish rexe.

Plemena rexů jsou živá, inteligentní a aktivní. Tyto kočky milují lidi a jejích rodiny. Dovedou být velice rozpustilé-jsou to plemena s výrazným smyslem pro humor a patří k těm druhům koček, které buď milujete, nebo nenávidíte.