Kočka stromová

„Sotva jsme našemu koťátku ukázali zahradu, první co udělalo, vyšplhalo na strom a pak nevědělo jak dolů, mňoukalo o pomoc a vypadalo fakt zoufale,“ vyprávěla Milada své kamarádce Ivoně. Měly společnou cestu z práce, obě měly rády kočky a tak se řeč stočila většinou na ně. „Tonda musel pro žebřík a ta potvora Ája místo aby pochopila, že jí chce pomoct, tak couvala, div že nespadla. Trvalo to hrozně dlouho, než ji přemluvil, už jsem si myslela, že budeme volat hasiče.“ „To znám, taky jsme před lety sundávali kočku ze stromu, ale u nás na ty hasiče došlo. Jenomže ani jim se to nepovedlo. Ujistili mě ale, že kam kočka vyleze, odtam taky dokáže slézt.

Umísťovací výstava opuštěných koček v areálu Chirany – Praha 2012

Nastal rok novinek a změn a tím pádem i nových projektů. Některá výstavní místa již nebudou k výstavám opuštěných kočiček využívána a navštěvována, jiná nová místa vznikají a rozvíjí se. Někde se ukrojí, jinde se přidá. Tak tomu bylo i tentokrát.

Výstava opuštěných kočiček v prostorách Chirany se nehonosila krásou výstavních prostor, ale rozhodně krásou kočičí. O to víc zaslouží organizátoři výstavy uznání, že se snažili zajistit pro chod výstavy vůbec nějaké prostory, aby bylo možné dát šanci útulkovým kočičkám. Krásné bylo, že jsme se setkávali se známými kočičími opatrovníky, dobrovolníky, přáteli, dárci a obdivovateli. A v tu chvíli vůbec nezáleželo, kde výstava probíhá.

Černá kočka přes cestu

Karolínka vyběhla ze školy dřív než její spolužáci, proběhla náměstím, ohlédla se, nikdo za ní neběžel. Oddechla si. Ale srdce jí ještě bušilo námahou a prožitým strachem. Zdenkova parta teď nejspíš mučí koktavého Páťu. Ten vždycky ztuhne hrůzou a tak je pro své trýznitele snadnější kořist než Karolínka, která umí rychle utíkat. A když je nejhůř, zuřivě se brání. Jednou na ni číhali u parku. Nikde nikdo. Než se na ni stihli vrhnout, popadla spadenou větev a mázla prvního útočníka po hlavě. Dušan se rozbrečel a ostatní se zarazili. Druhý den na ni žalovali ve škole. Naštěstí paní učitelka nevěřila, že by Karolínka čekala u parku na pět kluků aby pak jednoho z nich mohla praštit větví. Svědomitě případ vyšetřila, klukům napsala poznámky, ale ti si z toho nic nedělali. Sice zatím nechávají Karolínku na pokoji, ale pořád vyhrožují. A posmívají se jí. Chodí v obnošeném oblečení, nemá mobil ani kapesné. To Zdenek a jeho parta mají všechno, ale to jim nestačí a berou ostatním dětem peníze a svačiny. Hrozně je baví ubližovat slabším spolužákům i zvířatům. Karolínka slyšela jejich chvástání, jak zbili psa a když jim utekl, ještě po něm házeli kameny. Karolínka se otřásla odporem. Jak můžou být tak zlí? Už ve svých devíti letech chápala, že bez podobných tyranů by byl svět mnohem hezčí. Proč jim všechno projde? Celá třída ví, co jsou zač, ale nikdo se neozve. Koktavý Páťa se stydí za to, co mu dělají a má hrůzu z pomsty. Také Jirka, Ivan a Barča mlčí. Bojí se. A ostatní? Ti jsou rádi, že si parta za obětní beránky nevyhlédla zrovna je.

Malé kotě v novém domově

Koťátku se cesta nelíbila. Nevědělo, co se děje. Tak hezky mu bylo u maminky, najednou je tu potmě, slyší hluk, cítí drncání. Škrábe na stěnu krabice. „Mňaumňau, pusťte mě ven. To si troufáte na slabšího. Sami si vlezte do bedýnky mňau!“ Konečně hukot a drncání ustalo. Ještě chvilka houpání. „Mňau, tak už toho nechte! Nedělá mi to dobře na žaludek mňau.“

Valentýn pro útulky - Metropole Zličín, Praha 2012

Dne 14.2.2012 pořádala naše přítelkyně Kateřina Kašparová s JUDr. Klárou Slámovou pod záštitou Nadace na ochranu zvířat akci Valentýn pro útulky v nákupním centru Metropole Zličín v Praze.

Také srdíčkové kočičky dostaly možnost prezentovat svůj útulek. Páníčkové srdíčkových kočiček s nadšením této příležitosti využili a společně se svými milými dobrovolníky se postarali o účast. Akce to pro nás byla zbrusu nová. Nikdo z nás netušil, co vše nám přinese. Setkali jsme se zde s útulkovými kolegy a mnoha tvářemi.

Zimní vyprávění kočičky Teji

Kdesi na vzdáleném místě zcela mimo velkých měst ležela malá vesnička jménem Vrbičany. Vesnička, ve které mám možnost sdílet své místečko společně s ostatními opuštěnými kočičkami. V jednom malém útulku je nás tady mnoho, ale jeden vedle druhého si vážíme všeho, čeho se nám dostává. Chtěla bych vyjádřit, jak moc jsem šťastná, jak moc miluji své blízké, ale také jak moc si vážím hřejivého tepla domova.

Smutný pes

Ajax byl nádherný pes. Odrostlé štěně německého ovčáka s širokou hlavou a delší srstí. Štěně dychtivé milovat svou smečku, poznávat svět a hrát si. Pro manžele Pánkovy byl ideální. Potřebovali psa na hlídání a nechtěli úplně malé štěně. Byli oba natolik vytížení dojížděním a zaměstnáním, že na vytírání loužiček a učení základní poslušnosti by jim moc času nezbývalo. Kvůli zaměstnání si ani psa pořizovat nechtěli. Jenomže když je dvakrát za sebou vykradli, změnili názor. Zlodějům totiž ani bezpečnostní zámek, ani alarm nijak nepřekážel. Pánkovi sice nevlastnili žádné cennosti, ale zloději vzali zavděk vším – televizí, počítačem, nábytkem, nářadím, dokonce i peřinami… Zloději si dodnes vesele běhají na svobodě. A tak se Pánkovi odhodlali přece jen pořídit si psa. Ten jim dům ohlídá spolehlivěji než alarm. Chtěli psa, co bude budit respekt už svým vzhledem, volba padla na německého ovčáka a pak narazili na ten inzerát s Ajaxem. Ajax byl ze všech štěňat nejdřív zamluvený, ale budoucí majitelé odvoz psa nejdřív stále odkládali a nakonec si to rozmysleli a pro Ajaxe si nepřijeli. Zůstal tedy u chovatelů a v inzerci, dokud nepadl do oka právě mladým Pánkům. Ti byli nadšení, jednak, že je Ajax tak hezký a jednak, že už umí chodit na vodítku a základní povely jako: Ke mně, sedni, lehni si, vstaň, zůstaň, na místo… Do auta se sice bál nastoupit, ale nakonec si dal říct. Celou cestu kňučel, vůbec se mu to nelíbilo. Marcela se ho snažila uchlácholit, ale nedivila se mu. Byla to jeho první jízda autem. Konečně doma. Rodinný domek s velkou zahradou a kvalitní boudou pro psa. Ajax byl zmatený. Pořád si myslel, že je to jen nějaké nedopatření a že si pro něj přijde původní majitel a odvede ho domů. Nakonec pochopil, že nepřijde. Že tohle je teď jeho domov.

Výhra v tombole

Na plesovou sezónu se Magda s Hynkem každoročně opravdu těší, oba jsou vášniví tanečníci a tak si taneční zábavy a plesy užívají. Tentokrát mají namířeno na ples chovatelů drobného zvířectva. „ Hynku nezapomeň hned nakoupit lístky do tomboly, víš, že vloni jsme zaváhali a pak jsme si losování patřičně neužili.“ Hynek tedy hned po zahajovacím tanečku vyrazil a přinesl plnou hrst lístečků. Večer skvěle probíhal, všichni se náramně bavili a najednou tu byla půlnoc a s ní i losování tomboly. Magda si vyložila lístky na stůl a hlídala losovaná čísla. Hynek, který toto její nadšení až zas tolik neprožíval, vyrazil do bufítku pro nějaké to občerstvení. Při návratu ještě ani nestačil překročit práh tanečního sálu, když k němu dolehl radostný manželčin výkřik „máme, číslo 51 máme“, a jeje, tak přeci jenom se dočkala. Po vstupu do sálu se mu naskytl ohromující pohled, Magda s vítězoslavným úsměvem táhla obrovskou bednu. „prosím tě, co jsme to vyhráli?“ „ no přece hlavní cenu, škrabadlo pro kočky“ Byla to opravdu výhra, taxikář je s takovou bednou nechtěl naložit, teprve když mu nabídli stovku navíc, tak souhlasil. Do výtahu se ten balík taky nechtěl vtěsnat a tak bednu nechali v kočárkárně. Doma začala porada, co se škrabadlem, když doma není a asi nikdy nebude žádná kočka. Nakonec bylo rozhodnuto, že se Magda poptá známých a popřípadě dá inzerát do novin.

Alfréd ze Slaného

Je načase, abych se maličko zviditelnil a něco o sobě napsal. Jsem totiž velmi nenápadný kocourek. Popravdě, krásy jsem moc nepobral, ale na druhou stranu jsem údajně velmi roztomilý, jen trošičku mrňavý kocourek. Vlastním tvář týraného zvířete prostého zubů a zároveň jsem majitelem muší váhy o dvou kilech.

Zakrslí králíčci

Šestiletá Saša pořád škemrala o kočičku nebo malého pejska. Ne že by nebyla obklopená zvířaty. Vyrůstala v rodinném domku s velkou zahradou a měli králíky, slepice s kuřátky, kachny s kachňátky, kozu s kůzlaty a velkého hlídacího psa, který rozhodně nebyl na hraní. Sice občas dětem aportoval míček, ale mnohem radši chodil s pánečkem na cvičák. A taky se nedal vzít do náruče. Saša toužila po chlupatém mazlíčkovi, který by ji bezmezně miloval, kterého by mohla naučit nějaké zábavné kousky a šeptat mu svá tajemství. „A nechtěla bys třeba zakrslého králíčka?“ Navrhla jí maminka. „I dospělý vypadá pořád roztomile jako mláďátko, má heboučkou srst, mohla bys ho chovat na klíně a hladit, nebo pustit do ohrádky na zahradě, kde by si pochutnával na čerstvé travičce, a třeba bys ho i naučila aby přišel na zavolání a skákal přes překážky. Zakrslý králíček umí být dobrým kamarádem dětí. A ani s krmením by nebyl žádný problém, kde se nakrmí třicet králíků, tam se uživí i jeden zakrslíček.“ Sašu nebyl problém nadchnout pro nějaké zvíře. Její přestavivost už pracovala na plné obrátky. „Můžeš se jít s tatínkem podívat na výstavu králíků a vybereš si toho nejhezčího,“ slíbila maminka.

Jak si vybrat kočku? Nechte si poradit od Hanky Žertové

Veterinářka a zvířecí psycholožka Hanka Žertová vám odhalí všechna úskalí při soužití s kočkou. V dalším dílu našeho seriálu se dozvíte, jak si vybrat kočku, tak aby se vám nejen líbila, ale abyste s ní byly kamarádky...

Čau lidi

Čau lidi, bude mi deset a prožívám zvláštní období. Ne není to první pusa od kluka, to už mám dávno za sebou, je to tak, že už asi nikdy nepůjdeme s rodiči společně do ZOO, už společně nebudeme sedávat u večeře, už společně nebudeme hrát člověče nezlob se. Holky říkaly, že je to rozvod, nevím přesně co to znamená, ale z chování dospělých už to začínám tušit. Nějak se nemůžou dohodnout, každý říká něco jiného, jak já se v tom mám orientovat?

O kráse, lidech a zvířatech

Každý máme trochu jinou představu o kráse, ale vnímáme ji všichni. Romantickou krásu jarní přírody, křehkou krásu květin, třpytivou krásu letícího drahokamu – ledňáčka, krásu dokonalé kočičí souměrnosti, roztomilou krásu štěněte, plachou krásu srny, ušlechtilou krásu koně, krásu lidského těla nebo uměleckého díla. Pohled na krásu potěší naše oči, dotkne se našeho lepšího já, inspiruje umělce. Krása také souvisí se štěstím. Alespoň v tom lidském světě. Člověk si nemůže pomoct, ale většinou nejprve vnímá vzhled, ať už ostatních lidí, nebo zvířat. Krásné, roztomilé koťátko si odnese domů mnohem raději, než malou ropušku nebo červíka. Čím je žena krásnější, tím větší má naději na lásku a štěstí. Krásné děti proplouvají školou a životem vůbec, mnohem snadněji, než ty ostatní.

Slohová úloha

Nedávno se vytasil můj syn s bezva nápadem: „ milí rodičové, dostali jsme ve škole zajímavý úkol a tak mě napadlo, že se doma pokusíme o jeho vypracování všichni a uvidíme, kdo vyhraje“ Úkolem bylo stvořit bajku, ve které se musí vyskytovat slova – škeble, pulec, želva, kačena, kočka, tygr, zajíc, prašivý pes. Tak a co teď s tím…

Můžete mít více koček pod jednou střechou?

V seriálu o životě s kočkou se z úst veterinářky a zvířecí psycholožky Hanky Žertové dozvíte, kolik koček je pro jednu domácnost tak akorát...

Definitivně jste se rozhodli, že kočka je to pravé zvíře pro vás. Dobře, jenže kolik koček si pořídit? Nebude samotná kočka doma opuštěná? A nebude naopak nespokojená, pokud se rozhodnete pro více koček? Na to odpovídá veterinářka a zvířecí psycholožka Hanka Žertová v dalším díle seriálu o životě s kočkou...