Poslední rozloučení s milovanou Vilmičkou

* 25.1.2019 Vážení přátelé, dnes z Hostivického depozita přinášíme tu nejsmutnější zprávu, kočička Vilmička, ledvinová mourovatá babička, odešla za svými kamarády do kočičího nebe. Musíme se přiznat, že tyto řádky se nám nepíší vůbec snadně, protože případ Vilmičky byl trochu jiný než u ostatních ledvinových kamarádů, kteří z hostivického důchoďáčku zamířili za duhový most.

Vilma přišla do srdíčkového útulku z Beřovic, kde žila jako tulačka, v listopadu roku 2017. Kočička měla tříštivou zlomeninu holenní kosti pod kolenem a dlouhodoběji zvýšené ledvinové hodnoty, a proto jsme již nikdy nemohli přistoupit k operaci zmíněné nožičky a Vilmička byla doživotně odsouzena ke kulhání. Byla to ale veliká bojovnice a i přes tuto nepřízeň osudu to byla veselá a aktivní kočička, trochu svéhlavička, která milovala mazlení v náruči. V hostivickém důchoďáčku se dlouho zdravotně držela a dokazovala nám svou vitálnost každý den.

Pak ale přišel poměrně rychlý zlom, kdy teta Nicole zaznamenala, že Vilmička výrazně pohubla a přestože vždy slupla celou ledvinovou kapsičku na jedno posezení, najednou k papání jen přičichla a odešla. Navíc kočička, která se vždy k tetě Nicole po příchodu do důchoďáčku hnala jako první, teď zůstávala v uzavřeném pelíšku s nezájmem o své okolí. Při první veterinární prohlídce se ukázalo, že kočička má v tlamičce veliký zánět a její zoubky se pokryly tzv. uremickým zubním kamenem, který vzniká působením vysokých hladin škodlivin, které nedokáží postižené ledviny již odfiltrovat. V takové chvíli se vždy musíme rozhodnout, jak postupovat s ohledem na úctu ke zvířátku a jeho životu a také na naší útulkovou filozofii. Vzhledem k tomu, že nikdy nic nevzdáváme dopředu a za kočičku bojujeme, Vilmička dostala kanylku a hezky v teple hostivické karantény dostávala více než týden intenzivní infuzní terapii. Kočičku jsme každý den několikrát dokrmovali a podporovali její tělíčko bylinkami a léky, kromě toho, že nepapala se ale mazlila a vracela se jí zpět její vitálnost. Po osmi dnech jsme provedli kontrolní krevní zkoušku a bohužel se ukázalo, že ledvinové hodnoty i přes infuzi vystoupaly tak vysoko, že už je ani přístroj v rámci biochemického rozboru nedokázal změřit. V tu chvíli jsme pochopili, že tělo krásné Vilmičky pomalu svůj boj o život vzdává, ale holčička nám situaci vůbec neulehčila, protože zůstávala i nadále veselá a aktivní, opět tetu vítala při příchodu do důchoďáčku, zajímala se o ptáčky v okně i o to, co strejda Štěpán právě přinesl v taškách z nákupu.

Nastalo opravdu zvláštní období v našem depozitu, věděli jsme, že Vilmička nám odchází, ale snad i proto, že ona sama si to nechtěla připustit, i my jsme jí dávali šanci prožít poslední dny mezi svými chlupatými kamarády tam, kde byla spokojená a šťastná. Před několika dny však Vilmička začala odmítat dokrmování, prospala celé dny i noci a začal jí dělat potíže samotný pohyb. Při posledním dokrmování nás tak svým vlastním způsobem požádala, abychom jí umožnili důstojný odchod z tohoto světa a aby mohla zamířit za dalším světlem, a kdo ví... třeba i za novým životem někde jinde.

V důchoďáčku je teď smutno, protože mourovatá kamarádka chybí Koledníčkovi, který se jí vždy snažil uzmout cokoliv z mističky při krmení, chybí Žežulce, která s Vilmičkou spávala na chodbě na vyměkčené kočičí podložce, chybí Adélce, se kterou si navzájem čistily ouška a chybí i zrzavé Salimce, která si s Vilmičkou neustále něco povídala. I když fyzické tělo Vilmičky už ztratilo svůj účel zde na zemi, její dušička pořád bdí nad hostivickým depozitem, poznají to kočičky i útulková teta Nicole se strejdou Štěpánem. Možná nám Vilmička takto děkuje za poslední část svého života, kterou mohla prožít s námi a my můžeme poděkovat zase Vilmičce za to, že jsme se opět něco nového naučili. Třeba to, že každá kočička je jiná a my musíme každou dobře poznat, abychom jí mohli naslouchat a správně se rozhodnout právě v těch nejdůležitějších chvílích.

Doufáme a věříme, že Vilmiče se již teď daří dobře a jsme rádi, že byla na chvíli součástí našich životů. Vždyť jak nejlépe zjistíme, zdali našim srdíčkovým svěřencům rozumíme...? Jedině tak, že s nimi prožijeme jejich vyměřený čas a necháme jejich tlapky, aby v nás zanechaly již navždycky něco z nich samotných.

Přihlášení

Archiv

 

Facebook a my

Spolupracujeme

Podpořte nás nákupem přes tento banner u Zoohit.cz

Podpořte nás nákupem přes tento banner u Superzoo.cz

Vse pro kocky v Superzoo.cz

Náš útulek se účastní projektu "Click and Feed"