Rozloučení s milovanou Ingrid

Tento příběh a smutné rozloučení patří stařičké babičce kočičce Ingrid. Kočička Ingrid prožila v srdíčkovém útulku pár týdnů, to aby mohla v teplíčku odejít za duhový most. Psal se 14. březen 2013, byl mrazivý den a ve vzduchu bylo možné vycítit zvláštní atmosféru. Ten den teta Kristýna pochopila, že se čas kočičky Ingrid naplnil.

Umírání je složité, smutné a k životu neodmyslitelně patří. Umírání má mnoho významů, podob a tváří. Jedno takové umírání a v tomto případě se dá se říct “ šťastné umírání“ u nás prožila i kočička Ingrid. A my jsme navíc měli to štěstí a možnost kočičku Ingrid provázet posledními dny jejího života. Bylo to smutné a dojemné, ale zároveň nesmírně potřebné pro staré či nemocné zvířátko, které má přeci právo na důstojné dožití. Umírání kočičky Ingrid bylo zvláštní a my věříme, že bezbolestné. Věděli jsme všichni, co nás brzy čeká, ale kdykoliv tohle všechno víme, stejně se s tím nakonec těžce vyrovnáváme.

Otázky a odpovědi

Vy se ptáte, my odpovídáme

Proč mě kočka kouše?

Máme doma kočičku, plemene ruská modrá kočka, je mazlivá, ale také přirozeně divoká jako kotě. Ráda si hraje, loví a velmi ráda se mazlí a nechává hladit a drbat na bříšku. Vždy spokojeně leží, přede ale občas mně z ničeho nic kousne do ruky, a pak si zase lehne a očekává mé přívětivé drbání. Ze začátku jsem si myslela, že jí vadí určité partie, které jí hladím a dává mi to tak najevo, ale ne vždy reaguje stejně. Kousnutí není nikdy úplně ostré, někdy mně jen tak kousáním i ráno probouzí… Co s tím, mám jí to tolerovat?

Čičíkovo vyprávění

Ahoj kočky a kočičáci

Musím se představit. Jmenuji se Čičík a věřte tomu nebo ne, jsem kočička, černobílá krasavice se zelenýma očima a myslím, že tohle jméno opravdu nedalo mému dvounožci velkou práci vymyslet, je fakt nic moc, teda to jméno, abyste rozuměli. Mám pocit, že jsem bohužel už občas ukázala , že jsem na jméno přiběhla pro dobrůtku a tak se ho zřejmě nezbavím (mezi námi, přiběhla bych i na vyjmenovaná slova, pááč dobrůtka se neodmítá, že?, ale to dvounožcům nevysvětlíte).

Kočičí Plemena – Norská lesní

Zmínky o velkých kočkách s huňatými ocasy a vysokýma nohama nalenezme již v severských legendách z dob Vikingů. Vůz bohyně plodnosti Freyi byl údajně tažen právě norskými lesními kočkami. Kdekoli se objevila Freya se svým vozem, kvetly květiny a klíčila setba. Proto Skandinávci stavěli na svá pole misky s mlékem a doufali, že tak získají přízeň bohyně plodnosti.

Příběh z veteriny

Včera odpoledne jsem seděla na veterině, vedle sebe dvě přepravky se třemi novými přírůstky do útulku.Čekám, až na mě přijde řada, když tu přišel do čekárny staší pán. Dali jsme se do řeči, pán byl moc milý a povídavý, na veterinu přišel pro objednané kvalitní granulky pro svého pejska. Pustili jsme se do rozhovoru o kvalitním krmení, o odčervování,očkování zvířat,o začervení vysoké zvěře - pán je myslivec, a vůbec tak o zvířátkách.

Kočičí plemena – Bengálská kočka

Bengálská kočka patří mezi plemena kočky domácí. Toto plemeno připomíná divokou kočkovitou šelmu druhu kočka bengálská svým vzhledem, nikoliv povahou.
Bengálská kočka vznikla zkřížením kočky domácí a divoké kočky bengálské.

O první šlechtění tohoto plemene se pokusili američtí genetikové ve 20. stol, a to proto, že u divokých koček byla zjištěna nepřítomnost genu kočičí leukemie. I přes jejich snahu se jim však křížení nedařilo, kocouři byli neplodní a koťata prvního vrhu se nedala ochočit. V roce 1963 se o další pokus zkřížení tohoto plemene a vyšlechtění bengálské kočky pokusila američanka Jean Millová, zvolila metodu křížení divokých koček (samiček) s domestikovanými kocoury. Přese všechny problémy byla čtvrtá generace původních koček uznána některými asociacemi a i největší evropská felinologická asociace FIFe bengálské kočky uznala v roce 1998.

To, že přichází některé kočičky do útulku dožít, je věc známá. Vnitřně to buď cítíte, anebo v krátké době k této skutečnosti dospějete. Na druhou stranu ale přichází rozloučení s kočičkami, u kterých to absolutně nečekáte. Naivně si vždy myslíte, že bude vše v pořádku a o to víc jste poté překvapení, když se věci vyvíjí úplně jinak.

Umísťovací výstava v rámci mezinárodní chovatelské výstavy Star Show - Praha 2013

Ve dnech 16.2.-17.2.2013 se opětovně po roce v rámci Mezinárodní výstavy koček Star Show 2012 v hotelu DIPLOMAT v Praze konala také umísťovací výstava koček bez domova.

I letos jsme se opět setkali s velmi vstřícným přístupem organizátorů i přes svoje velké vytížení si našli čas, aby zajistili, že i my útulkáři jsme měli vše, co jsme potřebovali. Úderem desáté hodiny dopolední se v sobotu otevřela výstava pro návštěvníky. Lidé chodili, zvědavě okukovali nejen kočičky, které se prezentovali v rámci STAR SHOW, ale i ty naše útulkové.

Ve stínu spravedlnosti - 2.díl

Než se dostanete k vyprávění níže, určitě si přečtěte 1.díl: http://www.srdcemprokocky.cz/?q=node/2256

Z telefonu se linul hlas paní veterinářky, která sdělovala kočičím opatrovníkům z Vrbičan, že kočička hospitalizovaná na veterině, nevypadá vůbec dobře. Paní doktorka pravila, že byla zřejmě kočička pokousána psem, neboť má díry v hlavě. Pokud bude mít rozbitou hlavičku, pravděpodobně se s ní budeme muset rozloučit, při troše štěstí by s tím ale mohlo jít ještě něco udělat. Další telefonát z veteriny obsahoval děsivou zprávu. Kočička nebyla pokousána psem, jak jsme se všichni domnívali, ale někdo ji zasáhl několika ranami z pistole. Jednu kulku se podařilo kočičce z lícní kosti dostat ven, ale další dvě se zakously hodně hluboko, a proto je nebylo možné odstranit. Po operaci nezbylo než čekat, zda se kulky usadí v kostech, a zda nebudou dělat potíže. Rány časem sice zahnívaly, bylo nutné je čistit, ale kulky se zřejmě natrvalo usadily v kostech a naštěstí nedělaly neplechu...

Kočičí plemena – Japonský bobtail

Toto plemeno, jak již název napovídá, vzniklo v Japonsku. Jedná se o velmi starobylou kočku, neboť kočky s krátkým ocasem byly v Číně známy již před 1000 lety. Díky omezené genové výbavě koček v Japonsku se krátký ocas prosadil. V Japonsku je tato kočka symbolem štěstí a přátelství. Do spojených států byl první japonský bobtail přivezen roku 1968, v témže roce vypracovala americká chovatelka Elizabeth Freretová první chovný program mimo Japonsko. Toto plemeno je nejrozšířenější právě v USA a samozřejmě v Japonsku. V jiných částech světa se vyskytuje jen zřídka. Plemeno bylo uznáno v Severní Americe roku 1976, ale ne v Británii. FIFe je uznává od 1. 1. 1998.

Ve stínu spravedlnosti - 1.díl

Že to nemá venkovní kočička v životě jednoduché, to je věc naprosto známá. Někdy však pomyslná hranice překročí meze únosnosti a nic o tom, že nemůže být i hůř. Že si osud umí s námi živými tvory pohrát a někdy až moc, o tom se můžete přesvědčit v mém zbrusu novém vyprávění.

Sbohem, Kjárinko

Jakoby některé kočičky přicházely do útulku jen proto, aby dožily v teple a v klidném prostředí. Je tomu skutečně tak. Pokaždé jsme ale v případě brzkého a smutného konce překvapení, protože nikdy dopředu netušíme, jak se který příběh bude odvíjet. Celou smutnou událost lze pochopit až zpětně. Vše chápeme až poté, co nás nebohá kočička nadobro opustí. Zdá se, že nás mnohdy osud pokouší a pohrává si s námi. Od té doby, co bydlíme v srdíčkovém útulku, setkáváme se s podivnými životními osudy opuštěných kočiček.

Kočičí plemena – Pixiebob

Kočky podobné divokým jsou v poslední době velmi oblíbené. Severoameričtí chovatelé chtěli vykřížit plemeno podobné rysovi červenému. Pozdější testy DNA však příbuznost s rysem nepotvrdili. Kočky podobného zjevu získala roku 1985 Carol Ann Brewerová ve státě Washington. TICA uznala plemeno přibližně deset let poté. Mimo USA není Pixiebob téměř známý. U FIFe není toto plemeno uznáno a u nás se nechová.

Příběh Bublinky

Jsem černá kočička z Jizerských hor, černá jako uhlí. Bublinka mi začala říkat paní, která mě našla vyhladovělou a vyzáblou v jednom parku v Jablonci nad Nisou. Viděla, že nikde nebydlím a nikomu nepatřím. Koupila mi kousek salámu v supermarketu a přemýšlela, co se mnou. Moje nálezkyně měla sama andulky a trochu se bála, že bych si na nich pochutnala. Nakonec mi vyjednala bydlení u svého kamaráda ve vesnici Plavy pod Jizerskými horami. Ten pán už dvě kočičky vlastnil a já se s nimi všemi dobře skamarádila. Snad už v mém životě bude všechno hezké a podařené, ne jako dříve.

Svět kočičích rekordů a nej

Věcí Makropulos kočičí říše by se nepochybně stala Creme Puff z amerického Austinu v Texasu. Narodila se 3. srpna 1967 a její dny skončily také v srpnu roku 2005. Dožila se tedy závratných třiceti osmi let!

Za zmínku nepochybně stojí ještě další dvě doyenky kočičí říše, a to Puss, která se narodila v roce 1903. Majitelku, paní Holwayovou z britského Devonu, opustila přesně následující den po oslavě Pussyiných třicátých šestých narozenin, 29. listopadu 1939.