To, že přichází některé kočičky do útulku dožít, je věc známá. Vnitřně to buď cítíte, anebo v krátké době k této skutečnosti dospějete. Na druhou stranu ale přichází rozloučení s kočičkami, u kterých to absolutně nečekáte. Naivně si vždy myslíte, že bude vše v pořádku a o to víc jste poté překvapení, když se věci vyvíjí úplně jinak.

Umísťovací výstava v rámci mezinárodní chovatelské výstavy Star Show - Praha 2013

Ve dnech 16.2.-17.2.2013 se opětovně po roce v rámci Mezinárodní výstavy koček Star Show 2012 v hotelu DIPLOMAT v Praze konala také umísťovací výstava koček bez domova.

I letos jsme se opět setkali s velmi vstřícným přístupem organizátorů i přes svoje velké vytížení si našli čas, aby zajistili, že i my útulkáři jsme měli vše, co jsme potřebovali. Úderem desáté hodiny dopolední se v sobotu otevřela výstava pro návštěvníky. Lidé chodili, zvědavě okukovali nejen kočičky, které se prezentovali v rámci STAR SHOW, ale i ty naše útulkové.

Ve stínu spravedlnosti - 2.díl

Než se dostanete k vyprávění níže, určitě si přečtěte 1.díl: http://www.srdcemprokocky.cz/?q=node/2256

Z telefonu se linul hlas paní veterinářky, která sdělovala kočičím opatrovníkům z Vrbičan, že kočička hospitalizovaná na veterině, nevypadá vůbec dobře. Paní doktorka pravila, že byla zřejmě kočička pokousána psem, neboť má díry v hlavě. Pokud bude mít rozbitou hlavičku, pravděpodobně se s ní budeme muset rozloučit, při troše štěstí by s tím ale mohlo jít ještě něco udělat. Další telefonát z veteriny obsahoval děsivou zprávu. Kočička nebyla pokousána psem, jak jsme se všichni domnívali, ale někdo ji zasáhl několika ranami z pistole. Jednu kulku se podařilo kočičce z lícní kosti dostat ven, ale další dvě se zakously hodně hluboko, a proto je nebylo možné odstranit. Po operaci nezbylo než čekat, zda se kulky usadí v kostech, a zda nebudou dělat potíže. Rány časem sice zahnívaly, bylo nutné je čistit, ale kulky se zřejmě natrvalo usadily v kostech a naštěstí nedělaly neplechu...

Kočičí plemena – Japonský bobtail

Toto plemeno, jak již název napovídá, vzniklo v Japonsku. Jedná se o velmi starobylou kočku, neboť kočky s krátkým ocasem byly v Číně známy již před 1000 lety. Díky omezené genové výbavě koček v Japonsku se krátký ocas prosadil. V Japonsku je tato kočka symbolem štěstí a přátelství. Do spojených států byl první japonský bobtail přivezen roku 1968, v témže roce vypracovala americká chovatelka Elizabeth Freretová první chovný program mimo Japonsko. Toto plemeno je nejrozšířenější právě v USA a samozřejmě v Japonsku. V jiných částech světa se vyskytuje jen zřídka. Plemeno bylo uznáno v Severní Americe roku 1976, ale ne v Británii. FIFe je uznává od 1. 1. 1998.

Ve stínu spravedlnosti - 1.díl

Že to nemá venkovní kočička v životě jednoduché, to je věc naprosto známá. Někdy však pomyslná hranice překročí meze únosnosti a nic o tom, že nemůže být i hůř. Že si osud umí s námi živými tvory pohrát a někdy až moc, o tom se můžete přesvědčit v mém zbrusu novém vyprávění.

Sbohem, Kjárinko

Jakoby některé kočičky přicházely do útulku jen proto, aby dožily v teple a v klidném prostředí. Je tomu skutečně tak. Pokaždé jsme ale v případě brzkého a smutného konce překvapení, protože nikdy dopředu netušíme, jak se který příběh bude odvíjet. Celou smutnou událost lze pochopit až zpětně. Vše chápeme až poté, co nás nebohá kočička nadobro opustí. Zdá se, že nás mnohdy osud pokouší a pohrává si s námi. Od té doby, co bydlíme v srdíčkovém útulku, setkáváme se s podivnými životními osudy opuštěných kočiček.

Kočičí plemena – Pixiebob

Kočky podobné divokým jsou v poslední době velmi oblíbené. Severoameričtí chovatelé chtěli vykřížit plemeno podobné rysovi červenému. Pozdější testy DNA však příbuznost s rysem nepotvrdili. Kočky podobného zjevu získala roku 1985 Carol Ann Brewerová ve státě Washington. TICA uznala plemeno přibližně deset let poté. Mimo USA není Pixiebob téměř známý. U FIFe není toto plemeno uznáno a u nás se nechová.

Příběh Bublinky

Jsem černá kočička z Jizerských hor, černá jako uhlí. Bublinka mi začala říkat paní, která mě našla vyhladovělou a vyzáblou v jednom parku v Jablonci nad Nisou. Viděla, že nikde nebydlím a nikomu nepatřím. Koupila mi kousek salámu v supermarketu a přemýšlela, co se mnou. Moje nálezkyně měla sama andulky a trochu se bála, že bych si na nich pochutnala. Nakonec mi vyjednala bydlení u svého kamaráda ve vesnici Plavy pod Jizerskými horami. Ten pán už dvě kočičky vlastnil a já se s nimi všemi dobře skamarádila. Snad už v mém životě bude všechno hezké a podařené, ne jako dříve.

Svět kočičích rekordů a nej

Věcí Makropulos kočičí říše by se nepochybně stala Creme Puff z amerického Austinu v Texasu. Narodila se 3. srpna 1967 a její dny skončily také v srpnu roku 2005. Dožila se tedy závratných třiceti osmi let!

Za zmínku nepochybně stojí ještě další dvě doyenky kočičí říše, a to Puss, která se narodila v roce 1903. Majitelku, paní Holwayovou z britského Devonu, opustila přesně následující den po oslavě Pussyiných třicátých šestých narozenin, 29. listopadu 1939.

Projevy koček

Existují kočky odvážné, bojácné, náladové, přátelské, cholerické, temperamentní, flegmatické a jiné. Kočka není samotářské zvíře a potřebuje navazovat sociální kontakty s okolím. A přestože i mezi kočkami existují samotářští jedinci, je kočka většinou společenské a komunikativní zvíře.

Kočičí plemena – Egyptská mau

Egyptské mau jsou něco jako stálice na kočičím nebi. Již staří Egypťané oceňovali půvab i povahu těchto tečkovaných krásek a povýšili je na kult. Egyptský kočičí kult, a díky tomu i našich nádherných mau, dosáhl vrcholu kolem roku 1800 před naším letopočtem. Egypťané uctívali své bohy v podobě koček. Například boha Slunce Re, nebo bohyni Basket, která se proměnila v „kočičí bohyni“.

Přestože bylo přísně zakázáno vyvážet egyptské kočky ze země, podařilo se pašerákům dostat tyto cenné kočky do Řecka i do Říma.

Jak jsem se seznamovala s cizí kočkou III.

Mňauhoj, tady Sofie. U nás události nakonec nabraly strašně rychlý spád, tak Vám o tom musím napsat…Jsem z toho ještě teď celá tumpachová a smutná a moc to nechápu.

Malá bílá Lili (Glorinka) už s námi doma není. Já jsem smutná, najednou tu je tak prázdno. Jenže páníčkové byli moc nešťastní a říkali, že už to prostě dál nejde, že se u nás Lili nelíbí a že se trápí. Ono je to asi fakt, Lilinka vůbec nevylézala z pod postele v ložnici…

Milá Sofi a taky Ivíčku a všechny kočky a páníčkové našeho klubu kočičí tlapky!

Slyšela jsem, co se přihodilo u vás doma. Ale neboj, určitě sama nezůstaneš a Tvoji páníčkové Ti najdou kamarádku nebo kamaráda. Určitě ale budou hledat takovou, která bude mít ráda i je. Víš, babička mi vyprávěla, že když byla ještě malá, měli doma starou kočičku po její babičce, měla je ráda a bydlela s nimi v domečku. Jenomže babičky rodina se musela po pár letech přestěhovat do bytu ve městě a kočičku si vzali k sobě příbuzní taky do domečku. Všichni si mysleli, že právě to má kočička ráda a že bude spokojená, jenomže ta to viděla úplně jinak. Chodila v novém domově čůrat do postele, dokonce začala mít průjem a s tím chodila taky tam, všude škrábala, prostě dělala naschvály. Její noví páníčkové se nezlobili a čekali až si na nový domov zvykne. Jenomže to se nestalo a jednoho dne jim kočička pláchla.

Kočičí plemena – Sphynx

Sphynx je exoticky vypadající plemeno kočky domácí. Mnoho lidí odrazuje pohled na toto téměř bezsrsté plemeno (na jeho srsti se objevuje jemné chmýří) ale jeho povaha je unikátní.

Pravděpodobný původ plemene Sphynx spadá někam do dob Aztéků, kdy podobné holé plemeno bylo považováno za dar od boha a bylo velmi ceněno. Moderní historie plemene začíná v kanadském Ontariu, kde se v roce 1966 narodilo první holé kotě - černý kocourek Prune. Dnešní Sphynxové jsou potomci několika šlechtitelských linií z Kanady a USA. Jeden čas byl čistokrevný chov vážně ohrožen z důvodu nedostatku „nové krve", proto bylo přistoupeno k přikřižování s Americkou a Evropskou krátkosrstou a domácí kočkou. Dnes je to stále poměrně vzácné plemeno, nicméně jeho obliba zasáhla již téměř celý svět a například v ruském Rostově na Donu vznikla jakási odnož, tzv. Donský sfinx.

Na křídlech andělů – 2.díl

K tomu, abyste procítili celý můj životní příběh, je potřeba, abyste si přečetli 1.díl: http://www.srdcemprokocky.cz/?q=node/2197

Probudila jsem se na velmi zvláštním místě, bylo to ale úplně jinde, než jsem si pamatovala z osudové půlnoci, kdy jsem byla převezená ze Slaného do děcáku. Ležela jsem totiž v úplně jiné kleci a koukala jsem se na úplně jiný pokoj. Probuzení bylo navíc naprosto děsivé. Tolik kruté a zbytečné bolesti už mne provázelo životem a tohle rozhodně také nebyla procházka růžovou zahradou. Pokaždé, když jsem zavřela očka, cítila jsem, jako bych se propadala do černé temnoty.