Kočičí lidi

Že nevíte, kdo jsou kočičí lidi? No přeci to jsou ti, co mají kočky. Myslím obyčejné kočky, nepapírové, útulkové, nalezené, přivlastněné, darované ….. Jednu, dvě, tři…., jedno kolik. Že tedy mají kočky, no a co? No, to je moc důležité, být kočičí člověk. Kočičí lidi nejsou normální, oni jsou přeci „kočičí“….

To tak najednou začnete mít, z nějakého důvodu, kočičku a je všechno jinak. To není jenom tím, že máte doma o živého tvora víc ( nebo o víc tvorů), to je totiž stav. Stav kočičstva. A ten má spoustu vývojových stadií. Myslíte si, že jste pořád normální, a ještě jste normální, pak trochu už o sobě pochybujete a pak zblbnete úplně. A krásně zblbnete, kočky si vás omotají kolem tlapek, jste prostě jejich a už vás nepustí, ani kdybyste chtěli. Jenže vy nechcete.

Homeopatie u koček

Přestože se u nás homeopatie řadí mezi alternativní léčebné postupy, v celosvětovém měřítku se s její pomocí léčí daleko víc lidí než chemickými léky. Do České republiky dorazila poměrně nedávno - až po revoluci v roce 1991. Za 20 let si však našla řadu příznivců a mnoho spokojených uživatelů. A pokud jste si dodnes mysleli, že se hodí jen pro lidi, jste na omylu. Stejně dobře účinkují i na psy a kočky…

Blešák pro kočky 6/2012 – Kolbenka tak akorát

Šestého blešáku letošního roku jsem se rovněž osobně neúčastnila, ale závěrečnou zprávu je potřeba zveřejnit. Doma je potřeba odvést kus práce, a proto se raději na dobročinné akce půlíme. Jeden z nás zůstává doma, další se akce účastní. Michal se stal obětí všech blešáků. Už se ale Michala raději neptám: „jak bylo na Kolbence?“ Plnohodnotné odpovědi bych se totiž zřejmě nedočkala. Mnohdy raději tyto situace beru oklikou a pro informace volám přímo dobrovolnicím.

Jak zpříjemnit domácím mazlíčkům letní vedra

Psi už neběhají po zahradě, kočky nelezou po stromech a myši se nezahrabávají v polích. Mnozí z nich získali statut domácího mazlíčka a bydlí se svými pány ve městech. Ta jim však, zejména v horkých letních měsících, nenabízejí mnoho odpočinkových oáz. Proto je potřeba věnovat zvířatům pozornost, dbát na pitný režim a přizpůsobit byt jejich potřebám.

Barmská kočka

Barmské kočky tam byly známé také pod přezdívkou „Supalak“, která vyjadřuje něco jako „dobrá, krásná vlastnost“. Většina soudobých barmských koček je potomkem jedné kočky jménem Wong Mau, která byla Dr. Joseph Cheesman Thomson dovezena v roce 1930 z Barmy do Ameriky. Mnoho tehdejších chovatelů považovalo tuto kočku jednoduše za barevnou varianty siamské kočky, ale Dr. Thomson při porovnání se siamskými kočkami považoval její tělesnou stavbu za dostatečně odlišnou pro založení nového plemene. Jelikož nebyli k dispozici žádní kocouři stejného typu, byla Wong Mau křížena se siamským kocourem s hnědými odznaky z Thajska. Wong Mau byla následně spářena se svým synem a jejich hnědí potomci byli nazváni barmskými kočkami.

Blešák pro kočky 5/2012 – Úsměvy rozzářená Kolbenka

Pátého blešáku letošního roku jsem se sice osobně neúčastnila, ale závěrečná zpráva by měla být vždy zdokumentována a uložena na webu. „Jak bylo na Kolbence?“ ptám se Michala. „Ale jo, šlo to!“ dostává se mi velmi zajímavé a milé odpovědi. Na to konto není co dodat, a tak musí panička občas (často) improvizovat.

Z fotografií pořízených na Kolbence jednoznačně sálá pozitivní energie!

Záchranná akce

Když si Líba pořizovala domácího mazlíčka, měla představu obtloustlého, líného kocourka, který bude polehávat na polštářku nebo v pelíšku, spořádaně vylízne mističku s dobrotou a občas s ní obejde zahrádku. Přesně takového má její bývalá kolegyně z práce.

Ovšem člověk míní a skutečnost bývá velice odlišná od našeho vysněného přání a tak z malé černé kuličky vyrostl velký statný kocour, kocour atlet, sportovec a ne žádné líné stvoření. Líba se často zlobila na manžela, že to byl jeho nápad dát mu jméno po fotbalistovi a že to jméno určitě způsobilo, že jejich mazlíček Messi je tak hyperaktivní.

Příběh obyčejného kocoura

Ahoj kočky, kocouři, koťata, a samozřejmě dvounožci.
Jmenuji se Vašík, a jsem obyčejný kocour. Nebo moment, ááha zrovna mi tu říkají, že nejsem obyčejný kocour, ale neobyčejný. Že žádná kočka není obyčejná. Bohužel až příliš častý a podobný je osud, který se stal i mým příběhem.

Byl jsem kocourem, kterého měli rádi, krmili mě, i pohlazeníčka se mi dostalo. Nežil jsem si životem gaučového lorda, který se válí v načechraných polštářích, ale špatně jsem se neměl. Nejvyšší kočka to se mnou nemyslela asi zle, když mi pořídila domov jaký jsem měl, i když určitě jsou lepší.

Umísťovací výstava opuštěných koček v rámci chovatelské výstavy – Most 2012

Ve dnech 12.5.-13.5.2012 v rámci mezinárodní výstavy koček se konala v budově REPRE v Mostě také umísťovací výstava koček bez domova. Nový domov nenašla žádná naše útulková kočička, ale i přesto jsme byli jako vždy plní dojmů.

Chovatelské výstavy koček v Mostě jsme se účastnili vůbec poprvé. Opět jsme zažili úplně jinou atmosféru, ale pokaždé stejně nabitou kočičími dojmy, poznatky a láskou ke zvířátkům. Viděli jsme spoustu krásných plemenných koček a poznali jsme nové kočičí kolegy.

Rozloučení s milovanou Lucinkou

Pořád dokola si pročítám e-mail paní Thomové s velkou prosbou o umístění Lucinky k nám do útulku. Umístění Lucinky - poslední tečky za Strnadovým zahradnictvím v Praze. Ze Strnadovky jsme tady měli již mnoho kočiček a některé v útulku bydlí stále – Leonka, Beruška, Merlinek. Netuším proč, ale čekala jsem příjem černé kočičky, vždyť z řad kočiček od bezdomovců vzešlo tolik černoušků, až oči přecházely. A najednou k nám přijela bydlet Lucinka - májovka. O barvě Lucinčina kožíšku se psalo již v prvním e-mailu, ale zbarvení bylo pro mne nepodstatné, a tak se tato myšlenka naprosto rozplynula.

O Jožkovi

„Babí, babí, tohle koťátko si vyber, to je nádherné!“ Vnouček Adámek si Jožku doslova vykřičel. Babička tedy neváhala a sáhla po maličkém kocourkovi. „Budeme mu říkat Jožinek,“ pravila. A tak se stal maličký Jožka babiččiným společníkem a přítelem v časech dobrých i zlých. Malý Adámek za babičkou pravidelně jezdil na prázdniny a na Jožku se vždy ohromně těšil.

Berounské trhy - jaro 2012

Dne 5.5.2012 se konaly v Berouně tradiční Hrnčířské trhy, na kterých jsme měli přislíbenou účast. Nakonec jsme se však s charitativním stánkem na tuto akci nedostali, neboť náš sortiment zboží nesplňoval představy pořadatele. Získali jsme však prodejní plácek díky pomoci a iniciativě berounských kolegyněk – Jitce a Martině nedaleko Hrnčířských trhů, a tak jsme mohli zachovat plánovaný chod akcí.

Poslední sbohem Lionkovi

Pohled do ztracena, absolutní šok a naprosté odmítnutí přijetí skutečnosti. Tak nějak by se daly definovat mé současné pocity. Nemůžu uvěřit a už vůbec ne přijmout fakt, že tady Lionek není, že nastal skutečný a neočekávaný konec. Ještě před několika hodinami bych dala ruku do ohně za to, že Lionek bude zase v pořádku. Věřila jsem, že FIP je v případě Lionka tabu. Nevím, proč jsem byla tak naivní, ale prostě jsem v to skutečně věřila. Doufala jsem, že se Lionkovi uvolní střeva, kocourek se vyprázdní a bude zase dobře.

Ivíčkův dopis o přestavbě

Milí vrbičanští a ostatní přátelé:-)
slíbil jsem, že napíšu, jak to bylo u nás, když se přestavovalo. Vylíčit vám to celé by bylo na 10 stránek a tak napíšu jenom to důležité.

Napřed všechno začalo velkými starostmi. Páníček pořád: tak velký zásah do bytu, jak to co nejlépe udělat, stavební práce, elektrikářské, podlahářské, jak dlouho bude z bytu staveniště, jen aby se nic nepokazilo atd. Panička zase: a ten náš ňuník (takto mi mezi sebou k mé velké nelibosti říkají), on bude ve stresu, kočky nesnáší velké změny, vždyť se bude bát, ještě, aby se mu něco nestalo, chudinek náš (tak velký chudinek jsem nebyl, ale vysvětlujte jí to) atd. Říkal jsem si, že za ty jejich starosti jim to snad ani nestojí a konec konců mně se v našem bytě líbilo, tak proč něco měnit? Jenže – znáte to, jak si ty lidi něco vezmou do hlavy, už jim to nikdo nevymluví.

Kočka na vodítku

Kočky chované v bytě se podívají ven jen skrz zamřížovaná dvířka přepravky, pokud je chovatelé převážejí na víkend, na dovolenou, na výstavu nebo k veterináři. Aby byla kočka opravdu šelmou kočkovitou, měla by mít pro svůj všestranný rozvoj i přísun nových podnětů. Ty jí poskytne právě procházka – a pro její bezpečnost a náš klid je tím správným řešením právě vodítko.