Rozloučení s milovanou Lucinkou

Rozloučení s milovanou Lucinkou

kočičí útulek

Pořád dokola si pročítám e-mail paní Thomové s velkou prosbou o umístění Lucinky k nám do útulku. Umístění Lucinky - poslední tečky za Strnadovým zahradnictvím v Praze. Ze Strnadovky jsme tady měli již mnoho kočiček a některé v útulku bydlí stále – Leonka, Beruška, Merlinek. Netuším proč, ale čekala jsem příjem černé kočičky, vždyť z řad kočiček od bezdomovců vzešlo tolik černoušků, až oči přecházely. A najednou k nám přijela bydlet Lucinka - májovka. O barvě Lucinčina kožíšku se psalo již v prvním e-mailu, ale zbarvení bylo pro mne nepodstatné, a tak se tato myšlenka naprosto rozplynula.

Kočičky ze Strnadovky bydlely sice u horních i dolních bezdomovců, ale péči jim věnovali vážení manželé Thomovi, kteří pomáhají nejen zvířátkům v nouzi.

Lucinku jsem umístila v kleci na terase, a ačkoliv mne pan Thoma upozornil na vystupující třetí víčka, přišel mi Lucinky stav jinak naprosto normální. Vždyť kolik kočiček přichází ušmudlaných, nemocných a s vystouplými třetími víčky. Po pár dnech určitě budeme moudřejší, říkala jsem si v duchu. Tou dobou jsem se soustředila především na kocourka Ringa s amputovanou tlapičkou, který na tom nebyl vůbec dobře.

Po pár dnech jsem si všimla, že Lucinka hodně pije, a proto jsem pojala podezření, že může jít o onemocnění ledvin. Krutá pravda se nakonec také potvrdila. Dostala jsem domů pro kočičku infuze a začal velký boj. Po pár dnech byla Lucinka na kontrole a všichni jsme jásali, hodnoty šly totiž dolů, a tak jsme pouze zavodňovali Lucinku pod kůži, aby se její stav zcela upravil. Přišel víkend a Lucinka se nám opět nezdála být v pořádku. Ráno jsme s návštěvou veteriny ještě váhali, vždyť už následující den jsme měli jet na kontrolu. Víkendové odpoledne jsme již měli jasno, a veterinu jsme pro jistotu raději navštívili. Po vyšetření nás pojala hrůza, ledvinové hodnoty se zhouply hodně nahoru a zůstávalo tak jen otázkou času, kdy se naše sny o zdravé Lucince sesypou jako hromádka z karet.

Lucinka u nás nebydlela dlouho, ale jako bychom se znali odjakživa. S kočičkami ze Strnadova zahradnictví se již několik let psaly dějiny našeho útulku. Bydlely u nás Lucinky děti – kočička Baruška a kocourek Jerry. Navíc u nás bydleli také Lucinky kočičí kamarádi ze stejné oblasti a nebylo jich zrovna málo. Vzpomínky v nás zůstanou už navždy uchovány.
kočičí útulek
Poslední dva dny jsem již cítila, že přichází konec. Člověk si smrt stále nechce připustit, ale svírání někde uvnitř v duši a zalité oči slzami jen při letmé úvaze, vzpomínce či zmínce o Lucince, to pokaždé mluvilo za vše. Poslední dva dny jsem Lucinku doslova pronásledovala, abych střežila každý její krůček. Vracela jsem se z cest domů, abych se podívala, v jakém stavu se Lucinka nachází. Také, abych Lucince nabídla krmení a zároveň pohladila její nejúžasnější kožíšek na světě. Chtěla jsem mít milovanou kočičku pod svými ochrannými křídly, to aby si na ni nedovolovaly ostatní kočičky, ale také abych mohla co nejvíc času strávit právě s touto neuvěřitelně milou kočičkou.

S Michalem už ani nemusíme o určitých situacích mluvit. Stačí jeden jediný pohled, abychom si předali informace o stavu zvířátka. Oba jsme věděli, že Lucinky svíčka pomaličku uhasíná. Oba jsme věděli, že se blíží konec.

Lucinka již měla vrávoravou chůzi, matnou srst, vystouplá třetí víčka, a když jste pohladili její kožíšek, cítili jste jen kostřičku potaženou kůži. Navíc, jakmile o Lucinku zavadila jiná kočička, Lucinka ze sebe vyloudila úplně jiný plačtivý výkřik, než jaký vyluzuje kočička při seznamování či obraně. Lucinka už byla na vše citlivá, hledala si místo k odpočinku a odchodu, stále se přemísťovala, hledala úkryt. Přesně tak se chovají zvířátka před koncem, vyhledávají útočiště před smrtí a podvědomě se snaží najít cestu na druhý břeh.

I když bylo Lucince v posledních dnech těžko, dokázala projevit náklonnost i radost. To jsou vždy ty nejsmutnější a nejtěžší okamžiky, když tušíte, že přichází loučení a není cesty zpátky. Neumím vyjádřit tyto situace lépe, tohle jsou záležitosti, které prostě cítíte.

Rozloučení s Lucinkou: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_a_foto_-_Lucinka_pred_odjezde...

Fotogalerie kočičky Lucinky: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Jen_tak_-_9.5.2012,_special

Lucinko naše milovaná, nikdy na tebe nezapomeneme. Pořád nám budeš připomínat sluníčko mezi sluníčky nejvíc rozzářené. Nikdy nezapomeneme na ten nejkrásnější kožíšek na světě, ačkoliv byl po celou dobu umorousaný. Nikdy nezapomeneme na hloubku tvých očí, ačkoliv byly po celou dobu ve stínu třetích víček. Byla jsi nádherná.

Nebyla jsi jen obyčejnou kočičkou ze Strnadovky. Byla jsi skutečnou kočičí vílou mezi vílami, sluníčkem mezi sluníčky a princeznou mezi princeznami. Zůstaneš už navždy v našich myslích i duších. Zůstaneš už navždy s námi.

Vzpomínáme a nikdy nezapomeneme.

My všichni ze Srdíček

Lucinka


Kristýnko,

sedím tady na obláčku a dívám se na Vás všechny dole a je mi už dobře. Děkuju Ti, že jsi byla se mnou a nenechala jsi mě trpět.

Tvoje Lucinka

Lucinka něžná


Lucinka byla opravdu krásná a hodná kočička, vzbuzovala něhu při prvním pohledu, měla jsem takovou touhu ji pochovat v náručí, a hladit a hladit. Naštěstí jsem mohla aspoň sledovat video a být aspoň touto cestou s Lucinkou. Hlazení měla Lucinka naštěstí dostatek, a také plno lásky, tepla a jídla. Lucinka to věděla a proto se jí snadněji odešlo na druhý břeh, nemusela se už ničeho bát, či bojovat, ale prostě jen spočinula v náručí své paničky a věděla, že to už bude jen dobré. Sbohem Lucinko, byla jsi opravdu sluníčko.

Přihlášení

 

Facebook a my

Spolupracujeme

Podpořte nás nákupem přes tento banner u Zoohit.cz

Podpořte nás nákupem přes tento banner u Superzoo.cz

Vse pro kocky v Superzoo.cz

Náš útulek se účastní projektu "Click and Feed"