Poslední sbohem Lionkovi

Poslední sbohem Lionkovi

kočičí útulek
Pohled do ztracena, absolutní šok a naprosté odmítnutí přijetí skutečnosti. Tak nějak by se daly definovat mé současné pocity. Nemůžu uvěřit a už vůbec ne přijmout fakt, že tady Lionek není, že nastal skutečný a neočekávaný konec. Ještě před několika hodinami bych dala ruku do ohně za to, že Lionek bude zase v pořádku. Věřila jsem, že FIP je v případě Lionka tabu. Nevím, proč jsem byla tak naivní, ale prostě jsem v to skutečně věřila. Doufala jsem, že se Lionkovi uvolní střeva, kocourek se vyprázdní a bude zase dobře.

Na osudový pátek dne 10.2.2012 nikdy nezapomenu. Vybavuji si naprosto vše, co souviselo s Lionkem. Vybavuji si Lionkovu cestou do Vrbičan. V únoru jsem bojovala bohužel také sama se sebou a tenkrát při svém zdravotním stavu jsem nedokázala odhadnout, zda budu schopná postarat se do budoucna o tak vážně postiženého kocourka. Přes všechna tato úskalí jsme nakonec nelehký úkol přijali a Lionek se stal právoplatným členem naší velké kočičí rodiny. Při příjmu kocourka Lionka jsme zároveň vyslovili obavu, že tak zdevastovanému zvířátku může vyvolat stres a bolest smrtelné onemocnění FIP. Vůbec jsme tenkrát netušili, jakou pravdu skrývají naše slova.

Příjem z Chýně:
http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_a_foto_-_prijem_z_Chyne_-_koc...
Umývýme Lionkovi zadeček:
http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_a_foto_-_osetrujeme_zadecek,_...

Vzhledem k závažnosti Lionkova postižení a stavu, ve kterém jsme kocourka přijímali, nemůžu říct, i když bych si to moc přála, že jsme ani chvíli nezapochybovali o dalším Lionkově přežití. Stále dokola jsme se totiž prali s myšlenkou, co by bylo pro kocourka lepší, zda lze s tak velkým hendikepem žít, anebo je uspání milosrdnějším řešením. Lionek byl přijatý ochrnutý, s doslova rozbitými genitáliemi a nateklým zadečkem. Po tom, co jsme rozhodli o Lionkově další životní cestě, nás čekaly velmi krušné dny. Lionka trápily dlouhodobě se nehojící rány po amputaci již mrtvého a překážejícího ocásku. Náročné pro Lionka i pro nás bylo ošetřování vyhřezlého zadečku a v ne poslední řadě zjištění kruté skutečnosti, že má Lionek cukrovku.

Dostali jsme se do fáze, kdy nás sebemenší Lionkův krůček kupředu naplňoval štěstím. Jásali jsme, byť by se jednalo o zanedbatelnou záležitost pokroku ve smyslu Lionkova velmi vážného stavu. Lionkovi se dostalo péče vyhlášeného MVDr. Herčíka, u kterého řešíme jen ty nejzávažnější případy. Zvažovala se náročná operace páteře a další zdravotní postupy. Přesně se stanovilo, kdy je nutné Lionkovi píchat inzulín a v jakém množství. Pomáhal MVDr. Herčík a pomáhali jste především také vy - naši rádci, dárci, dobrovolníci. Nakonec se od operace upustilo, neboť by nesplnila svůj účel a Lionek by i po náročné operaci, při které by kocourkovi byly narovnány zlomené a podsunuté obratle, nadále neovládal svěrače. Protože však podsunuté obratle netlačily na střeva, rozhodli jsme se tedy kocourka nezatěžovat dalšími zákroky.

Život s Lionkem byl velmi náročný, jakoby člověk pečoval minimálně o dalších dvacet kočiček navíc. Často vzpomínám na to, jak jsem drhla naprosto zaneřáděnou klec, trvalo to i hodiny. Mnohdy mi při vstupu do pokoje zvaný zagarážák nejedna slza ukápla, to když jsem opakovaně vídala v kleci totální spoušť. Při pomyšlení, jak dlouhou dobu budu trávit v zagarážáku s kýblem a hadrem, jsem si občas upřímně zaslzela. A nastaly také další komplikace. V žádném případě nepřipadalo v úvahu nechat Lionka samotného po celý den. Kocourek potřeboval celodenní péči, co 3-4 hodiny vyprázdnit močový měchýř a doplnit krmení, aby nemocnému Lionkovi nestoupla či neklesla hladina cukru. Stejně tak jak byla náročná péče o kocourka, bylo soužití s Lionkem plné pochopení, lásky a štěstí. Pocit štěstí nás zaplavoval při procházkách Lionka venku, při krmení, česání, hlazení, mazlení, ducání i pusinkování. Všude byl s námi Lionek a milého kocourka naprosto pokaždé provázela vlna pozitivní energie, kterou jste mu posílali vy a my jsme Lionkovi pozitivní energii naplno denně předávali také.

Lionek ve vás všech vzbudil ohromnou vlnu solidarity. Posílali jste Lionkovi dary v podobě krmení, plen, podkladových dek, ručníků, hadrů, financí. Stejnou vlnu solidarity jsme zažili minulý rok v létě u kočičky Tarji, kterou jsme přijímali jako placičku bez života, a která nás také náhle opustila. Stejně smutný kočičí osud to tenkrát byl.

I když byla manipulace a spolupráce s Lionkem ohromně náročná, nikdy se nestalo, že by nás Lionek sekl či kousl. V nejhorším případě nás kocourek chytil pro výstrahu zoubky za ruku. Poslední den svého života se ošíval a bránil daleko víc a výrazněji, přesto jsem neutržila jediný kousanec ani škrábanec. Lionek byl zlatý, milý a hodný. Neuvěřitelně moc nás jeho ztráta bolí.

Mám stále před očima naši Markét, jak vývarem z řepíku omývala Lionkovi opruzený zadeček. Vybavuje se mi každý detail, každý moment, každá situace.

Markét ošetřuje Lionka: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_a_foto_-_Market_a_Michal_oset...

Zoufalé dny plné náročného zvykání si na práci okolo Lionka náhle utichly a staly se pro nás sice stále časově náročnou, ale již denní rutinou.

Poté po čase si pamatuji večer, kdy jsem přijela s nemocnou Sindy z večerní veteriny. Byla jsem naprosto vyčerpaná a Sindy byla vyčerpaná ještě víc. Ten den mi volala kočičí teta Věrka z Kuné Hory, zda bychom se mohli ujmout ochrnutého kocourka Kimánka. Věrka pravila, že pokud ne my, tak už nikdo. Ne, že by holky kočičí z Kutné Hory nechtěly dát Kimánkovi šanci, jenže takový kocourek potřebuje celodenní péči a tu mu holky poskytnout opravdu nemohly. Ten večer jsem měla pocit, že už nic nezvládnu, natož příjem dalšího kocourka s přeraženými páteřními obratli. Věrce jsem položila telefon s náznakem negace. Po chvíli jsem volala zpět, abych Věrce sdělila, že jsem vyřízená, z čehož také vyplývaly mé nepřiměřené reakce, ale že se Kimánka určitě ujmeme a dokonce jsem přednesla Věrce myšlenku budoucnosti. Kimánek bude mít totiž výběh společně s Lionkem, aby kluci nekontrolovatelně netrousili bobky po pokoji a zároveň měli a cítili společnost jeden druhého.

Každá změna, jízda na veterinu, úraz, bolest, stres, oslabení a léčba, ale i další fakta, kterými Lionek v minulosti musel projít, to vše mohlo vyvolat smrtelné onemocnění FIP. Protože s kočičkami již nějakou dobu pracujeme, moc dobře víme, že FIP přichází náhle a bez varování a ještě stále nemá tato nemoc ve světě medicíny plnohodnotné vysvětlení. Veterináři netuší, v čem tkví zlomový bod a moment, který nemoc spouští. Závažného onemocnění se obávají stejně tak páníčkové kočiček chovných jako těch útulkových. FIP je smrtící bestie, která si na kočičky bez rozdílu ukazuje kostnatými pařáty. Také vím prostřednictvím diagnostické laboratoře o průzkumu, který prováděl zkušený lékař, ale opět průzkum skončil na mrtvém bodě. Opět nikdo neodhalil průběh nemoci, spouštěč nemoci a už vůbec ne lék na nemoc FIP. Ze společnosti mnoha FIP pozitivních kočiček si vybere toto onemocnění jen málokterou oběť. Z praxe a nabitých zkušeností se neztotožňuji s tím, že zemře každá kočička, která je FIP pozitivní. Chyba lávky, zemře jen minimální procento FIP pozitivních kočiček se zmutovaným korona-virem, ostatní si vybudují protilátky. Ne všechny informace, které jsou na internetu k dispozici, se zakládají na pravdě a pozor, ne každý veterinář vám dobře poradí. Vyvarujte se proto toho, abyste nechali uspat FIP pozitivního jedince, pokud nemáte v ruce skutečná fakta o zmutovaném smrtícím korona-viru. FIP pozitivita neznamená vždy smrt. V případě Lionka šlo o zmutovanou formu, kterou prokázala anémie, průběh nemoci a tekutinou nalité bříško, tady šlo skutečně o smrtelnou formu FIP.

V případě kocourka Lionka jsem si jistá, že jsme alespoň vychytali moment, kdy kocourek nemusel prodělávat zbytečně další trápení neúspěšnou léčbou. Ještě téhož dne ráno, kdy byl Lionek následně uspán, jsem byla s kocourkem u bazénu. Lionek u bazénu ťapal a chvílemi odpočíval. Lionka jsem u bazénu česala a masírovala jsem kocourkovi bříško v domnění, že mu alespoň pomůžu malinko uvolnit střeva. Jsem moc vděčná za to, že mi intuice toho dne napověděla, abych zůstala doma.

Lionek u bazénu na zahradě:
http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_a_foto_-_Lionek_na_zahrade_5....
http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_a_foto_-_Bohunka_kouka_na_Lionka

Říkám si, že nás má vše posunout kamsi dál, ukázat nám směr a smysl naší práce a na Lionka toho bylo už opravdu moc. Dříve či později by vzhledem k závažnému postižení částečného ochrnutí s umělým vylučováním došlo k selhávání ledvin a třeba i k dalším více či méně očekávaným komplikacím. S tím jsme počítali od samého začátku. Také jsme poctivě dodržovali pravidelné kontroly na veterině. Nepočítali jsme však s tak krutým koncem v podobě zákeřné bestie FIP. U tak zrádného onemocnění může být jeden den výsledek krve naprosto v pořádku a následující dny mohou již selhávat orgány.

Poslední sbohem Lionkovi: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/sbohem_Lionku

Více si všímám Gainky, Jožky, Merlinka, Berušky, Ťapky, Lucinky i ostatních a vím, že pro ně teď musím udělat maximum. Lionek ví stejně jako já proč, cítíme to totiž úplně stejně.

Lionku milovaný, byl jsi naprosto jedinečný a statečný chlupatý medvídek. Naučil jsi nás novým skutečnostem. Díky tobě jsme získali zkušenosti s diabetem u zvířátek, ale také zkušenosti s manipulací u vyprazdňování močového měchýře. Těch pár týdnů soužití s tebou bylo naprosto úžasných, neměnných, neuvěřitelně náročných, šíleně smutných i šťastně veselých. Byl jsi nádherný tělem i duší. Věděli jsme naprosto vše, co od tebe můžeme čekat, jako bychom se znali již dlouhá léta.

Chtěla bych opět zažít pocit, kdy vcházím do zagarážáku a ty na mne mňoukáš, abys upoutal mou pozornost. Chtěla bych opět zažít tvé ducání hlavičkou jako důkaz toho nejvěrnějšího přátelství mezi námi. Chtěla bych vrátit čas, abych ti mohla znovu a znovu opakovat, jak moc tě mám ráda.

Lionku, vždy na tebe budeme vzpomínat s láskou, budeš nám moc chybět. Byl jsi opravdovou ukázkou oddaného zvířátka. Na smrt nemocný, avšak stále schopný spolupráce. Někde uvnitř mé duše je pusto a prázdno. Dusím se myšlenkou, že už tady nejsi, Lionku milovaný. Přesto všechno vím, že se již nedalo nic dělat a tvůj osud byl nezvratný. Je mi těžko, chtěla bych tě pohladit a cítit tvou šedou hlavičku ve svých dlaních. Chtěla bych o tebe nadále pečovat, radovat se z každého pokroku a nepřipouštět si náročnou starost o tebe. Cítím prázdno, bolest, smutek a slzy stékající po tváři.

Děkujeme z celého srdce všem, kdo Lionkovi jakýmkoliv způsobem pomohl. Děkujeme Janě a Míše, že byly v posledních těžkých chvílích s námi! Poslední smutnou pouť na veterinu budu mít stále pře očima. Pohled do přepravky na kňourajícího Lionka, který si hledá správnou polohu k odpočinku a pohled na to, jak se Lionek odebírá za duhový most.

Posíláme poslední sbohem a nikdy nezapomeneme!

My všichni z útulku ve Vrbičanech

Lionkovi


Sbohem Lionečku,moc nám chybíš a chybět nám budeš už navždy.Byl jsi statečný, překonal jsi všechna lidská příkoří a nevzdal ses.Nikdy nezapomeneme.

Přihlášení

 

Facebook a my

Spolupracujeme

Podpořte nás nákupem přes tento banner u Zoohit.cz

Podpořte nás nákupem přes tento banner u Superzoo.cz

Vse pro kocky v Superzoo.cz

Náš útulek se účastní projektu "Click and Feed"