Rozloučení s andílkem Tíťulkou

Co je to vlastně umírání a dá se vůbec na umírání zvyknout? Věřte mi, zkoušela jsem všechno možné, ale z mého pohledu se na umírání a na smrt nedá nikdy zvyknout. Umírání je smrt a smrt je umírání? Asi ne vždy, ale rozhodně obě fáze strašně moc bolí. Záleží na tom, z jakého úhlu se na celou záležitost podíváte. Zažila jsem již mnohokrát umírání, ať už zvířecí anebo člověčí. Pokaždé to bylo zoufale těžké. Umírání však nemusí vždy znamenat blízkou smrt. A co je to vlastně smrt? Proč se s ní v žádném případě nedokážeme vyrovnat? Jsem si jistá, že mne pochopí jen ten, kdo si sáhl téměř na dno a ví, co znamená umírání a zároveň ten, kdo si sáhl opravdu až na samotné dno a ví, co znamená smrt. Tato myšlenka dostane na našem webu ještě prostor.

Chtěla bych se plná zoufalství tímto článkem rozloučit s naší milovanou maličkou Tíťou, která nám skutečně umírala. Tíťulka byla kočičkou, o kterou mělo zájem enormní množství páníčků. Jsem moc ráda, že nebyla Tíťa předčasně umístěná do nového domova, protože by si na ni zubatá brzy ukázala a dochází mi, že by to bylo velmi těžké, asi možná těžší než teď, myslím si. Spojení “asi možná“ používá Michal, nemám toho slovní spojení ráda, protože nikdy nevím, co je tím myšleno, zda ano či ne. Až nyní toto spojení asi možná chápu.

Zemřela maličká Tíťulka. Na věky odešel náš maličký vodníček, vodní princeznička.

Tíťulky slavná videa:
http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_-_Tita_alias_vodnik_Cesilko
http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_-_Tita_leze_do_kyblu_s_vodou
http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_-_Tita_vodnice_a_dalsi_kocicky

Tíťulky slavná fota:
http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Tita_je_skutecne_vodnik

Pořád dokola si promítám celou situaci. Byly to dnešní Tíťulky zoufalé a velmi podivné výkřiky o pomoc někdy kolem poledne. Následoval můj naprostý údiv. Vybavily se mi krvavé fleky nalezené v pokoji bývalých poloplašánků. Byly to takové ty fleky, které znám u kočiček se zánětem dělohy. Nechci vůbec zabředávat do minulosti, kdy probíhala dlouhodobá léčba antibiotiky a naše tou dobou absolutní nevědomost, co se vlastně mohlo v maličkém tělíčku odehrávat. Bojím se vzpomínek, protože stále živě vidím, jak mi na můj pohled Tíťa pokaždé odpovídala. Byl to vždy pohled z očí do očí zakončený krátkým “mňau“. Dusím se někde uvnitř a strašně moc to bolí. Dusím se tak silně, až se někde uvnitř doslova zalykám. Myšlenky nechtějí za žádnu cenu poslouchat rozum.

Cítila jsem dnes smrt strašně blízko. Vím, jak nevábně “voní“ umírající kočička, bylo to přesně takové, Tíťulka umírala. Vím, jaké vydává zvuky umírající kočička. Vím, ale nechci si to nikdy přiznat, protože v zásadě “nevím“.

U některých kočiček smrt předpokládáte, takových kočiček je u nás v útulku více. Prostě tušíte, že se určitý “kočičí“ čas brzy naplní. U některých kočiček ale se smrtí vůbec nepočítáte. My jsme skutečně se smrtí Tíťulky nepočítali. Jde o obrovský šok, zmatek, postupné vyrovnávání se se stávající situací a velké trápení zároveň. Přichází pozvolné pochopení a řekla bych to tak, že v zápalu všeho vám některé věci vůbec nedochází. Když píši “vůbec“, myslím to naprosto vážně. Vše vám prostě dochází postupně a navíc strašně pomalu. Vše vám skutečně dochází, ale až když si celou situaci přehrajete nanovo, znovu a znovu, poté teprve dokážete pochopit víc. Momentálně se ale nelze jen tak se situací vyrovnat.

Tíťunko, nevýslovně jsme tě milovali. Viděla jsem tě po operaci bezvládně ležet, stále jsi žila, ačkoliv si ještě nebyla probuzená a ono “ ještě“ nakonec naštěstí nedostalo prostor. Bylo to těžké, vidím místnost, vidím stůl, vidím tebe, maličká princezničko. Tíťulko, pomaličku tě odpojovali od přístrojů. Měla jsem na tvém tělíčku položenou dlaň, bylo to nesmírně těžké. Ty jsi odešla v klidu, nebránila ses. Odešla jsi během chvíle, nikdy jsem nic podobného nezažila. Nikdy také už nic podobného nezažiji, každý odchod je pokaždé naprosto jiný. Stály jsme s paní doktorkou před rozhodnutím ukončit trápení. Jenže, než by se vytratily pooperační bolesti a potíže, nastal by konec. Prodloužit trápení se dalo o den či dva? Paní doktorka byla vyčerpaná, já jsem byla vyčerpaná také. Nechci se vracet k minulosti, ale myšlenky tam stále směřují.

Jak se mám smířit s umíráním? Jak se mám smířit se smrtí? Já to pořád neumím pochopit a nemůžu se s odchodem Títi jen tak vyrovnat. Jenže, koukám okolo sebe a je nás tady spousta, kteří potřebují nutnou pomoc, a proto nelze opomínat ostatní. Jeden za všechny a všichni za jednoho.

Tíťulko, nejen ve Vrbičanech ti hoří svíčka. Andílku, srdíčko naše, princezničko, vzpomínáme na tebe úplně všichni a nikdy nezapomeneme na super kočičku, která se zapsala do dějin našeho útulku a vryla se do paměti spoustě srdíčkovým lidem.

Zápisky z webu:

* 12.1.2012 V poslední době je častým tématem Teja a Tíťa. Domníváme se, že Tíťa může být kotětem vzájemné plemenitby, tzn. že Teja mohla mít kotě s pokrevním příbuzným, což u kočiček není žádnou vyjímkou. Tíťa stejně tak ale může mít podtržené zdraví, už ji přerostl i mrňous Alík. Tejinku řešíme častěji, protože bychom kočičku chtěli nechat celkově vyšetřit na veterině v Horoměřicích u MVDr. Herčíka. Brzy Tejinku objednáme na veterinu. Ještě zpět k maličké Títě, kdysi jsme měli v útulku Hanulku - naprosto hubenou a placatou kočičku: http://www.srdcemprokocky.cz/?q=node/125, vzala si ji do péče naše Gábi a z Hanulky je macatá koule!!! Tíťa rozhodně není ve stavu tak špatném, v jakém byla kdysi Hanulka, ale její vývoj + velikost stojí za zamyšlení. Tíťa je nadšená z páníčků, papání a navíc zřetelně komunikuje a reaguje třeba jen na pohled člověčí, prostě vám odpoví. Na druhou stranu si Títa vůbec nehraje jako ostatní kočičáci.

* 13.1.2012 (6:29hod.) Odepsala jsem na e-maily. Nemůžu se nějak probrat - celkově. Půjdu si uvařit kafe. Některá z kočiček/kocourků z pokoje bývalých poloplašánků má potíže. Bohužel, zatím v pokoji několk poloplašánků ještě stále je, a tak není možné se všem podívat na zadeček. Já osobně mám podezření na zánět dělohy u některé z kočiček. Musíme zbystřit smysly, protože už druhý den byl na látkovém povrchu krvavý flek.

* 13.1.2012 (12:08hod.) Kolabuje nám Tíťa, vůbec nevím, co se děje. Odjíždím na veterinu, nevím kdy přijedu.

* 13.1.2012 (13:00hod.) Sedím na veterině v Kladně www.vetlife.cz a budu tady dlouho. Tíťa má neměřitelnou teplotu. Rychle jsem vzpomínala, co se v pokoji bývalých poloplašanů odehrálo. Napadly mne nevábně páchnoucí fleky, které jsme dnes a včera našli v tomto pokoji. Sono ukázalo, že Tíťa má zřejmě zánět dělohy. V tuto chvíli je Tíťa na kapačkách a proběhne operace. Bohužel, současný Títi stav - její tělesná konstrukce, neměřitelná teplota - to vše naznačuje buď nechat Ťíťu uspat anebo risknout operaci. Paní doktorka uvidí, jak bude Tíťa bojovat a následně se rozhodne, co bude dál. Operace by měla proběhnout, až se Tíťa zavodní. Budu tady dnes déle, budou probíhat operace a já tady mám ještě Pepíčka a Dorotku. Tím, že brala Tíťa antibiotika, byly utlumené příznaky nemoci. Já osobně si moc přeji, aby to Tíťulka zvládla, ale mé pocity tomu neodpovídají.

* 13.1.2012 Ráda bych dodala, že je úplná náhoda, že jsem s Tíťou vyjela na veterinu v poledne. Seděla jsem u počítače, když se ozval od poloplašanů podivný křik - sténání. Vletěla jsem do pokoje a zakřičela jsem: "tak dost, co se tady perete?" Chvíli byl klid, stála jsem v pokoji a slyším sténání. "Ježíš", zařvala jsem a koukám na Tíťu. Chytila jsem ji do dlaní a její dýchání bylo naprosto brutální. Položila jsem ji na židli a začala jsem panikařit. Bylo poledne, volala jsem na veterinu a nic. Hysterie narůstala, rychle pro přepravky, počkám s malou na Vetlife. Z auta jsem se dovolala, že jedu s akutním případem. Tak rychle, jak jsem ulovila Dorotku a Pepíka, tak jsem ještě nikdy kočičky neulovila. Vezla jsem na veterinu umírající Tíťu, už to poznám, jak to vypadá. Netuším, co bude, každopádně udělá paní doktorka maximum. Odpřisáhla bych, že jsem včera večer viděla Tíťu šťastnou, protahující se, ale nechtěla jíst. Dnes ráno ty šílené fleky na místě, kde ležela Tíťa. Nevábné krvavo vodnaté fleky jsem ale připisovala dospělé kočce. Nechtějte vědět, co si myslím. Držte, prosím, Tíťunce všechny tlapky.

* 13.1.2012 (13:59hod.) Tíťunka spinká a za chvíli podstoupí operaci. Vypadá to špatně, pokud operaci Tíťa přežije, bude potřebovat transfůzi krve, pomohla by kočička z našeho útulku. Vyvstaly obavy, že již došlo k prasknutí dělohy. Proč cítím vše tak intenzivně, nevím, ale pevně věřím, že se nenaplní to, co cítím. Dohodly jsme se s paní doktorkou, že počkám na veterině.

* 13.1.2012 (16:50hod.) Nemohla jsem se ozvat dřív, nešlo to. Běhala jsem sem a tam, řešily jsme s paní doktrokou, čekaly jsme s paní doktorkou. Volala jsem si s Michalem, Markét, Gábi. Gábi byla připravená obratem přijet na veterinu s kočičkou - dárkyní krve. Tíťulka už tady bohužel není, trápení má za sebou, zemřela. Když paní doktorka Tíťunku otevřela, viděla, že děloha není největší problém, hlen se dal odstranit. Jen problémy, které byly v tělíčku u maličké patrné, už nebyly slučitelné s dalším životem. Proto se Tíťa nevyvíjela, proto si nehrála, proto byla stranou, proto se tak dlouho léčila, Tíťa pomaličku umírala. Tíťa po 16:00hod. zemřela, byla uspána. Jako zázrakem přežila narkózu, tak rychlý odchod po podání poslední injekce jsem ale ještě nezažila, byla jsem s Tíťunkou do konce. Chtěla jsem vám napsat, že v tuto chvíli duševně NEMŮŽU, ale to je pochopitelné. Chtěla jsem vám napsat, že jsem připravovala článek s názvem "Umírání", to byl ten, jehož název jsem nechtěla prozradit. A také jsem vám chtěla napsat, že jsme si s Michalem říkali, že se nezmiňujeme moc o Títě, přitom je to chudák. A ještě něco, byla se se mnou rozloučit. Včera večer se protahovala u škrabadla - tak spokojeně, pak ležela na mé posteli, to zpravidla nedělala. Odpřísáhla bych, že cítila svůj odchod stejně tak, jak jsem cítila na veterině, že je boj u konce. Jdu si uvařit kafe, protože nevím, čím začít. Jela jsem domů v totální vánici a byla jsem v přítomnosti blízkých.

Děkuji vám všem, kteří jste byli v krutou chvíli s námi, děkuji za vaše zprávy útěchy, dodalo mi to všechno pocit, že nejsem sama.

Za vodní princezničku Tíťu,

Kristýna Kacálková