Čertík a jeho deset dní...

O kočičkách v soukromém továrním areálu vím.Před časem jsem žádala jednu zaměstnankyni o pomoc při odchycení kočiček a předání k nám ke kastraci.Paní s kočičkami soucítí,ale nestačí to.Chce to se pořádně zapnout a kočkám pomoci na úkor sama sebe.Ostraha mě do areálu nepustí a paní se kočičky chytit nepodařilo,nemá v pracovním procesu na to tolik času.Nabízela jsem,ať přijde o hodimu dřív,že přijdu také a budu čekat před bránou-nevyšlo to.Bohužel,nyní chce majitel nechat kočky vyhladovět,údajně vydal zákaz krmení.

Z tohoto místa jsou i naše Píšťalky,možná se pamatujete,asi čtrnáctidenní miminka,která zřejmě přišla o maminku a plakala opuštěná pod stromem.Ještě že je tato paní našla a donesla k nám.Určitě by je býval někdo zlikvidoval.Píšťalky se podařilo odchovat,dvě jsou již umístěné,poslední,velmi mazlivá a miloučká je ještě u nás.
Dále mi paní telefonovala o dvou koťátkách,která se tam znenadání objevila.Chtěla jsem,aby je odchytla a donesla k nám.Bohužel se tak nestalo,asi se příliš dlouho váhalo...až před několika dny volala ,že jedno z těchto koťat je velmi nemocné,druhé už není vůbec vidět.Ještě týž den přinesla po domluvě maroda k nám,předtím mu poskytla ošetření na veterině.
Kotě nevypadalo vůbec dobře,ba co hůř bylo velmi,velmi hubené.Věk jsem odhadovala na pět měsíců,hmotnost tak na dva-sotva kilo.Tělíčko bylo doslova jen kost a kůže,hlavička zůžená.Velmi brzy jsem zjistila,že drobeček vůbec nejí,s největší pravděpodobností nemohl.Z důvodu nemoci necítí a vypadá to,že nemůže polykat.Očička nebylo téměř vidět.Přistupuji k umělé výživě a rehydrataci organismu.Je vidět,že mu nic z toho nedělá dobře,ale přeci ho nenechám umřít hlady.
Ob den chodíme na veterinu,dostává antibiotika i vitamíny.Doma je držen v teple a ještě ve fusáčku,často ho chovám,hladím a povídám mu,že je to šikovný kluk,a že už mu bude jen dobře,ať to nevzdává.Dokonce se asi třikrát stalo,že se při chování rozvrněl.
Byl hodně vysílený,tak většinu času prospal.Přestože byl velmi nemocný a slabý,přestože to nikdy nepoznal,potřebu vždy udělal do bedýnky.První den,druhý,třetí,čtvrtý,stále žádné zlepšení.Čertíček má Herpes virus v zanedbaném stádiu.Dostáváme jinou mastičku do očí-Zovirax,jsou změněna antibiotika.Pátý den,šestý,sedmý-stále nic,stále je to špatné,v duchu si hodně zoufám a taky se bojím,ano bojím se o Čertíka.Osmý den se mírně zlepšila očička,ale to bylo vše.Nadále krmím stříkačkou,nadále zavodňuji,na veterinu chodíme celou dobu ob den,ale úleva pro Čertíka nepřichází.Devátý den opět veterina,prohlídka,měření,poslech,aplikace léků a vitamínu B.Veta říká,že pokud nezabojuje sám,tak je to špatné.Šeptám-Čertíku,bojuj prosím.
Desátý den,krmení po troškách,zavodňování,je to bolestné a stresující,cítím,že to nechce.Celé dopoledne spí,mám ho v pelíšku u sebe,aby mi nic neuniklo.Okolo třetí odpoledne volám vetovi,jak to s ním vypadá,že jeho stav je stále neutěšený,Čertíka mám v té chvíli zase v náručí,odpočíváme spolu.Najednou se začal divně ošívat, párkrát se vypnul,vypadalo to,že se dusí,snažím se otevřít tlamičku a u toho vytočit č. veterináře.Bohužel smrt byla rychlejší než já,volat nebylo potřeba,vidím mrtvý výraz,tělíčko je nehybné.Držím ho ještě dalších asi dvacet minut,neschopná udělat cokoliv.
Potom jsem ho zabalila do povijánku a jako blázen ho ještě třikrát vybalila.Nevím,co jsem si myslela,že se pletu?že obživne?nevím,nevím,nevím...
Tak mě opustil...doufám,že věděl,že jsem za něj bojovala,že jsem si hodně moc přála jeho uzdravení,aby zažil konečně něco pěkného.Budeme na tebe stále vzpomínat Čertíku,tvá svíčka už dohořela,už máš klid. Chtěla jsem pro tebe něco jiného,chtěla,ale neuměla jsem ti to dát...
Zůstáváš u našeho domku,denně okolo tebe budeme chodit,brzy tam budou sněženky,pak konvalinky,budou vonět hlavně pro tebe,broučínku malinký....

http://rusalka54.rajce.idnes.cz/Smutny_pribeh_Certika_ve_fotogalerii/

Za srdíčkové kočičky,
Zdeňka Radošová