Mazlíčci dávných Inků

Morče domácí patří mezi stálice mezi domácími mazlíčky, a to nejen díky své kamarádské povaze, ale i díky minimální náročnosti chovu.

Něco z historie

Původní domovinou morčete je Jižní Amerika. Inkové chovali morčata na maso a kožešinu, ale také jako domácího mazlíčka. V 15. století se s nimi, jako první Evropan, setkal Kryštof Kolumbus. Španělé jim začali říkat „indiánští králíci“.
Roku 1533 švýcarský biolog Conrad Bessner popsal morče, jeho chování a základní biologické informace. Do Evropy se morče dostalo ke konci 16. století díky holandským mořeplavcům. V 18. století se morčata stala mazlíčky bohatých lidí zejména v Anglii. První výstavy byly pořádány v 19. století. Největší popularity dosáhl chov morčat až po druhé světové válce.

Výsledky šlechtění

Zoologicky řadíme morčata do třídy savců (Mammalia), řádu hlodavců (Rodentia), čeledi morčatovití (Caviidae), rod morče (Cavia), druh morče divoké (C. aperea), poddruh morče domácí (C. aperea f. porcellus).
Chov a šlechtění morčat vytvořily celou škálu variet. Takže při výběru není budoucí chovatel omezen pouze výběrem barvy, ale může vybírat mezi bezsrstými (skiny), krátko- a dlouhosrstými plemeny morčat, a i mezi těmito typy jsou mnohé variety s rozdílnou strukturou srsti. V USA bylo vyšlechtěno saténové morče. Charakteristické pro tuto varietu je výrazný lesk srsti až ke kořínkům. Vyskytuje se v nejrůznějších barvách (nejčastěji v červené, zlaté, krémové, bílé a aguti). U tohoto druhu se relativně často vyskytuje osteodystrofie. Jedná se o vrozenou poruchu metabolismu vápníku. Tato nemoc se projevuje poruchou příjmu krmiva a nechutí k pohybu. Onemocnění je bohužel neléčitelné. Diagnózu lze stanovit posouzení denzity (hustoty) skeletu (lebka, dlouhé kosti). Z tohoto důvodu není vhodné tuto varietu chovat a dále šlechtit.

Chovatelské zásady

Morčata patří mezi sociální zvířata, v přírodě žijí ve vícečetných koloniích (obvykle 5–10 jedinců). V zajetí je lze chovat i samostatně, ale vyžadují více pozornosti ze strany chovatele. Při sestavování chovných skupin je nutné mít na paměti, že se může vyskytnout výrazná nesnášenlivost mezi jedinci, která často končí zraněním submisivního zvířete. Proto je vhodné chovat zvířata zhruba stejného stáří a tělesné hmotnosti. Pokud chceme nechat nakrýt samici, je nezbytné dávat samici k samci a nikdy opačně.
Morčata pohlavně dospívají ve věku zhruba tří měsíců. V literatuře však byla popsána gravidita již u 21 dní staré samice. Z tohoto důvodu je nutné oddělovat mláďata podle pohlaví nejpozději ve 4 týdnech stáří. Rozpoznání pohlaví není nijak obtížné. Samci mají výrazné skrotální vaky, šourek s penisem a širokou anální kapsu. Samice má drobný klitoris, anální kapsa je mnohem méně patrná.
Říje nastupuje u samice v 16denních cyklech. Chovatelská dospělost je odvislá od hmotnosti a tělesné stavby samice. Obecně se doporučuje připouštět samice ve stáří 4–6 měsíců. Gravidita v pozdějším věku je často komplikována ztíženými porody. Samicím ve stáří 12 měsíců a více osifikuje pánevní spona, která je do té doby tvořena vazivem. Při porodu potom není možné rozestoupení pánve a rozšíření porodních cest. Dochází k zadržení plodu v děloze a je nutné přikročit k chirurgickému řešení – císařskému řezu. Délka březosti se pohybuje v intervalu 64–72 dní. Velikost vrhu je také velmi proměnlivá, 1–6 mláďat. Mláďata se rodí plně vyvinutá a již od prvního dne jsou schopna v omezené míře přijímat pevnou stravu.
Zařízení pro chov morčat není nijak náročné. Lze využít různé typy klecí či terárií. Průměrná velikost zařízení je 30 × 60 cm pro jedno zvíře. Zařízení by mělo umožňovat dobrou ventilaci vzduchu. Podestýlka by měla být bezprašná (hobliny, seno, asan atp). Chované zvíře musí mít možnost úkrytu. Do chovného zařízení by mělo být možné instalovat porodní box, ve kterém má samice možnost vytvořit hnízdo a který jí poskytne dostatek klidu pro úspěšný porod.

Čím krmit?

Krmení by mělo být co nejpestřejší. Morče patří mezi býložravce, takže nesmí chybět seno (60–70 % krmné dávky), zelenina, ovoce. Krmnou dávku lze doplnit o granule, zrniny a tvrdý chléb. Takto pestrá krmná dávka zajistí kvalitní obrušování stoliček a řezáků. Pokud se chovatel rozhodne pro krmení kompletním granulovaným krmivem, je nutné dodávat vitamín C. Morčata nejsou schopna syntetizovat tento vitamín, a pokud není dodáván v krmivu, mohou se objevit závažné poruchy zdravotního stavu. U březích samic a nemocných zvířat proto vždy dotujeme vitamín C.

Nejčastější nemoci

Poruchy osrstění a nemoci kůže jsou nejčastěji způsobeny ektoparazity. U morčat se relativně často vyskytuje sarkoptový svrab (Trixacaris caviae). Tento parazit vyvolává úporné svědění. U postiženého zvířete se onemocnění nejčastěji lokalizuje na hřbetě, kde následkem škrábání vznikají velké strupy, mohou se objevit svalové obrny a křeče podobné záchvatům. Léčba zahrnuje nejen podání antiparazitárních léčiv, ale zejména ošetření ran antiseptiky (betadine, hypermangan) a dezinfekci a očistu prostředí, ve kterém zvíře žije. Mírnější průběh s podobnou klinickou manifestací můžeme pozorovat u postižení všenkami (Glyricola porcelli, Gyropus ovalis). Z neinfekčních onemocnění, která se projevují řídnutím srsti až olysáním, je nutné zmínit ovariální cysty u samic. Toto onemocnění postihuje zvířata od dvou let. Cysty na vaječnících mají tendenci k progresivnímu růstu. Na klinice jsme zaznamenali cysty o velikosti 12 cm. Onemocnění se projevuje nechutenstvím, řídnutím srsti, olysáváním a zvětšováním břicha. Jedinou efektivní léčbou a prevencí je kastrace.
Velmi vážné zdravotní problémy u mláďat způsobuje hypovitaminóza C. Nedostatek tohoto vitamínu v krmivu je zodpovědný za zastavení růstu a rozvoj artrózy kloubů.
Druhou velkou skupinou onemocnění jsou onemocnění zubů. Morčata mají trvale dorůstající chrup. Pro zdravý vývoj zubů je nutná správná skladba krmiva, která zajistí obrušování nejen řezáků, ale zejména stoliček. Vhodným typem krmení je v tomto případě seno a granule. Tento typ krmiva nutí zvíře co nejdokonaleji žvýkat a tím i obrušovat klinické korunky stoliček. Chovatel také musí dbát na vhodný poměr vápníku a fosforu v krmivu. Při vzniku malokluze dochází vlivem nedostatečného obrušování korunek stoliček k tvorbě hrotů, které dráždí a zraňují jazyk. Pokud problém trvá déle, stoličky na spodní čelisti (mandibule) přerostou do takzvaného „mostu“, který uzavře jazyk a znemožní zvířeti polykání. Léčba zahrnuje korekci postižených zubů zubařskou frézou. Celý zákrok musí probíhat v anestezii. Samostatným problémem, který s přerůstáním klinických korunek stoliček souvisí, je syndrom prorůstání kořenů stoliček. Toto onemocnění je silně bolestivé a je způsobeno excesivním růstem kořenů stoliček směrem aborálním. Zub roste opačným směrem, tedy do kostěného podkladu. Onemocnění nelze zastavit, léčba zahrnuje pouze tlumení bolesti. Jako poslední z onemocnění zubů bychom chtěli zmínit poruchu obrušování řezáků. Toto onemocnění je v 95% spojeno se syndromem malokluze stoliček a ve většině případů je jeho důsledkem. Proto nestačí korigovat skusné (okluzální) plochy řezáků, ale je nutné korigovat i klinické korunky stoliček. Je velkým nešvarem mezi chovateli, ale i některými veterináři, korigovat délku a okluzální polochy řezáků kleštěmi bez anestezie. Tímto nevhodným zákrokem dochází ke zlomeninám řezáků, páčení řezáků a jejich elevaci z přirozené osy. Takový zub poté roste nevhodným směrem a zvíře již nikdy nemá možnost používat řezáky k příjmu krmiva.
Pododermatitida neboli otlaky je onemocnění starších zvířat. Jedná se o zánětlivé postižení polštářků prstů většinou pánevních končetin. Predispozičním faktorem je obezita, trauma o ostrou či jinak nevhodnou podestýlku či drátěnou podlahu klece, zhoršená zoohygiena a deficit vitamínu C. Zánětlivé léze jsou většinou velmi bolestivé, proto zvíře kulhá. Postižená místa palmárních a plantárních částí končetin jsou oteklá, ložiska jsou hyperkeratotická až ulcerózní, může se vyvíjet až kalus. Infekce může pronikat do hloubky až ke šlachám a podél šlachových pochev dál po končetině. Při masivním zánětu dochází k osteomyelitidám. Diagnóza je stanovena na základě typické lokalizace a rozvoji léze. Terapie pododermatitid není jednoduchá, musí zahrnovat celý komplex opatření. V první řadě je nutné zajistit měkkou netraumatizující podestýlku v chovném zařízení. Cílem je snížení diskomfortu pro postižené zvíře. Z našich zkušeností je v první fázi vhodné chirurgické ošetření, jehož cílem je odstranění nekrotických částí a celková očista rány. Pro oplach jsou vhodná antiseptika (betadine, hypermangan). U hlubokých lézí je vhodná bandáž končetiny s každodenním převazem.

Preventivní opatření

Prevence v chovu morčat představuje pravidelné veterinární prohlídky zahrnující kontrolu zdravotního stavu a zejména vyšetření dutiny ústní na případné přerůstání zubů, eventuální kastraci samic a koprologické vyšetření. Z vakcín lze v České republice použít vakcínu proti pasterelóze a trichofytóze. Z pohledu praktického veterinárního lékaře ale tyto vakcíny nenašly standardní využití.

MVDr. Karel Hauptman, Ph.D.
MVDr. Vladimír Jekl, Ph.D.
Prof. MVDr. Zdeněk Knotek, CSc.
Klinika chorob ptáků, plazů a drobných savců
FVL VFU Brno
www.vfu.cz