Příběh ztraceného Britského kocourka Bertíka z Unhošti

Příběh ztraceného Britského kocourka Bertíka z Unhošti
kočky z útulku

Dne 1.9.2010 jsme obdrželi smutný e-mail od paní Henychové z Unhošti, která nás požádala o uveřejnění ztráty rodinného mazlíčka - Britského kocourka Bertíka na našem webu. Následně proběhla další přátelská komunikace, přičemž jsem zjistila, jak zajímavého člověka jsem vlastně skrze tuto smutnou zprávu poznala. Dnes mi přišel od paní Henychové e-mail, o který bych se s vámi chtěla podělit. Tento e-mail nás rozesmutnil, ale zároveň také moc potěšil.

Tuto zprávu jsme uveřejňovali 2.9.2010 na našem webu: http://www.kocky-utulek.cz/?q=node/647

V následujících řádcích se však dozvíte o kocourkovi Bertíkovi z Unhošti více...

Vážená paní Kacálková.

Velmi se omlouvám, že odepisuji teprve nyní..... minulé dny byly opravdu v naší rodině hodny zfilmování.

Minulý čtvrtek jsem rozvěsila plakátky po Unhošti a hledala našeho Bertíka.

V pátek bohužel zavolalo manželovi, který nebyl zrovna poblíž, nějaké malé dítě, že našlo našeho kocourka přejetého na silnici.

Já byla zrovna v Praze a tak manžel poslal našeho syna podívat se na místo, zda je to on. Náš Péťa přišel a na zemi opravdu ležela britská modrá kočička. Bertíka zabalil do mikiny, odnesl veterinář, který mu řekl, že kocourka srazilo auto, donesl ho domů a my ho celá rodina obrečela. Stále jsme nemohli uvěřit, že tento kocourek, který byl něco jak naše druhé dítě, je mrtvý. A protože byl člen rodiny, pochovali jsme ho na zahradě v Unhošti, udělali jsme mu hrobeček v jeho oblíbeném místě, uložili jsme ho do krabičky, na které rád sedával v mém pokoji, položila jsem pod něj svoje tričko, dala mu dovnitř kytičky a fotky s nápisem kdy umřel... koupili jsme krumpáč a kocourka pochovali, navrch zasadili bílou růžičku a udělali mu zkrátka důstojný odchod, jak jinak než že jsme z toho byli celá rodina opravdu nešťastní.

Jistě si říkáte proč to takto všechno popisuji, ovšem ...

V sobotu ráno, po dvanácti dnech Bertíkova zmizení, jsem dopoledne vyšla z domu a chtěla jsem zajet do Kladna na nákup. U našich dveří stál nějaký a ptal se - vy sháníte kocoura? A já říkám ano, sháněli jsme, už bohužel ne, minulou neděli jsme ho pochovali na zahradě protože ho bohužel přejelo auto.

A mě sedí doma! V baráku! Ve sklepě! Na kufru!! Velkej šedivej kocour s oranžovýma očima!!!

No, se mnou to trhlo, spíš jsem si myslela, zda to není nějaký s prominutím obejda, který mne viděl na fotce :-), no ale nicméně jsem šla pro manžela a šli jsme se tam podívat.

A jak to celé dopadlo? Nejlepší asi bude, když vám pošlu to, co si napsal manžel na facebook...takže...zde to je!

"Zázraky se přece jen dějí, dnes je hodně šťastný den. Když už oschly slzy a my byli rádi, že jsme Bertíka pohřbili na svá zahrádce a máme ho doma navždy. Probudí mne ráno Jana, že je tady nějaký pán ze sousedství a má prý ve sklepě nějakou exotickou kočku. Říkám no jo, to bude nějaká jiná, Bertíka jsem přece zakopal. No nic, šli jsme se pro jistotu podívat - po 12-ti dnech v suchém sklepě bez kapky vody a špetky žrádla - byl tam Bertík, neskutečné, neuvěřitelné. Hned naskočil do své známé přepravky a hurá domů :-). takže máme na zahradě pohřbenýho jinýho kocoura, no alespoň nezůstal někde u cesty. Bertík byl celou tu dobu 100 metrů od nás, musel nás slyšet, jak chodíme kolem a nemohl nic dělat. Když už si paní myslela, že mají ve sklepě myši, šli se podívat..."
kočky z útulku

Jen nevím, čí byla chudinka ta mrtvá cizí kočička, kterou jsme obrečeli a pochovali.

Posílám foto pro případ, že ji alespoň někdo pozná, možná by ho mohlo potěšit, že jsme se o ni postarali a má důstojný hrobeček.

Říkala jsem si že je to opravdu hezké co se stalo... ačkoliv nejsem věřící, říkám si že třeba nás tam nahoře někdo řídí a hraje si s našimi city, testuje nás co vydržíme... Je to vážně úžasné. Doufám happyend bude... Bertík je hodně pohublý a dnes přestal pít, manžel s ním je právě u veterináře. Ale od soboty normálně jedl i pil, spíš mi připadá hodně smutný. Má asi o kilo a půl míň... Snad to dobře dopadne. Už jsme ho vlastně potřetí zachránili, kdy mohl umřít. Poprvé když se narodil, podruhé když jsme si pořídili Matýska a on začal žárlit a přestal jíst.

Je to prostě naše miminko.

S pozdravem,

Jana

http://vendulka.henych.com/
http://www.janamusic.cz/
http://www.henych.com/
http://www.myspace.com/janahenychova/
http://www.kulturniecho.com/

Přihlášení

 

Facebook a my

Spolupracujeme