Kočičí teta z Vrbičan o psí smečce

Autorka článku: Kristýna Kacálková

"Kočky, kočky a všude samé kočky a co my...", dožadovaly se naše tři fenky pozornosti. A tak jsme si řekli, že už je čas, představit naší psí smečku. Pejsky máme větších rozměrů, ale od malička žijící v kočičím prostředí, a proto u nás funguje kočko psí láska na plné obrátky.
Venčení

Naše první černá psí dáma dostala jméno Ebinka. Vyhlídli jsme si ji zcela náhodou při náhodném nákupu na tržišti v sousední vesnici, kde jsme se zděšením zjistili, že volný prodej psů na tržnicích na přímém slunci není žádný problém a funguje v naší republice úplně stejně jako v jiných částech světa. Ebinka seděla v košíku a koukala, vzala jsem si ji k sobě a už jsem ji nepustila. Díky bohu taky, protože Ebinka, ač mnohdy svá a nerudná, tak na lidi velmi hodná a vstřícná fenka, moje psí zlatíčko, se kterým jsem absolvovala výcvik a pochopila jsem také, co všechno obnáší velké plemeno psa. Ebinka byla naším prvním pejskem ve Vrbičanech, pořídili jsme si ji v době, kdy jsme se do Vrbičan přistěhovali. Toho času jsem se rozhodli, že Ebinka přece nemůže zůstat sama, proto jsem jí pořídili vlkošedou překrásnou kamarádku Mášenku. S Mášou a Ebinkou jsme absolvovali výcvik poslušnosti, nějaké ty sranda závody a pár důležitých závodů také, v každé volné chvíli jsme fenkám dopřávali dlouhé tůry v blízkých lesích, fenky jsme brali do lesa na dříví a celkově nás tento způsob života naplňoval a naplňuje stále. Nutno podotknout, že Ebinka a Máša už odmalička vyrůstaly ovlivněny kočičím životem a soužitím. Například kočka Bubu si nikdy nešla pro ránu daleko, když byla potřeba, tak se Bubu jala pořádku a psí holky srovnala do latě.
Mášenka nám bohužel v jednom roce věku zemřela na zástavu srdce, bylo to strašné a nečekané, měli jsme své plány, manžel Michal už s Mášou docházel na cvičák mezi pokročilé pejsky atd., tahle rána nás na čas položila. S Mášenkou jsme si užili své, nevyhla se jí torze žaludku, měla růstové problémy, ale její smrt jsme v žádném případě nečekali, neměli jsme tušení, co se může stát a ani jsme nikdy nepozorovali, že by měla potíže se srdíčkem. Mášenku jsme pohřbili. Ebinku jsem raději toho času vozila do práce, aby nebyla najednou bez Máši stresovaná a sama a rozhodli jsme se Ebince pořídit novou psí kamarádku. V zimě mezi svátky jsme se vydali do městského útulku a přivezli jsme si malou černou fenku Belinku. Bela byla od samého začátku živel, od štěněte absolvovala výcvik poslušnosti a šlo ji to vskutku skvěle. Dnes již z Bely vyrostl pořádný medvěd a dobračisko v jednom. Belinka srší hyperaktivní povahou, dokáže vytrhnout kmínek stromu ze země, nic pro ni není problém, dokáže se také hravě prokousat plotem, naštěstí v rámci zahrady, která je jištěna zdmi.
V létě 2009 jsme vypozorovali, že Ebinka na zahradě dlouho leží na jednom místě a velmi ztěžka vstává. Nejprve jsme se domnívali, že je přetažená, podivné však bylo, že má tak mladá fenka až takovéto potíže, vždyť pes v dobré kondici přece zvládne daleko víc než na co byly naše psí holky zvyklé. Jediným řešením bylo vyšetření na veterině. Pan doktor odebral Ebince krev, aby zjistil, zda jí všechny orgány fungují správně a také provedl snímky zadních běhů v narkóze, protože měl podezření na Dysplazii kyčelních kloubů (DKK). Odběr krve dopadl dobře, orgány Ebince fungovaly zcela bezchybně, zato rentgen odhalil katastrofální výsledek. Pan doktor pravil, že nic tak strašného už dlouho neviděl. Ebinka několikanásobně překonala stupnici poškození DKK, kdyby se stupňovalo i stupnicí vyšší, dostala by se na špici hodnocení. Nejen, že neměla vyvinuté klouby, ale ani kloubní jamky a artróza už začala dělat také paseku. Nemohli jsme nic dělat, byli jsme poučeni, co můžeme a co nesmíme a vidina dalšího docházení na cvičák se pomaličku rozplývala. Bylo nám doporučeno plavání a my jsme se toho drželi, začali jsme denně docházet na plavání do vedlejší vesnice na rybník či do blízkého lesa, kde byly tyto možnosti také. Nevynechali jsme jediný slunný či optimálně příznivý den, kdy by psí holky neplavaly a naše snaha brzy přinesl kýžené ovoce. Ebinka je dnes v nevídané kondici, žádné léky proti bolesti brát nemusí, vstává normálně, i když my osobně poznáme, že úplně normální chození a vstávání to také není, ale člověk neznalý na Ebince nic nepozná. Ebinka dostává pouze krmení, které již obsahuje chondroprotektiva na podporu kloubů. Tím jsem také chtěla vzkázat všem zoufalým lidem, které postihne anebo již postihl stejný problém, aby zachovali klid a vzali vše do svých rukou, protože záleží jen na nás, jak dlouho a v jaké kondici pejsek bude žít a prospívat, víme o čem mluvíme, věřte nám.
Poslední naši krásnou vlkošedou psí slečnu jménem Sárinka jsme si osvojili ze soukromého útulku, opět zcela náhodou, v době, kdy koloval e-mail s hromadou opuštěných štěňat hledajících nové trvalé domovy. Podívali jsme se na sebe s manželem a bylo rozhodnuto, v tu chvíli jsme také věděli, že jsme totální šílenci, kteří pro hromadu opuštěných koček nestíhají vše, jak by měli, ale věděli jsme zároveň, že to, co děláme, je prostě dobré a musím říct, že naše psí mimino Sárinka naprosto předčila naše představy. Naše očekávání se do posledního vyplnilo, malá Sárinka naprosto přesně vyplnila chybějící článek v naší psí smečce. Belince vrací Sárinka vše to, co dělala do poslední chvíle temperamentní Belinka Ebince. Sárinka s Belou jsou veliké kamarádky, řádí spolu, hrají si a Ebinka má svůj vytoužený klid na odpočinek a vyvíjí pouze aktivitu, kterou jí její postižení dovolí. Dospělé psí holky navíc naprosto přesně Sárinku vedou a učí, takže malá v žádném případě nepotřebuje tolik pozornosti, kolik potřebuje pejsek, který je v rodině jedináčkem. Psí holky nám vše vrátily a vzaly si Sárinku do parády, doslova si malou osvojily. Můžeme potvrdit, že takovouto souhru a lásku člověk jen tak nevidí.

S pozdravem,

Kristýna a Michal Kacálkovi a zvířátka z Vrbičan

Přihlášení