Ringův sedmidenní boj o život, rozloučení a tichá vzpomínka

Ringův sedmidenní boj o život, rozloučení a tichá vzpomínka

kočičí útulek

Třetí dubnová středa se rozhodně nedala nazvat standardem. Ten den byl nabitý událostmi jako snad nikdy předtím. Ne, že by u nás nebylo o zážitky denně postaráno, ale tento den byl prostě jiný. Věděli jsme, že budeme přijímat poraněnou kočičku - Bereničku z Plzně. Věděli jsme, že se nám vrátí z umístění Valinka s Hanýskem. Věděli jsme, že budeme umísťovat kočičku Nikitku. Také jsme věděli, že nás navštíví jako každou středu naše pravá ruka Markéta. Ani ve snu jsme však netušili, že středa 18.4.2012 bude hluboko vryta do našich pamětí. Ten den jsme totiž přijímali nebožáčka s rozdrcenou předním tlapičkou z Rakovníka.

Dne 18.4.2012 měla být rovněž operována kočička Berenička akutně přepravená z Plzně do Vrbičan, ale protože se zjistilo, že má na oušku a tvářičce obrovský šířící se nádor, byla téhož dne uspána. Kocourek Ringo, kterému patří toto rozloučení, tolik štěstí v podobě milosrdného uspání ten den bohužel neměl.

Na Rakovnicku žijí hodné kočičí duše. Lidé, kteří pomáhají kočičkám, krmí je a starají se o jejich blaho. Když je nejhůře, tak alarmují náš útulek s prosbou o pomoc. Tentokrát se zmíníme o obětavé paní Pavle, která již po několikáté v řadě pomohla umístit poraněnou a zbídačenou kočičku do našeho útulku.

Bylo středeční odpoledne. Jeden z mnoha telefonátů patřil právě paní Pavle, která nám sdělovala, že ví o velmi poraněném kocourkovi, kterého krmí její známá. Kocourek měl dle prvních informací poraněnou tlapičku. S paní Pavlou jsem se domluvila, že by bylo dobré, co nejdřív kocourka chytit a dostat ho do bezpečí. Kocourek se ale jen tak chytit nedal. Toho dne jsme se všichni společně dohodli na předání odchytové klece do Rakovníka. Rakovnická Markét byla odhodlaná klec po cestě z vrbičanské návštěvy odvézt paní Pavle.

Okolo deváté večer téhož dne jsme dostali zprávu, že se podařilo známé paní Pavly kocourka odchytit. Ani jsme nestačili klec předat a odchyt se podařil. Markét neváhala a toho času stále u nás ve Vrbičanech na návštěvě, narychlo jela na otočku pro poraněného kocourka do Rakovníka. Hned po cestě nám volala, že kocourkovi musí něco na tělíčku zahnívat, tak silný zápach to byl.

Po příjezdu Markét a kocourka do Vrbičan nám bylo jasné, že je zle. Kocourek tahal před či za sebou přední tlapičku. Tlapička byla naprosto zkroucená, shnilá a zmasakrovaná. Kocourek byl umístěn do karanténní klece v hlavní budově, seděl na bobku a koukal. Do karanténní klece jsme položili pelíšek v podobě polštářku, který byl do rána nasáklý hnisem. Musím konstatovat, že se v pokoji nedalo dýchat ještě dlouho poté, co byl pelíšek z klece odnesen a vyprán.

Druhý den byl kocourek operován a dostal krásné jméno Ringo. Operace proběhla v odpoledních hodinách na veterinární klinice ve Slaném, kde byla Ringovi amputována přední tlapička. Byli jsme upozorněni na kocourkův velmi vážný stav. Vzhledem k tomu, že úraz byl starý, sužovala již kocourka otrava a velmi silný zánět. Krevní testy napovídaly, že ledviny nefungují tak, jak by fungovat měly. Domů jsem si přivezla hubeného kocourka, kterého bylo potřeba zavodňovat a dokrmovat. Na rady veterináře jsme tedy Ringa zavodňovali a dokrmovali.

V pátek proběhla v útulku diskuze, zda zajet s Ringem na veterinu do Kladna pro infuze, či ještě vyčkat, neboť přeci jen měl Ringo snahu alespoň malinko jíst. Vyčkali jsme do druhého dne, kdy už bylo ale o něco hůře, a protože se nám Ringo už skutečně nezdál, vyrazila jsem vstříc veterinární klinice v Kladně. Paní veterinářka vyhodnotila situaci jako velmi vážnou. Ringovi byla odebrána krev a výsledky opravdu prokázaly velmi silný zánět a nemocné ledviny. Paní veterinářka však pravila, že nasadí antibiotika účinná na zánět a šetrná k ledvinám a uvidíme. Také jsme dostali pro Ringa sadu infuzí, bez kterých by to údajně nešlo.

Stále jsme doufali a věřili, že nad nemocí zvítězíme. Říkali jsme si, že když už kocourek ušel tak strastiplnou cestu a dostal se k nám do útulku, tak to přece nemůže jen tak vzdát. Věřili jsme do poslední chvíle, že se stane zázrak a kocourek přežije. Dostali jsme infuze na tři dny a poté následovala kontrola. Bála jsem se, Ringo den před kontrolou něco málo papal, ale poté se všechno zvrtlo a kocourkův stav se z hodiny na hodinu zhoršoval. V den kontroly paní veterinářka neměla pomalu jak odebrat krev, Ringovo tělíčko bylo vysušené. Paní veterinářka zkoušela vzít krev z krku, ale nepovedlo se, a tak nakonec pomohla zadní tlapička, která nám pár kapiček dala. Výsledky byly alarmující. U kočiček s onemocněním ledvin je průběh různý, a tak byla stále malilinkatá šance na uzdravení. Kdybych mohla vrátit čas, ještě ten den bych nechala Ringa uspat.

Toho dne večer jsem již tušila, že prohráváme. Když začal kocourek zvracet, tušila jsem, že jsme prohráli na celé čáře. Přeci jen ale vysvitla naděje, to když Ringo vyzvracel škrkavky. V tu chvíli jsem si říkala, že zvracení není způsobeno selháním ledvin, ale škrkavkami. Netuším proč, ale naivně jsem si myslela, že ještě nějaká naděje zbývá, ale v podstatě bylo začervení jen dalším potvrzením a poselstvím nezvratné smrti. Bohužel, blížil se konec.

Následující den ráno jsem měla jasno, a přesto jsem si blížící se konec nechtěla opět připustit. Začalo se mi svírat hrdlo úzkostí, srdce mi tlouklo jako zvon, myšlenky se honily hlavou a slzy se draly do očí. Bolest, úzkost a zrychleně i zpomaleně zmatené jednání je mi v nejtěžších chvílích vlastní a dostavilo se i tentokrát. Vždy si moc přeji, abychom měli možnost jednat tak, aby zvířátko netrpělo a věřte mi, je to pokaždé stejně těžké. Jak jen nejlépe vychytat okamžik, kdy to ještě smysl má a kdy už je pozdě?

Milovaný Ringo, patřil jsi do naší velké kočičí rodiny. Od první chvíle jsme doufali, že bude vše dobré, že situaci zvládneš. Viděla jsem tě v představách, jak běháš na terase s ostatními kočičkami a jak ti bude v láskyplném domově dobře. Tentokrát tě však Velká kočka vzala pod svá křídla dřív, než jsme se vůbec stačili rozkoukat. Smrt nás opět přesvědčila o tom, kdo je tady pánem. Ne vždy se nám podaří všem pomoci. Nikdy se nedokážu se smrtí smířit, i když bych si moc přála přijímat a vnímat smrt přirozeněji, ale bohužel, stále to nejde.

Konečně nastala mnou i tebou tolik očekávaná chvíle a došel jsi klidu, kocourku milovaný: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_a_foto_-_nevim,_zda_rozloucen.... Po cestě na veterinu jsem věděla, co přijde a zároveň jsem v duchu prosila o záchranu, aby co nejdřív přišel posvěcený konec. Někde stále vždy cítím plamínek naděje, ale i přesto jsem si byla jistá, že už není cesta zpátky. Po tu dobu, co pracuji s kočičkami, cítím daleko víc a vnímám citlivěji. Lidé psali o šanci a naději pro tebe, kterou jsi od nás skutečně dostal. Na šance a další přežití však bylo již pozdě. Paní veterinářka mne utvrdila v tom, že se blíží konec a další přežívání je již trápením.

Celou dobu jsem měla na veterině ruku na tvém kožíšku. Dostalo se mi velmi důležité a smutné cti, převést tě na druhý břeh. Cítila jsem naprosto jasně před-smrtné i posmrtné křeče. Byla jsem s tebou do poslední chvíle. Koukali jsme si do očí, cítila jsem tlukot tvého srdíčka. Byla jsem u toho, když paní veterinářka poslouchala, zda tvé srdíčko ještě tluče, anebo už definitivně dotlouklo. Vidím stále před sebou, jak moc jsi poslední den zbělal. Kdybych mohla vrátit čas a měla tu sílu odhadnout lépe celou situaci, nikdy bych nesvolila k operaci a strastiplnému týdnu trápení.

Nacházím se ve fázi, kdy se bojím otevřít jakékoliv Ringovo video či foto. Bojím se toho, co se stalo. Vnímám několik zásadních bodů, které měly být vykonány jinak. Je mi tam někde uvnitř nesmírně těžko. Venku svítí sluníčko, v mé duši je prázdno.

Ringův dubnový týden bude už navždy vryt hluboko v mé paměti a bude mi výstrahou pro dny budoucí. Přesně tak to cítím a lituji každé minuty utrpení, kterou musel Ringo podstoupit. Jediné, co mi dodává sílu je, že netrpěl Ringo někde venku v zimě v křoví, smrt by si na Ringa ukázala určitě, ale nemilosrdně pomaleji.

Milovaný Ringo, vzpomínáme na tebe se slzami v očích a nikdy nezapomeneme. Byl jsi a stále budeš jedním z nás. Spinkej už navždy v klidu a pokoji.

Jeden za všechny a všichni za jednoho,

Kristýna a celá tvá velká zvířecí rodina

nekonečnost bytí


ten, kdo zůstane alespoň v jednom srdíčku, nikdy neodejde, Ringo jsi tu už navždy....

vzpomínka na Ringa


Říká se, že se vždy stane, co se má stát. A tak tomu bylo i u Ringa. Není pravda, že byste mu prodloužili trápení. Dali jste mu všichni v srdíčkovém útulku týden lásky a péče, kterou kocoureček určitě nikdy nezažil. Je smutné, že odešel, ale odešel s tím, že na něm někomu záleželo, že ho někdo měl rád a to je to nejcennější.

Ringoušku, nezapomeneme!

Ringo


Milá Kristynka,
dali ste Ringovi tyzden v ktorom mozno jediny krat v zivote zazil bezpodmienecnu lasku, pozornost a maximalnu starostlivost.
Ringovi je v kocicim nebi urcite krasne a spomina na Vas s rovnakou laskou ako Vy na neho.

Kocici Nebe


Kristýno, netrapte se tím, co mohlo být jinak, bohuzel nekdy nemuzeme predvidat, co se stane, podstatné je to, ze jste se Ringovi snazili pomoct a byli u nej az do konce.

Ringousku, odpocivej v pokoji.

Misa

Statečný Ringo


Ringoušku, odpočívej v pokoji. Jsem moc ráda, že s tebou do poslední chvíle byla milující bytost, nebyl jsi sám a to je moc dobře, zažil jsi lásku a to platí. Nikdy nezapomenu, i když jsem tě znala jen z videí pouhých 7 dní.Sbohem kocourku.

Přihlášení

 

Facebook a my

Spolupracujeme

Podpořte nás nákupem přes tento banner u Zoohit.cz

Podpořte nás nákupem přes tento banner u Superzoo.cz

Vse pro kocky v Superzoo.cz

Náš útulek se účastní projektu "Click and Feed"