Rozloučení s milovanou Beruškou

Rozloučení s milovanou Beruškou

kočičí útulek

Slzy se derou do očí jen při sebemenší vzpomínce na milovanou kočičí stařenku Berušku. Vidím ji na oblíbených místech - koukající z okna do dáli, sedící ve dřezu i odkapávači na nádobí, spící na lavici, spící na židli, spící na lince, papající bonbonky. Kdybych měla vypsat vše, co jsme u nás v útulku s Beruškou prožili, byl by to velmi dlouhý a velmi smutný příběh jedné z opuštěných a venku strádajících kočiček, která se na sklonku života vážně nemocná dostala do srdíčkového domova a zažila teplo domova i lásku.

Byla to hlavně Beruška, kdy se pro její vážný stav jedna moc hodná paní obrátila o pomoc na manžele Thomovy – známé cestovatele po asijských zemích a spisovatele. Poté se již rozjela velká záchranná akce a několik kočiček ze Strnadova zahradnictví v Praze putovalo k nám do útulku.

Vidím a naplno vnímám naprosté detaily - takové ty okamžiky, které by člověk jindy zapomněl, ale ony se stále derou na povrch, protože tady byly a staly se. Detaily až tak hluboké a pro mne velmi důležité, že to snad ani nemůže být pravda. Pamatuji se, jak vypadala odchytová klec kolegů ze spřáteleného sdružení, kteří se na odchytech podíleli. Pamatuji se, kde byla zaparkovaná auta – naše i kolegů. Pamatuji se, kdo kdy přišel a proč. Pamatuji se, jak vypadal dům, ve kterém krmička zajistila kočičky do našeho příjezdu, ale také jak vypadalo prostředí včetně napůl rozbitých skleníků, kde měly kočičky mizerné a provizorní zázemí. Všude bylo vlhko, těžko a sychravo. Pamatuji se na rodinnou tragédii hodné krmičky a další podrobnosti s tímto velkým příběhem související. Kočičky horních a dolních bezdomovců ze Strnadova zahradnictví v Praze a jejich osudy nás provázely a provázejí již velmi dlouho.

Je mi to všechno tak moc líto. Beruška u nás byla několik let. Když jsme chudinku přijímali, ležela v horečkách v polorozpadlé garáži. Všude byla moč, mokro a linoucí se nelibá vůně. Kočičku jsme přijímali doslova polomrtvou, mokrou, slepenou průjmem a chrčící. Vzpomínky jsou nesmírně živé. Když jsme nyní po letech Berušku odvážela naposledy na veterinu, to abych se s Beruškou naposledy rozloučila, milovaná kočenka vypadala stejně špatně jako při příjmu do útulku, jen s tím rozdílem, že tenkrát se podařilo nezvratný osud zpomalit, kdežto tentokrát chudinka již skutečně umírala. Ale vraťme se na začátek příběhu Berušky, která vlastně již v době záchrany byla na sklonku svého života. Kdoví, co všechno prožila, co vše naši Berušku v životě potkalo. Moc by mne zajímalo, jaký měla osud, co se stalo, že se ocitla opuštěná, zda to či ono. Nikdo z nás tenkrát netušil, že se podaří Berušku zachránit. Berušky “z mrtvých vytání“ bylo pro nás pro všechny velkým překvapením. Na druhou stranu z této skupiny kočiček nás hned na počátku opustila na první pohled vcelku “zdravá“ mladá kočička Terka, která pro svůj vážný stav podlehla otravě extrémního začervení a možná se přidaly i jiné přidružené infekční nemoci. Tenkrát mne kontaktoval lékař horoměřické kliniky a žádal o svolení euthanasie pro kočičku Terku, neboť již nebylo kočičce pomoci. Bylo to strašné, ale nevyhnutelné.

Od první chvíle se u nás Beruška stala kuchyňačkou. Pamatuji se, jak se Berunka rozkoukávala, jak se zabydlovala společně se svými kamarády – Merlinkem, Ferdou, Leou, Terkou, Chiquitkou. Následoval příjem koťat – Frencis a Jonnyho ze stejné lokality, koťata šla k nám do jednoho z vrchních pokojů. Bylo vidět, především u kočiček kuchyňaček, jak zprvu nechápaly, kde jsou. Jak se následně pomaličku na světlo světa draly neduhy, které kočičky trápily a sužovaly – chronická onemocnění, alergie, prostě vše, co mohlo potkat dlouhodobě strádající neléčené kočičky.
kočičí útulek

Každá kočička je originál a stejně tak Beruška byla originální. Byla to kočička milá, hodná, přicházela si pro pohlazení, ale nikdo ji nesměl brát do náruče, kdepak - to se Berušce nelíbilo. Mnohdy seděla na lavici vedle návštěvy a upřeně si návštěvu prohlížela. Když byla Beruška v dobrém rozpoložení, seděla na kuchyňském stole, no a když si dávaly návštěvy kafíčko, frkala kočička o sto šest, anebo se za chroptění na stole čistila. Zlatíčko naše milované s námi prožilo dlouhý čas. Beruška se dokonce při příležitosti jedné z návštěv opět přišla předvádět na kuchyňský stůl, čistila se, myla se a najednou jí vypadl shnilý špičák na stůl. Dlouho jsme se této příhodě smáli. Vzpomínky zůstávají.

Beruška byla symbol a neodmyslitelná součást srdíčkového útulku. Beruška neodmyslitelně připomíná ještě dobu před založením útulku, starou kočičí dobu, staré zážitky, starý a přesto nový život. Tak moc vzpomínek se k Berušce váže, nedá se zapomenout. Beruška se s námi přehoupla z doby před vznikem, do těžkých i radostných začátků a stejně tak do těžkého i radostného rozkvětu útulku.
Jak běžel čas, ubíhaly měsíce a roky, Beruška na tom byla se zdravíčkem hůře a hůře. Kočičí babičku jsme průběžně léčili, tu a tam prokapali infuzemi, to když byla situace ještě horší než obvykle. Paní doktorka nad Beruškou pokaždé při pravidelné kontrole útulku pokyvovala hlavou. Pro svůj vážný stav nemohla být Beruška nikdy kastrována. Bohužel, vážný stav se nepodařilo nikdy nadobro zvrátit a postupem času na povrch vyplývaly další skutečnosti – podezření na zhoubné onemocnění, nemocné srdíčko, voda na plicích, staré zlomeniny. Věděli jsme, že Beruška dlouhodobě chrčí, někdy bylo chrčení mírnější a jindy zase výraznější. Následně se v nepravidelných intervalech prohnala větší zátěž a nutná léčba, to když chrčení gradovalo. Nicméně, v poslední době byly návštěvy veteriny čím dál tím častější. Beruška nereagovala na léčbu, chvílemi byla na ostatní kočičky i nevrlá a dlouhé hodiny vylehávala a odpočívala na svých oblíbených místech.

Berušku jsme znali jako nesmírně laskavou, milou, hodnou, ale absolutně svou kočičku. Beruška chodila zobat bonbonky s ostatními kočičkami, to nikdy nechyběla. Když chyběla její přítomnost u bašty či neležela při návštěvách na stole, bylo něco špatně. Vzpomínek na Berušku je velmi mnoho, jsou čerstvé, i když se některé odehrály velmi dávno.

Berušky dcera Lea, která přijela do útulku společně s maminkou Beruškou, je povahově úplně jiná, ani za několik let se nám nepodařilo získat její důvěru.

Poslední měsíc byl velmi zlý, poslední týdny byly nesmírně těžké a poslední tři dny byly strašně nešťastné a smutné. Cítila jsem neodvratný konec, ale přesto jsem doufala. Často jsem s Beruškou vyjížděla na veterinu, každé další vyšetření však pokaždé odhalilo něco navíc - něco zásadního a nezvratného. Přes naléhavé případy v srdíčkovém útulku přebíjející se navzájem, nebylo možné vše zaznamenávat na web, ale vše a detailně je ve mně natrvalo uložené. Vidím živě, jak si Beruška v posledním životní etapě vyhledávala nová místa k odpočinku – na lince za dřezem, za čističkou vzduchu, nakonec i pod lavicí. Bylo to všechno tuze moc smutné.
kočičí útulek

Nemoc ve finální fázi napadla střeva, plíce se zalily vodou a přišlo nezvratné rozloučení. Kapička naděje spočívala v náhlém zánětu způsobující průjem, který třeba ještě zaženeme. Nic takového se ale nestalo. Podezření jsem měla také na zánět dělohy, což je u nekastrované kočičky možné, ten se však také nepotvrdil. Pátek byl dramatický, ale ještě stále s nadějí, sobota byla také dramatická, ale naděje zde byla stále, ještě pořád mohla zabrat léčba a navíc Beruška na veterině ožila, avšak doma opět upadla. Přikrývala jsem Berušku dekou, usnula ve vrchním patře proutěného domečku, kde odpočívala celý den, poté se odebrala pod lavici, kde zůstala do rána. Další návštěvu veteriny jsme plánovali až v pondělí, ale dramatická situace si vyžádala nedělní návštěvu. Tomu předcházely poslední těžké chvíle a smutné zážitky.

Beruška odpočívá: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_a_foto_-_Beruska_v_lecbe_na_t...

V neděli ráno jsem odjížděla do Prahy pro Kleofáška se zlomenou páteří. Před odjezdem jsem trávila čas u Berušky. Také poslední tři noci před rozloučením byly bezesné. V neděli jsem zkoušela kočičce dávat papání, ale stejně tak jako předešlý den si Beruška nic nevzala. Pocit, když kočička nepapá, znám moc dobře, je to nesmírně velká psychická zátěž. Odpoledne, když jsem se vrátila s Klofáškem z veteriny, běžela jsem za Beruškou, kočenka byla stále pod lavicí. Když jsem na kočenku chtěla sáhnout, tak se bolestivě stáhla. Okolo druhé hodiny jsme napojili Berušku na nutnou infuzi a naskytl se nám moc smutný pohled. Beruška začala dýchat tak moc těžce, ihned jsem tedy kontaktovala naší paní doktorku, která kontaktovala službu na veterině, naložila jsem Berušku do přepravky a odvezla jsem ji na veterinu dát kočičce poslední sbohem.

kočičí útulek
Celou cestu Beruška již ležela na boku a ztěžka dýchala, byly to ty nejsmutnější momenty, které jsem s kočičkou kdy zažila. Slzy stékaly po tvářích, přicházelo pomalé a smutné loučení s nemocnou kočičí babičkou. Celou dobu jsem byla s Beruškou, celou dobu jsem na kočence držela ruku, až do polední chvíle, až do samotného konce. Cítila jsem tlukot srdíčka Berušky a Beruška cítila mou ruku na svém kožíšku, jen na mne pohlédla a opět ulehla. Lidé v ordinaci si nás samozřejmě všímali a jedna milá paní se mnou započala hovor, aby odvedla pozornost na jiné téma.

Poslední rozloučení s milovanou Beruškou:
http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_a_foro_-_ranni_Beruska_19.5.2013

http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/posledni_rozlouceni_s_Beruskou_19.5...

Beruško milovaná, nikdy na tebe nezapomeneme a vždy budeme na tebe - nesmírně milou a hodnou kočičí stařenku vzpomínat s tou největší láskou. Budeš nás vždy provázet dlouhými vzpomínkami, protože za tvého života prošlo srdíčkovým útulkem mnoho kočiček a psaly se smutné i veselé příběhy. Zůstaneš už navždy v našich srdcích, myslích a duších, tam někde hluboko uvnitř, tam kam patří jen naše společné vzpomínky.

Vzpomínáme!

Za všechna Srdíčka
Autorka: Kristýna Kacálková

Naše zlatá Beruško,


díky za to, že jsi tu s námi byla a že jsme tě mohli mít rádi.Bude tomu i napořád.

BERUŠKO OBLÁČKOVÁ,


jsem ráda, žes mi dovolila pohladit svůj kožíšek, i když jenom lehounce a krátce. Dala jsi mi najevo, kdo je tou opravdickou kočičí dámou, skočila jsi v kuchyni na okno a už jsi se mnou nevedla žádnou řeč. Tolik důstojnosti bylo v tvém postoji v té krátké chvilce! Tehdy jsem ještě nevěděla, jak těžký život jsi prožívala, než se tě ujaly vlídné dlaně tety Kristýny. Jsem ráda, žes dožila jako milovaná, v teple a klidu, že tvé srdíčko dotlouklo v přítomnosti dobrého člověka.
Slibovala jsem si, že nebudu brečet, kočenko milá...slovo jsem nedodržela. Sbohem Beruško...

sbohem stařenko


Berušku jsem viděl na vlastní oči a budu na tu chlupatou ozdobu kuchyně vzpomínat. Neumím sice vládnout jazykem,jako ...teta Kristýna... a tak to možná nevizní,ale dokud si bude kočičku někdo pamatovat,stále tu alespoń částečně bude...

Statečná Beruška


Beruško krásná, přestála jsi tolik trápení a nakonec jsi našla láskyplný domov ve Vrbičanech, jsem tak moc ráda, že jsi mohla odejít v klidu a že u tebe byla tvoje panička Kristýna, která tě nadevše milovala. Berušenko, odpočívej v pokoji, nikdy nezapomeneme!

Přihlášení

 

Facebook a my

Spolupracujeme

Podpořte nás nákupem přes tento banner u Zoohit.cz

Podpořte nás nákupem přes tento banner u Superzoo.cz

Vse pro kocky v Superzoo.cz

Náš útulek se účastní projektu "Click and Feed"