Poslední sbohem Kukýskovi

Poslední sbohem Kukýskovi

kočičí útulek
„Člověče milý, zastav se na chvíli a naslouchej zvířecí duši, mnohé pak pochopíš. Slyšíš a cítíš ta tichá slova, klid, lásku a mír?“

Zastavila jsem se tedy na chvíli a skutečně jsem mnohé pochopila, i přesto mám před sebou ještě dlouhou trnitou a zároveň krásnou cestu moudrého učení plného smutku, naděje, poznání, lásky a zjištění.

Vzrůstem maličký černý kocourek až z dalekého Bílovce - města na severu Moravy. Sever Moravy je navíc mým rodištěm a domovem mé rodiny, kde jsem strávila celé své dětství i mládí. Podivně malý černý kocourek s atypickou stavbou těla si našel cestu vzdálenou několik set kilometrů až do našeho útulku. Je to neuvěřitelné. Osud napsal další smutný příběh. Nikdy bych nevěřila, že vše dopadne tak, jak si od samého začátku maličká kočičí dušička přála. Setkání s Kukýskem rozhodně nebyla náhoda, bylo to setkání nezapomenutelné, dojemné a naplněné pochopením.

Když nám poprvé volala paní z Moravy s prosbou o umístění kocourka do srdíčkového útulku, napadlo mne, že se zřejmě odchyt vůbec nezdaří a realita přijetí kocourka k nám vzhledem k opravdu velké vzdálenosti několika set kilometrů můj pocit ještě umocňovala. Byla jsem si téměř jistá, že tato záchranná akce nevyjde. Přesto jsem se zpětně několikrát nad celou podivuhodnou událostí zamýšlela. Ba dokonce jsem se zmínila o kocourkovi z Moravy mladší sestře, která se mne po pár týdnech zeptala: „Kristý, tak už je u vás ten kocourek z Moravy?“ „Ještě ne,“ odpověděla jsem. Zpráva o kocourkovi z Moravy v nás pevně utkvěla a za žádnou cenu nechtěla odeznít. Usadila se někde hluboko a natrvalo už zůstala. Po delším čase paní volala znovu. Tentokrát už s tím, že má kocourka odchyceného u sebe doma v karanténě. Dokonce už byly dojednány velké plány o převozu kocourka do Prahy, kde jsme si ho měli převzít. Plány byly nakonec přes větší i menší úskalí opravdu zrealizovány. Vše na sebe až neuvěřitelně tajemně navazovalo. Skutečný význam jsem však pochopila až po tom, co nás Kukýsek opustil.

Kocourka jsem si v Praze nakonec opravdu převzala: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/prijem_z_Bilovce_-_kocourek_20.5.2012. Do Prahy byl kocourek převezen za pomoci kočičích kolegů z První společnosti za práva koček.

Pro nás i pro Kukýska nastaly dny neklidu a zároveň harmonie. Kukýsek měl povytažená třetí víčka, slintal a teklo mu z čumáčku. Povytažená třetí víčka vždy signalizují nějaký problém, a proto je potřeba zůstat obezřetnými. Zpočátku Kukýsek papal, ale léky mu nezabíraly a střídaly se u něj dny dobré i špatné. Nikdy nezapomenu na moment, kdy Kukýsek přestal jíst. Stále dokola jsem mu nosila tuňákové ledvinové kapsičky od Royal Canin, které měl nejraději. Prosila jsem kocourka, aby papal, hladila jsem ho a předávala mu energii. Navštívili jsme opakovaně veterinu a již potřetí v rámci tří týdnů byl kocourek na infuzích. Kocourkův stav se nelepšil, ba naopak jsme se propadali hlouběji a hlouběji. Kocourek v posledních dnech nezvládal ani otevřít oči, jak urputně bojoval s těžkou nemocí.
kočičí útulek

Zavzpomínám-li na Kukýskovu cestu, musím říct, že se jednalo od samého začátku o prazvláštní a těžkou situaci. Jakmile kapala infuze, kocourka bylo nutné stále hlídat a mnohdy promačkávat žílu, aby infuze skutečně a plnohodnotně kapala. Zdálo se, jakoby už kocourek věděl, že žádných infuzí není potřeba, léčba ztrácela svůj smysl. Péče o kocourka byla velmi náročná, špatně se mu podávaly léky, byl křečovitý a jakoby zkroucený. Přesto se jednalo a milé a mazlivé stvoření. Stačilo Kukýska pohladit, sednout si k němu, naslouchat a Kukýsek byl člověku naprosto oddaný. Jen při vzpomínce na kocourkův vrnící projev se oči zalesknout pod náporem slz.

V rámci úterní plánované cesty s kocourkem Kimánkem na specializovanou kliniku v Horoměřicích, jsem vzala na vyšetření také nemocného kocourka Kukýska. Kukýsek totiž nepapal a naměřená teplota byla jednou dole a podruhé nahoře. Pan doktor vyslovil velmi vážné obavy s malou kapičkou naděje na vyléčení. Kukýsek měl zasažené plicní pole, zvětšená játra i ledviny a stlačená střeva. Dostali jsme čtvrteční termín pro odběr vzorků k diagnostice, který byl nakonec pro nové časové události zrušen. Druhý den ve středu jsem opět vzhledem k závažnosti Kukýskova stavu navštívila naši kliniku v Kladně, kde se dle vyšetření krve paní doktorka vyjádřila v tom smyslu, že by dala kocourkovi ještě do soboty šanci. S paní doktorkou jsem se tedy domluvila tak, že pokud by se kocourek pořád nelepšil, byl by v sobotu milosrdně uspán. Tentýž středeční den jsme ale ve večerních hodinách dostali zprávu, že je situace velmi vážná a Kukýska máme určitě přivézt druhý den na veterinu. Přišly totiž výsledky z laboratoře, a proto bylo nutné pro další opatření osobní setkání na veterině. Následující den ve čtvrtek přišlo obrovské zklamání, které podtrhlo zoufalství. Ten den jsem byla přesvědčená o tom, že si Kukýska odvezu domů a budu jen poučená o závažnosti kocourkova stavu a Kukýsek dostane nové léky. Mýlila jsem se, bylo mi dopodrobna vysvětleno, že už nelze Kukýskův stav zvrátit a bylo by už jen hůře. Kocourek měl uzliny jako švestky a orgány měl zasažené nádory plné lymfocytů. Slzela jsem a paní doktorka mi vysvětlovala, že již nemůže opravdu nic víc udělat. Vzít si kocourka zpátky domů do útulku by znamenalo jen prodlužování trápení a těžké umírání. Na adresu milosrdného uspání jsem lehce přikývla ANO.

Kukýsku, rozloučení s tebou bylo tak strašně těžké a dojemné. Zoufalství bralo dech a beznaděj svírala hrdlo. Hladila jsem tvůj kožíšek v posledních chvílích tvého vyhasínajícího života a ty jsi nepopsatelně vrněl. Vnímala jsem každý tvůj záchvěv a slzy mi tekly po tvářích. Slzy velké jako hrachy až do chvíle, kdy přišlo vysvobození. Moudré vysvobození a poznání pro nás pro oba. Uprostřed věty zastavil se čas, slova důvěrná i cizí se najednou rozplynula. Opět bylo strašně těžké pochopit, co bude dál. Stejně tak jako pokaždé ani tentokrát jsem se nemohla s tak velkou ztrátou smířit. Přemýšlela jsem nad tím, zda přišel opravdu konec. Kukýsku, ty víš stejně dobře jako já, že skutečný konec určitě nepřišel.

S každým Kukýskem roste v paničce velké poznání a násobí se láska, hodnota poslání a úcta ke všem živým bytostem. Úcta k životu, úcta k opuštěným a potřebným.

„Člověče milý, je-li ti sil a dobrého srdce dáno, pomáhej potřebným. Vždyť to vše je tvou vizitkou, kterou si poneseš už navždy dál. Nestůj jen tak a pomáhej, prosím.“

Spinkej v pokoji a klidu, nikdy na tebe nezapomeneme, Kukýsku náš milovaný!

Kristýna a všichni tví srdíčkoví nejbližší

Kukýskovi


Kukýsku spinkej v pokoji, byl jsi a budeš pro nás nezapomenutelný, světýlko na cestě. Posílám pohlazení tobě i všem za kterými jsi odešel.

Přihlášení

 

Facebook a my

Spolupracujeme

Podpořte nás nákupem přes tento banner u Zoohit.cz

Podpořte nás nákupem přes tento banner u Superzoo.cz

Vse pro kocky v Superzoo.cz

Náš útulek se účastní projektu "Click and Feed"