Jak jsem se seznamovala s cizí kočkou II.

Jak jsem se seznamovala s cizí kočkou II.

kočičí útulek
Mňauhoj, tady Sofie, tak se zas nakupily příhody, které bych Vám tady chtěla popsat, protože u nás doma je to učiněný drama! Dneska je to 10 dní, co je u nás ten nový bílý člen domácnosti, Lili. No a moc do noty jsme si zatím nepadly, to Vám povím.

Předně chci říct, že se páníčkové docela snažej. Lili má svoje mističky na vodu a jídlo a já mám ty svoje. Stejně tak máme obě svůj vlastní záchodek a tak to má být! No, já jsem tady samozřejmě pánem a tak jím i z Lilinčiných misek a Lilinčin záchodek jsem si přivlastnila. Je v něm jiné stelivo, takové hnědé, hezky voní a když udělám loužičku, tak se v něm udělá hrudka. A tak chodím jen na ten její. Můj velký krytý záchodek s takovými bílými krystalky (prý silikagel, nebo co) se mi už tolik nelíbí a nechodím na něj vůbec a ona taky ne. Páníčkové se taky pořád s tetou Kristýnou radí, aby všechno udělali správně.

Páníčkové nás spolu nechávají samotné a tak nevědí, co se tu přes den děje. A já jim to nepovím, to se ví, oni mému mňoukání stejně nerozumí. Ale já moc nemňoukám, to je taky fakt. Panička se ptala tety Kristýny z útulku ve Vrbičanech, zda nás má zpočátku oddělit do různých místností, ale prý by se to seznamování jen prodloužilo a tak jsme od začátku spolu. Nechali nás dokonce doma přes noc, když jeli pryč, ale na to jsem zvyklá, já bývám doma sama, protože páníčkové hodně pracují a taky občas jedou k rodičům, kteří mají pejsky a tak mě nechtějí stresovat převážením a pobytem v cizím prostředí a já jsem jim za to vděčná.

Já bych si docela ráda Lili očuchala, tak vždycky číhám u toho jejího úkrytu, pozoruju jí a snažím se tam za ní dostat, což se mi nedaří, protože ona vždycky vleze tam, kam já nemohu. Občas po ní hrábnu pacičkou, ale nedosáhnu. Ona pak zničehonic vyběhne z úkrytu, já se polekám a to je jasný, hned na sebe syčíme a chrochtáme…ona vlítne do jiného úkrytu a odtud na mě hrdelně vrčí…To se mi nelíbí, já bych se i kamarádila, ale Lili se nenechá, pořád se strašně bojí.

A asi se bojí čím dál tím víc, protože začala čurat jinam než do záchodku. Já teda nevím, jestli za to můžu já, snažím se ji moc neprohánět, ale někdy se honíme, to je fakt. Když byli páníčkové pryč, načurala jim do postele a zrovna včera ráno jim zas počurala křeslo. Oni si páníčkové nejdřív mysleli, že to dělám já, ale dneska byla moje kočičí čest očištěna, protože jsem spinkala pěkně s páníčky v postýlce, oni už byli vzhůru a slyšeli Lili, jak škrabe křeslo, pak odhrabává moji deku a pak, když vstali, našli tohle čerstvé nadělení. Panička byla moc smutná a skoro plakala, protože si prý už neví rady a že prý ví, že Lili volá o pomoc, ale neví, jak jí pomoct. Říkala něco o tom, že prý snad Lili mají možnost vrátit zpátky do útulku a já si myslím, že by to bylo lepší, když se kvůli ní tak trápí! Jenže oni se nechtějí tak snadno vzdát.

Ještě jedna nepříjemná příhoda se stala a za tu teda já nemůžu vůbec. Panička přinesla předevčírem domu takové kapičky, Bachovy esence se to jmenuje, a kape nám to na jídlo, do vody, a mě, protože se mazlím, dokonce potřela čumáček a bříško. Moc hezky ty kapičky voní a jsem po nich taková klidnější. Panička vyprávěla páníčkovi, že ta paní, co jí kapičky namíchávala, se vyptávala, zda je jedna z kočiček dominantní, zda jsme agresivní, plaché, jak jsme staré a jak dlouho nás páníčkové mají, a namíchala prý ty kapičky asi ze sedmi esencí, jedna esence je dokonce na zvládání starších traumat, protože jsme prý obě z útulku a tak se neví, co se s námi dělo, než jsme do útulku přišly. Móc chytrá paní, zdá se, tahleta míchačka esencí.

No a panička prý dostala za úkol vykapat i pelíšek a další místa, kde se zdržujeme, a tak to svědomitě udělala a když chtěla Lili vykapat úkryt, ve kterém zrovna byla, snažila se Lilinu opatrně vystrkat a ta jí kousla! Vážně! To já bych teda paničku nikdy nekousla! Byla to chvilka a panička má skoro prokousnutou ruku, ošklivě jí to nateklo a spí se studeným obkladem. Lili jí zabořila do ruky celý špičák, bylo z toho strašně moc krve! Na Lili se nezlobila, prý je to její vina (paničky, ne Lili), že ji asi vyděsila a to já vám můžu na kočičí chlup přísahat, že to ta Lili udělala, protože se lekla. To my kočky děláme, když se bojíme, tak jsme nevyzpytatelné.

Panička s páníčkem nám chtějí dát na seznámení měsíc. Tak máme ještě 20 dní, abychom k sobě aspoň trochu našly cestu. Budu se muset taky snažit, to je pravda, protože panička je smutná, to já poznám. Oni jsou vůbec páníčkové z nás kočiček nervózní a my jsme zase nervózní z nich a to je začarovaný kruh. Jenže my kočky jsme holt individuality a nemusíme se vůbec snést!

Tak já Vám nevím, já se zase ozvu s dalším vývojem, je to u nás mazec, ani já nevím, jak to skončí. Tak se mňaute a zas někdy. Sofie

Autorka: Štěpánka Lörinzová

Přihlášení

 

Facebook a my

Spolupracujeme

Podpořte nás nákupem přes tento banner u Zoohit.cz

Podpořte nás nákupem přes tento banner u Superzoo.cz

Vse pro kocky v Superzoo.cz

Náš útulek se účastní projektu "Click and Feed"