Rozloučení s milovaným Človíčkem

Rozloučení s milovaným Človíčkem

doplníme
Drobný moureček s delší srstí byl do útulku přijat na naléhavou prosbu naší kočičí kolegyňky Jitky. Dne 28.11.2013. Človíčku, kdyby se dal vrátit čas a my bychom věděli, že nás tak brzy opustíš pro svůj vážný zdravotní stav, našeptali bychom ti do oušek spoustu důležitých informací, které patří jen vám - ztraceným duším, kterým jsme chtěli pomoci, ale na záchranu bylo už pozdě.

Mé původní představy se během vteřiny zhroutily jako hromádka z karet. Viděla jsem v představách Človíčka, jak již zdravý a plný života odjíždí do nového domova vstříc lepším zítřkům a najednou jsem cítila jen sucho v krku a strašlivou bezmoc, bolest na duši a palčivý tlak v očích. Jedna z maličkých bublinek se oddělila z pozemské srdíčkové bubliny tvořící jeden celek a vznášela se výš a výš, aby střežila klidný spánek svých kočičích kamarádů, kteří svůj život vybojovali, či za něj ještě usilovně bojují.

doplníme
Oči plné slz a vzpomínky na milovaného kočičího kamaráda Človíčka. Detailně vidím den, kdy jsem si pro kocourka jela na Mělnicko. Vnímám cestu na veterinu, návštěvu veteriny, radost i smutek, boj i vítězství, šílený prosincový kolotoč. Milovaný kocourek Človíček nám vracel naprosto vše svou náklonností, byl vděčný a neuvěřitelně milý. Naplno vnímám noc ze soboty na neděli, kdy jsem nocovala s Človíčkem na karanténě. Sváťa hudroval z karanténní klece a já jsem ležela na zemi s hlavou v kočičím pelíšku přikrytá dekou a vedle mne spinkal vděčný Človíček. Vzpomínky už navždy zůstanou, ty nikdy nezmizí. S každým zvířátkem přichází velký srdíčkový příběh a je úplně jedno, jak dlouho u nás zvířátko bydlí – zda den, týden, měsíc, rok či déle.

Na Vánoce před poslední cestou na veterinu jsem chtěla natočit video, ale pod náporem emocí nebylo nic takového možné. Jediný pohled na těžce dýchajícího Človíčka mne naprosto paralyzoval. Najednou jsem si uvědomila, že ještě zdaleka nedokážu přijímat smrt, i když je mnohdy pro umírajícího vysvobozením. Dostavila se bezmoc, nebylo již možné udělat nic, co by kocourkovi pomohlo vrátit život… A nakonec, kdo říká, že tady je to lepší, než tam nahoře? Nevím, ale zatím to neumím vstřebat.

* 28.11.2013 Video a foto - příjem z Mělnicka, kocourek Človíček: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/prijem_z_Melnicka_-_kocourek_Clovic.... Kocourek Človíček je šíleně, ale šíleně hubený, nenechte se zmást delší srstí - i mne osobně to zmátlo. Pohmatem jsem se zhrozila a na veterině následovalo totéž. Človíčkovi vystupuje páteř, zapáchá průjmem a hnilobnou rýmou. Hovínko poputuje do laborky, už víme, že vyhublost může způsobit nějaké bakterie, parazit či nějaká nemoc. Krevní zkouška poukázala na šílený zánět v tělíčku kocourka, který může být způsobený čímkoliv. Pokud je podezření na smrtelnou kočičí chorobu - vyplyne tak např. ze základní krevní zkoušky či pohledem (nafouklé bříško, vystupující páteř, anémie), pak je kočička testována na smrtelné kočičí choroby. Človíček byl testován také - na FIP, FIV i FeLV - na tyto smrtelné infekční choroby je negativní. Človíček dostal na veterině antibotika, momentálně kape infuzi a druhá antibiotika může dostat až po zavodnění. Odčervení i vnějších parazitů postřikem máme zatím zakázáno, aby kocourek nebyl i nízkou dávkou postřiku ohrožen na životě, tak moc vyhublý a tak špatně na tom je. Odblešíme postřikem nejdříve za dva dny a odčervíme mírně pastičkou až v dalších následujících dnech. Cesta byla dlouhá díky nepřízni počasí, ale jsme zdárně doma a stihli jsme i veterinu, která byla nutná.

* 28.11.2013 Video a foto - večerní Človíček v pelíšku: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_a_foto_-_vecerni_Clovicek_v_p.... Doplňuji, že Človíček má zanesené některé nehtíky, po natočení videa jsem se snažiola nános odstranit, ale kocourek se osopil, bolí ho to :-(. No, uvidíme, mám pocit, že budeme muset zabojovat po všech směrech. Chudáček - je to chudáček. Človíček je šťastný, že má pelíšek, ťape mléčným krokem.

* 5.12.2013 Video a foto - Človíček po návštěvě veteriny: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_a_foto_-_Clovicek_po_navsteve.... Kocourek Človíček přibral. Vše nám usnadnil tím, že s chutí celou dobu papá. Stále je však hodně nemocný - výtoky z očí i čumáčku přetrvávají. Příznaků rýmy se však nelze zbavit hned. Človíček měl při prvních odběrech při příležitosti první návštěvy veteriny v den příjmu velmi špatnou hematologii. Další krevní zkouška bude provedena za týden, dnes by bylo ještě brzy. Pokud další odběry krve potvrdí špatnou hematologii, půjde krev k rozborům do laboratoře. Celkově dělá kocourek pokroky, ačkoliv mu stále vystupuje páteř, už to není až tak výrazné.

* 12.12.2013 Video a foto - Človíček a Sváťa po návratu z veteriny: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_a_foto_-_Clovicek_a_Svata_po_.... Na fotografiích je ukázka díry v patře kocourka Človíčka. Oba kluci jsou nadále v léčbě, zítra odejdou Sváti stěry do laboratoře. Oba kocourky čeká kastrace, až budou v lepší kondici a Človíčka navíc operace patra.

* 12.12.2013 Dnešní veterina - Človíček, Sváťa a Jenovéfka: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/veterina_12.12.2013_-_Clovicek,_Sva.... Jenovéfce byl vytažen jistící steh. Jenovéfka měla pokastrační ranku větší, naštěstí je vše v pořádku. Na jedné straně byla ranka maličko chycená, to jsme úplně zažehnali a na druhé straně byl právě onen jistící steh, který paní doktorka odstranila a kousilínek nechala, aby se vstřebal... Človíček je i nadále v léčbě. Kocourkovi se zlepšila hematologie - krvinky klesly o polovinu, což je super a tím páden nemusíme krev zasílat k rozborům do laboratoře. Vyšetření ukázalo, že má Človíček poškozené vrchní patro v tlamičce, má tam díru a podstatně větší, než měl Jonatánek. Človíček má v tlamičce díru i rýhu. Jakmile bude mít sílu podstoupit operaci, bude mu patro operováno.. Zatím léčíme, rýma je stále silná. Človíček však dobře papá a zakulatil se... Sváťa má také stále rýmu a navíc krevní zkouška ukázala, že má kocourek stále - naštěstí - již mírný zánět. Protože antibiotika nezabírají na 100%, jak by měla, stěr z čumáčku bude odeslán do laboratoře...

* Za ten kraťoulinký necelý měsíc následovala řádka fotografií, videí a záznamů o zdravotním stavu milovaného Človíčka, které byste dohledali na srdíčkovém webu. Radovali jsme se, ale i obávali. Těšili jsme se, že vše zvládneme. Bohužel, v sobotu 21.12.2013 přišel krutý zlom. Akutně jsme vyjížděli na veterinu, protože se Človíčkovi citelně přihoršilo, byla sobota. Poté opět v pondělí a nakonec také na Vánoce v úterý, kdy už jsme se se loučili naposledy.

* 23.12.2013 Video a foto - Človíčkův závažný boj, díky za každý nový den, kdy bude líp: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_a_foto_-_Clovickuv_zavazny_bo.... Vidím každý detail, vidím zuboženého kocourka, který má jen kostičky potažené kůži -přesně tento obraz vidím před sebou v den, kdy jsem si pro Človíčka jela na Mělnicko, silnice byly zledovatělé. Hurá, nejsme a nebyli jsme pozitivní na smrtelné nemoci - FIP, FIV, FeLV - přesto svádíme boj o život. Kocourek není schopen operace, která by byla pro něj jedním ze zásadních řešení. Kocourek nezvládne narkózu, nejdříve byl tak hubený, že to prostě možné nebylo. Poté jsme se radovali "hurá, přibíráme". Jenže - ještě poté přišel zlom - zánět průdušek se rozvinul, vdechování vzduchu a nepořádku - navíc ohromnou prasklinou v patře je problém. Dnes jsem se znovu obávala, že má kocourek nalité bříško, že může mít FIP, že se mu dostává voda do plic tlačená z dutiny břišní. Naštěstí hurá, není tomu tak. Bohužel však, ačkoliv nad něčím vítězíme, na druhou stranu je mnoho dalších různých nemocí, se kterými se může zvířátko setkat. Človíček bojuje se zánětem průdušek, který se u něj rozvinul a na plicích je rovněž paseka. Bříško je plynaté, jak kocourek nasává vzduch, proto je Človíček nafouklý. Od neděle jsem v kontaktu s laboratoří, výsledky Človíčka i Svatoluka jsou komplet negativní, takže cíleně zaměřit léčbu nelze. Paní doktorka nasadila kocourkovi jedno z antibiotik silnější, stejná antibiotika včera radila i laborka. Věříme, že léky budou silnější, než rychle se rozvíjející potíže. Naučila jsem se přijímat život i smrt, ale ne úplně. V našem poslání musí být člověk připravený na všechno. Kdyby se Človíčkovi něco stalo, budu silná, ale tuze moc smutná - tuze moc. Tahle záludnost má řešení, jen musí mít Človíček sílu bojovat, musí mít imunitu co nejlepší, jinak to nemusí být dobrý a může se rozvinout na plicích zásadní problém s nedobrým koncem…

* 24.12.2013 Od rána se neozýváme, bojujeme o Človíčka. Necítím to dobře a tohle není dobré znamení. Stačí jeden pohled na Človíčka a kocourek pohledem pokaždé zachytí mé myšlenky, tahle komunikace vždy funguje. Človíček mi vrací myšlenky zpět s doprovodem zvukového projevu náklonnosti. Nejsem si ničím jistá. Vše méně důležité stranou. Za pochodu samozřejmě uklízíme a věnujeme se marůdkům, jinak to ani nejde. Držte nám tlapičky. Brzy dáme vědět, co a jak. Je nám to nesmírně líto, tak přátelský a komunikativní kocourek to je. Bože, je to smutný, ale nevypadá to vůbec dobře. Dnešní plány určitě nevyjdou, Vánoce ale nemáme na mysli, neřešíme, že jsou, Človíček je důležitější. Je naprosto jedno, jestli je 24.12.2013 anebo jiný den.

* 24.12.2013 Poslední rozloučení s Človíčkem: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/posledni_rozlouceni_s_Clovickem_24..... Po desáté hodině jsme se naposledy rozloučili s milovaných srdíčkovým kocourkem Človíčkem. Vím, že to vyzní divně, ale pro Človíčka byla poslední injekce velký DAR POD STROMEČEK, bylo to vysvobození z nevyřešitelného problému. Vše do sebe zapadá. První hematologie ukázala neměřitelné hodnoty. Pro tento stav se kocourek testoval na FeLV, FIV a FIP - vše negativní. Paní doktorka vyslovila obavy, že se v tělíčku mohou nacházet rakovinové buňky. Po nasazení léčby - hodnoty klesaly níž a už se daly vyhodnotit. Stav byl lepší, rýma však přetrvávala a dýchací potíže se náhle rychle zhouply dolů. Ve vrchním patře tlamičky byla strašlivá díra, tím se samozřejmě do čumáčku a do plic dostával delší dobu nános, nejen ten mohl být příčinou rozvinutých potíží, protože jak bylo patrné, kocourek nebyl nejmladší - zoubky měl pod drobnohledem značně poškozené. Je nám to tak moc líto, tak moc líto, až se hrnou slzy do očí. Když jsem dnes viděla Človíčka, vybavil se mi kocourek Kolja, který měl stejné dýchací potíže. Měla jsem špatné tušení, tohle už Človíček nemohl udýchat a bylo tomu skutečně tak. Musím vyjádřit velkou lítost a smutek, zklamání určitě ne - to je špatný slovní obrat - protože my jsme byli šťastní za to, že mohl být Človíček s námi a jsou prostě dny, kdy už musí zvířátko odejít. Do včerejšího dne kocourek papal, tulil se a radoval a dnes mi vracel telepatií informace, když zaregistroval mou přítomnost. Človíček se snažil být mazlivý a přívětivý i dnes, ale nemoc měla jednoznačně navrch. Některé záležitosti nezvrátíme, i když bychom strašně chtěli. Učím se přijímat tyto situace, je to strašně složité. Človíčku - kocourečku zlatý - budeme na tebe vždy s láskou vzpomínat.

**********************
Zveřejňujeme také zprávy od naší kolegyňky Jitky:
13.11.2013 Ahoj, Kristý. Teď jsem šla pro malého do školky a už jsem pospíchala, ale potkala jsem malou mourovanou kočičku s delší srstí, která ke mně běžela a začala se o mě otírat. Ač měla delší srst byla na pohled hubená. když jsem jí pohladila, okamžité jsem cítila celou páteř a žebra. Byla šíleně vychrtlá a při dýchání dělala sípavý zvuk. Hrozně jsme pospíchala, protože jsem šla už pozdě, ale bylo mi jí strašně líto. Je malinká velikostně a má ošklivou matnou srst. Cestou zpět už jsem jí neviděla. Tak jen ti píšu první poznatek. Za tuhle kočičku bych se hodně přimlouvala, protože podle mě by zimu nepřežila, v jakém byla teď stavu. Kdybysi měla kdykoliv možnost jí přijmout, koukala bych po ní a dělala tam záměrně procházky s malou. Samozřejmě počítám i s tvým odmítnutím, protože si plně uvědomuji, že takových nahlášených případů máš plno, ale neříct ti to a nezkusit nic, mi přijde úplně bezcitný.
29.11.2013 Ahoj. Ještě, ještě mě napadl taková poznatek. Když jsem včera človíčka našla, měl na kožíšku peříčka, tak mě napadá, že spinkal někde, kde jsou ptáci. Naproti, kde jsem ho našla, je statek, kde mají kachny a i holuby, podle mě spinkal někde u nich. Když jsem ho našla a hladila ho, tak mi vyšplhal na záda a nechtěl slézt, za krkem se mi pak chudinka rozkašlal a kuckal tam ty hleny z nosu a byl to takový delší záchvat kýchání. Z toho statku, pochází ten bílozrzavý kocourek, co chodí žebrat před obchod. Lidé mu tam občas něco dají. Jaromír mluvil s paní, co mu zrovna (tomu bílozrzkovi) dávala kapsičku a ptal se jí, jestli to je tuláček, nebo odkud je a ona mu řekla, že je z toho statku a že už to i té paní říkala, že je hubený a že chodí žebrat o jídlo před obchod a ta paní jí řekla, no je to kočka, tak ať si uloví myš. Pokud je ten kocourek od nich, tak je jasné, že byl prostě ponechaný tomu, aby se sám o sebe postaral. Pravdu už asi nezjistím, ale podezření na ten statek mám. Koček tam mají dost a určitě se tam v pohodě rozmnožují.

Na Človíčkovi je u vás na první pohled vidět, že to je vděčný kocourek, který si bude užívat jakékoliv pozornosti a péče. Moc díky Kristý
doplníme24.11.2013 „Tuhle svíčku jsem práve zapálila za Človíčka. Svíčka je na rybičce, kterou nedávno Jaromírek vyráběl ve školce. Vlastně díky Jaromírkovi jsem kocourka poprvé viděla, když jsem pro něj pospíchala do školky a po 14 dnech jsem ho viděla po druhé, když jsem ráno od školky odcházela.

Po té, co jsem ho viděla poprvé a on zmizel, jsem každý den po něm koukala, jestli ho neuvidím, na stejném místě, ale bohužel se to nestalo. Jaromírka do školky vozím vždy na kole na sedačce i když je zima. Ten den jsme vyrazili jako každý den na poslední chvíli a já zjistila, že he hrozní náledí, ale už bylo hodně hodin a v osm ve školce zavírají, tak jsme pomaličku na kole opatrně Jaromírka do školky dopravila. Cestou zpátky jsem zase pomaličku a opatrně mířila domu a náhle jsem kočičku uviděla. Píšu kočičku, protože jsem si myslela, že to musí být kočička. Človíček ač na viděích nevypadal byl drobný a vzrůstově malý, proto jsme se ani po pohlaví nepídila a odhladla, že to prostě musí být holčička. Rychle jsem slezla z kola a ke kocourkovi se vrhla. Začal se okamžitě o mě otírat a když jsem si sedla na bobek vyšplhal mi na záda. Byl velmi rozkýchaný a lítali mu z nosánku zelené hleny. Nevěděla jsem co dělat. Byl v takovém stavu, že jsem ho tam nechat nechtěla, ale bála jsem se ho tam nechat a jet pro přepravku, aby zase nezmizel a já ho už pak nikdy nevíděla. Něco mi říkalo, že jestli zmizí, tak někde brzy zemře. Neměla jsem ani telefon, abych ti zavolala. Kolem mě, ale šla jedna maminka holčiky, která je s Jaromírkem ve třídě. Nikdy jsem s ní nemluvila, ale znala jsem jí od vidění. Teď to zkrátím. Požádala jsem paní, aby mi u kočičky počkala a vysvětlila jí, že je ve špatném stavu, že jen zajedu domů pro přepravku a kocourka odvezu. Paní naštěstí nepospíchala, tak mi to slíbila. Náledí nenáledí jela jsem na kole jako blázen domů, vyštrachala jsem přepravku a jako blázen jela zase pro kočičku. Když jsem jí přivezla domů, tak jsem pátrala po telefonu, abych ti zavolala. Modlila jsem se, abys kočičku vzala, protože jsem si neuměla představit, že bych jí měla odvézt zpátky a tím jí rozsoudit k smrti venku. Zbytek už znáš.

Jako nálezkyně kocourka můžu přiznat, že jsem s jeho povahou doufala, že mu pomůžeš a že najde nový domov, kde bude spokojený. To by doufal samozřejmě každý. Ale vezmu to tak jak to je. Kdybych ho tenkrát nepotkala. Zemřel by někde sám v zimě a jistě i hlady. Nikdo by ho nepohladil. Společnost by mu maximálně dělali ptáci, u kterých podle mě přespával. (podle peříček na kožíšku, když jsem ho podruhé viděla). Ač mě to šíleně a neskutečně mrzí. Utěšuje mě, že poslední měsíc byl v teple, měl pořád plnou mističku, byl tam někdo, kdo ho pohladil, kdo se mu věnoval a komu na něm záleželo. Je smutné, že zemřel zrovna na Štědrý den, ale vidím v tom zároveň jakoby znamení, že si bůh k sobě povolal v tento významný křesťanský svátek.

Strašně moc bych ti chtěla za kocourka poděkovat, za všechno, co jsi pro něj udělala.

Když jsem si teď prohlížela fotky z posledního rozloučení s Človíčkem a viděla fotografii, kde držíš Ćlovíčka v náručí, tak mě to vehnalo slzy do očí. Hodně se smutkém, ale i také s vděčností, že v posledních chvílích byl někdo, kdy ho pochoval a pohladil. Tohe si kocourek zasloužil, tohle bohužel dostal až na konci jeho života. Za to ti děkuji nejvíce. To je pro mě jako pro nálezkyni Človíčka největší útěcha.

Přeji Tobě i Michalovi krasné Vánoce a ať vytrváte v takovém krásném poslání jako je péče o kočičky.

Jitka“
Človíčku, vzpomínáme a nikdy nezapomeneme!
Všechna Tvá Srdíčka

Autorka: Kristýna Kacálková

Śťastnou cestu


Nevěřil jsem tomu,nevěřil.Tenhle kocourek ne.Vždyť
je Človíček v pohodě a teta Kristýna zase plaší,však ji známe.Bohužel měla pravdu. A tak se
Človíček vydal na cestu po které bude muset dříve či později kráčet každý z nás...
Poběž Človíčku už jen malý kousek,tam za duhou...
Šťastnou cestu.

Přihlášení

 

Facebook a my

Spolupracujeme

Podpořte nás nákupem přes tento banner u Zoohit.cz

Podpořte nás nákupem přes tento banner u Superzoo.cz

Vse pro kocky v Superzoo.cz

Náš útulek se účastní projektu "Click and Feed"